22 C 281/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplacení uznaného dluhu. Z žalobních tvrzení vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] dohoda o uznání dluhu, kterou žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu i výše a zavázala se uhradit ho ve 26 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s úhradou prvních dvou měsíčních splátek do prodlení, žalobce ke dni [datum] zesplatnil celý dluh. S ohledem na prodlení žalované požadoval žalobce rovněž zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě zesplatněného dluhu, tedy od [datum]. Žalobce zaslal žalované dne [datum] předžalobní upomínku, avšak ani přesto neuhradila žalovaná ničeho. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobce nereflektoval vyhlášení nouzového stavu od [datum] a dále sdělila, že od října 2019 je osobou samostatně výdělečně činnou, žalobce žádala o snížení splátky, avšak ten s ní přestal komunikovat. Předžalobní výzvu neobdržela. 3. Žalobce ve své replice pak uvedl, že neeviduje od žalované žádnou splátku, ani komunikaci z její strany týkající se zohlednění splátek z důvodu pandemie covid 19 a s ním souvisejících vyhlášených omezení. Byl to naopak žalobce, kdo se snažil žalovanou bezúspěšně kontaktovat. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že žalovaná mohla využít tzv. covidové moratorium dle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, tedy požádat za stanovených podmínek o odklad splátek. Závěrem uvedl, že žalovaná nehradila dohodnuté splátky již před začátkem samotné pandemie covid 19. Veškeré písemnosti zasílal žalobce žalované na adresu [adresa], tedy na adresu, na které si převzala návrh dohody o uznání dluhu a splátkového kalendáře, i následné dvě upomínky. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 5. Mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření dohody o splátkách (Splátková dohoda ze dne [datum]), kterou se žalovaná zavázala uhradit žalobci dlužnou částku ve výši 52 546 Kč, a to ve 26 pravidelných měsíčních splátkách počínaje [datum]. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením částky odpovídající dvěma plným splátkám, žalobce ji vyzval k úhradě nedoplatku a upozornil na možnost zrušení splátkového kalendáře a zesplatnění celého dluhu (Výzva ze dne [datum] a [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaná i přes výzvu dlužné splátky neuhradila, žalobce v souladu s ust. bodu 6. dohody o splátkách, učinil celý dluh splatným ke dni [datum] a žalovanou o této skutečnosti informoval dopisem ze dne [datum] (Zesplatnění dluhu ze dne [datum]). Žalobce zaslal žalované dne [datum] předžalobní výzvu, avšak ani přesto neuhradila žalovaná ničeho (Předžalobní výzva ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání). 6. Vzhledem k tomu, že se žalovaná jednání nařízeného u soudu neúčastnila, soud ji nemohl ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, vyzvat, aby svá tvrzení doplnila a poučit ji o tom, v čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Soud proto na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala, že nárok žalobce neuznala. 7. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: 8. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník”), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná svůj dluh uznala, avšak dlužnou částku neuhradila, čímž se dostala do prodlení, soud tedy uzavřel, že žalovaná svoji povinnost nesplnila a žalobnímu návrhu v celém rozsahu vyhověl. Žalobce má zároveň proti žalované nárok na zákonný úrok z prodlení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považoval soud žalobu za důvodnou a rozhodl tedy, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. K námitkám žalované se soud vyjádřil již v souhrnu skutkových zjištění. Na tomto místě na uvedené odkazuje a shrnuje, že v případě, že dojde k uznání dluhu, věřitel nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 926,34 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 102 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 546 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé a účast na jednání dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou na jednání realizovanou dne [datum] náhrada 2 303,75 Kč za 234 ujetých km v částce 1 703,75 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 383,75 Kč ve výši 3 440,59 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.