65 C 187/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobci se žalobou domáhají určení, že [provozovna žalobce] [anonymizována tři slova], provozovaný žalobcem č. 1 a [provozovna žalobce] [anonymizována dvě slova], provozovaný žalobcem č. 2 jsou spolupracující malé nezávislé pivovary ve smyslu ustanovení bodu 2., článku 4., oddílu I. Směrnice RADY 92/83 EHS. K žalobě uvedli, že žalobce č.1 je již od roku 2012 provozovatelem daňového skladu – pivovaru, který je součástí restaurace [provozovna žalobce] [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa žalobkyně]. Žalobce č.1 je držitelem Povolení k provozování daňového skladu evidenční číslo [anonymizováno]. 2. Žalobce č.2 je od roku 2018 provozovatelem daňového skladu – pivovaru, který je součástí restaurace [provozovna žalobce] [anonymizováno] na adrese [adresa]. Žalobce č.2 je držitelem Povolení k provozování daňového skladu evidenční číslo [anonymizováno]. 3. V pivovarech žalobců se vaří jiné druhy piva, nedochází k přeprodávání piva mezi oběma pivovary, mezi pivovary nejsou uzavřeny žádné smlouvy, jejichž obsahem by byla vzájemná distribuce piva či společná reklama. Avšak majoritním společníkem společnosti žalobce č.1 s podílem ve výši 90% je fyzická osoba, která je zároveň i společníkem ve společnosti žalobce č. 2 s podílem ve výši 100%, stejná fyzická osoba je pak i jediným jednatelem v obou společnostech. Fakticky tedy v obou společnostech rozhoduje totožná fyzická osoba, byť hospodářsky a personálně jsou obě společnosti oddělené. Žalobce č.1 i žalobce č.2 vždy přiznávali množství vyskladněného piva z daňového skladu se sníženou sazbou daně určené pro malé nezávislé pivovary ve výši 16 Kč/hl a EPM. Průměrná daňová povinnost žalobce č.1 činila 13.000 Kč měsíčně a průměrná daňová povinnost žalobce č.2 pak činila 7.000 Kč měsíčně. 4. V současné době však žalovaný deklaruje názor, že na pivovar žalobce č.1 a pivovar žalobce č.2 je nutné pohlížet jako na dva malé závislé pivovary, neboť jde o společnosti, které mají totožného majoritního vlastníka i jednatele, přesto že jsou, jak uvedeno výše hospodářsky i personálně oddělené a přesto, že výstav obou pivovarů ve svém ročním součtu činí pouze cca 2.100 hl, tedy naprosto mizivou hodnotu ve srovnání s hodnotou 200.000 hl.. Důsledkem tohoto názoru je pak ta skutečnost, že by pro oba pivovary musela být použita obecná sazba daně určená pro velké pivovary s ročním výstavem větším než 200.000 hl ve výši 32 Kč/hl a EPM. 5. Tento názor žalovaného pak jednoznačně vyplývá z Výzvy k odstranění pochybnosti ze dne 10. 8. 2020 zaslané žalovaným žalobci č.1 a totožně i z Výzvy k odstranění pochybnosti ze dne 10. 8. 2020 zaslané žalovaným žalobci č.2. V obou těchto výzvách je konstatováno, že žalobci, jako daňové subjekty, nejsou malými nezávislými pivovary, tudíž má být u nich spotřební daň z piva vypočtena základní sazbou daně. Svůj názor, že oba žalobci nejsou malými nezávislými pivovary pak žalovaný odůvodňuje s odkazem na ustanovení písm a), odst.2, § 82, hlavy III – daň z piva zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních u obou žalobců tak, že žalobce č.1 je vlastněn z 90% podílem společníkem panem [příjmení] [příjmení], který zároveň vlastní se 100% podílem společnost žalobce č.2, a z této skutečnosti pak žalovaný dovozuje, že Pivovar u [anonymizována dvě slova] (provozovaný žalobcem č.1) vlastní více než 50% podílu na čistém majetku Pivovaru [anonymizována dvě slova] (provozovaném žalobcem č.2) a naopak. Stejný názor pak má žalovaný i co se týká hlasovacích práv – tedy že Pivovar [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] disponuje více než 50% hlasovacích práv Pivovaru [anonymizována dvě slova] a naopak. 6. Žalobci jsou toho názoru, že výklad ustanovení písm a), odst.2, § 82, hlavy III – daň z piva zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, kterým žalovaný odůvodňuje svůj názor, je nadbytečně extenzivní. Žalobci namítají, že použití ustanovení písm a), odst.2, § 82, hlavy III – daň z piva zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních by mělo své odůvodnění za situace, kdy by společnost žalobce č.1 vlastnila více jak 50% podíl na společnosti žalobce č.2 či naopak. 7. Přesto, že doposud nebylo zahájeno řízení o doměření daně u obou žalobců, lze se reálně domnívat, že se tak stane. Pokud k doměření daně dojde, bude se její výše i s úroky z prodlení pohybovat ve statisícových hodnotách, což bude pro oba žalobce naprosto likvidační. Tato skutečnost tedy odůvodňuje naléhavý právní zájem obou žalobců na podání této určovací žaloby. 8. Žalobci jsou toho názoru, že snížená sazba daně pro malé nezávislé pivovary má pomáhat malým podnikatelům a být tzv.„ dotací“, která má alespoň částečně srovnat rozdílné režijní náklady na výrobu jednoho hektolitru piva mezi velkým pivovarem s ročním výstavem větším než 200.000 hl a malým pivovarem s ročním výstavem do 200.000 hl, který má větší výdaje na výrobu 1 hl piva. Žalobci chápou, že logickou podmínkou pro získání možnosti uplatňovat sníženou sazbu, aby nedocházelo k zneužívání„ dotace“ určené pro malé podniky, je podmínka, že malý pivovar nesmí být závislým na velkém pivovaru. Avšak znění ustanovení, § 82, hlavy III – daň z piva zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních je formulováno tak, že de facto znevýhodňuje spolupráci dvou malých vzájemně závislých pivovarů oproti spolupráci dvou nezávislých pivovarů, kterou povoluje a v tomto případě pak lze dva malé nezávislé pivovary za jeden malý nezávislý pivovar, přičemž se roční výstav dvou malých nezávislých pivovarů sčítá. Dva malé závislé pivovary jsou tedy tímto ustanovením znevýhodňovány vzhledem ke dvěma malým nezávislým pivovarům. Žalobci jsou v tomto ohledu přesvědčeni, že poskytnutí konkurenční výhody pouze pro část malých pivovarů z těch, které nejsou závislé na velkém pivovaru je nejen protiústavní, ale i v rozporu s evropskou legislativou. 9. Žalovaný k žalobě uvedl, že ji v celém rozsahu neuznává a navrhuje její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že žalobce 1 je držitelem Povolení k provozování daňového skladu, a od dubna 2012 provozuje výrobní daňový sklad (pivovar„ [anonymizována tři slova]“) na adrese [adresa žalobkyně]. Žalobce 2 je držitelem Povolení k provozování daňového skladu, a od července 2018 provozuje výrobní daňový sklad (pivovar) na adrese [adresa]. 10. Žalovaný přijal dne 23. 7. 2020 od Žalobce 1 daňové přiznání k dani z piva za zdaňovací období červen 2020. S ohledem na výše zjištěné skutečnosti vydal žalovaný dne 10. 8. 2020 Výzvu k odstranění pochybností, ve které uvádí své pochybnosti ohledně výše přiznané spotřební daně z piva a stanovuje 15denní lhůtu pro odstranění pochybností. Tato výzva byla doručena prostřednictvím datové zprávy dne 11. 8. 2020. Žalobce 1 na uvedenou výzvu zareagoval dne 17. 8. 2020 podáním, ve kterém mimo jiné žalovaného informuje o podání žaloby na určení závislosti malých pivovarů k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a zároveň žádá o odložení řízení ve věci vyměření spotřební daně z piva za zdaňovací období červen 2020 do rozhodnutí soudu. 11. Zcela analogicky u Žalobce 2: žalovaný přijal dne 23. 7. 2020 od žalobce 2 daňové přiznání k dani z piva za zdaňovací období červen 2020. S ohledem na výše zjištěné skutečnosti vydal žalovaný dne 10. 8. 2020 výzvu k odstranění pochybností, ve které uvádí své pochybnosti ohledně výše přiznané spotřební daně z piva a stanovuje 15denní lhůtu pro odstranění pochybností. Tato výzva byla doručena prostřednictvím datové zprávy dne 11. 8. 2020. Žalobce 2 na uvedenou výzvu zareagoval dne 17. 8. 2020 podáním, ve kterém mimo jiné žalovaného informuje o podání žaloby na určení závislosti malých pivovarů k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a zároveň žádá o odložení řízení ve věci vyměření spotřební daně z piva za zdaňovací období červen 2020 do rozhodnutí soudu. 12. Z výše uvedeného je zřejmé, že u žalovaného probíhají daňová řízení (nalézací řízení) podle ustanovení § 134 DŘ. V rámci těchto řízení byla oběma žalobcům zaslána výzva k odstranění pochybností dle ustanovení § 89 DŘ. Smyslem postupu k odstranění pochybností je objasnění konkrétních pochybností, které brání řádnému stanovení daně. Vzniklá pochybnost se týká předběžné otázky, zda mají oba žalobci nárok na sníženou sazbu daně, která je určena malým nezávislým pivovarům. Nyní je tedy důkazní břemeno na žalobcích (§ 92 odst. 3 DŘ). Předběžnou otázku (ne) závislosti pivovarů celní úřad dosud meritorně nerozhodl. 13. Vedená daňová řízení se žalobcem 1 a se žalobcem 2 nebyla doposud meritorně rozhodnuta, resp. nebyla doposud završena případnými dodatečnými platebními výměry k vyměření rozdílu daně (mezi žalobci uplatněnou nižší sazbou daně a dle prozatímního názoru celního úřadu vyšší sazbou daně). V případě vydání dodatečných platebních výměrů mají oba žalobci právo uplatnit řádné opravné prostředky, případně se domáhat soudně-správního přezkumu. Vzhledem k výše uvedenému lze tedy shrnout, že žalobci doposud nevyčerpali řádné opravné prostředky. 14. Posuzování dílčí předběžné otázky ( (ne) závislosti pivovarů) v neukončeném daňovém řízení nemůže samo o sobě v průběhu daňového řízení podléha