25 C 270/2020-49 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 2. 7. 2020 se žalobkyně, které v dané věci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 3 2020 uzavření mezi ní a společností [právnická osoba] svědčí aktivní legitimace, po žalovaném domáhá zaplacení částky 4 623,03 Kč jako neuhrazených smluvených poplatků za poskytování bankovních a dalších služeb, když žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil ani poté, co mu žalobkyně zaslala předžalobní výzvu. 2. Žalovaný, který se k žalobě vyjádřil prostřednictvím soudem ustanoveného opatrovníka, nárok žalobkyně neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Po rekapitulaci žalobních tvrzení uvedl, že vzhledem k tomu, že vyjádření je podáváno prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, nemá tento veškeré důkazy, kterými by mohl prokázat tvrzení např., že na úhradu dluhu nějaké finanční prostředky zaslal nebo ža nebyl dán důvod pro odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, neboť zasílal dostatečné finanční prostředky na účet. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas (žalobkyně v žalobě a žalovaný na základě tzv. doložky proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jež byla obsažena usnesení zdejšího soudu č. j. 25 C 270/2021-47 ze dne 8. 6. 2022)). 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní (konkrétně ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 12. 12. 2014 (včetně protokolu o převzetí a užívání kódů I-PIN a T-PIN a kopie občanského průkazu žalovaného), z produktových podmínek k vedení účtů a vkladů banky, z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby banky účinného od 1. 12. 2014, z výpisu z osobního účtu žalovaného (č. účtu [spisová značka]), z odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 20. 2. 2020, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 24. 4. 2020, ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 25. 3. 2020 (včetně její přílohy [číslo]), z potvrzení o úplatě (dle smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 25. 3. 2020) ze dne 16. 4. 2020 a z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 25. 5. 2020) byl zjištěn následující skutkový stav. 5. [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovaným dne 12. 12. 2014 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, v níž se zavázala žalovanému zřídit a vést bankovní účet, poskytovat mu služby přímého bankovnictví a vydat mu debetní kartu ve formě bezkontaktní nálepky a žalovaný se zavázal platit za tyto poskytované bankovní služby poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný nehradil smluvené poplatky řádně a včas, resp. nezajistil dostatek prostředku k úhradě smluvních poplatků na účtu, čímž mu vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 4 623,03 Kč, v důsledku čehož banka ke dni 23. 1. 2020 od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb (z důvodu podstatného porušení smluvních povinností žalovaným) odstoupila a následně svou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak ten dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud v dané věci k následujícím právním závěrům. 7. Nárok uplatněný žalobou soud shledal zcela po právu, neboť žalovaný porušil svou povinnost udržovat na účtu kladný zůstatek, k níž se zavázal v článku II. odst. 4. smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 12. 12. 2014 uzavřené mezi bankou a žalovanou v souladu s § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovanému tak vznikl dluh vůči bance ve výši 4 623,03 Kč, který je povinen žalobkyni, na níž byla pohledávka žalovaného vůči bance postoupena, dle § 2665 o. z. ve spojení s § 2396 o. z. vrátit. 8. Obranu žalovaného soud neshledal způsobilou zvrátit žalobou uplatněný nárok. Soud si je vědom informačního deficitu opatrovníka žalovaného, který mu byl v této věci z důvodu neznámého pobytu ustanoven, avšak ani v takovém případě nelze opomenout, že k účinné obraně je zapotřebí uvést konkrétní skutková tvrzení (a tyto prokázat). Obrana žalovaného v daném případě byla na úrovni domněnek a úvah, jak by se bylo lze účinně žalobou uplatněnému nároku bránit, nenabídla však soudu žádná konkrétní skutková tvrzení, která by (v případě jejich prokázání) byla s to oprávněnost žalobou uplatněného nároku zpochybnit. 9. Za situace, kdy žalobkyně soudu oprávněnost nároku uplatněného žalobou prokázala a žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že žalobkyni žalovanou částku zaplatil, soud žalobě žalobkyně v plném rozsahu vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 860 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K aplikaci § 14b a. t. soud přistoupil, neboť shledal, že v daném případě jsou podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení splněny. Závěr, že se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, soud učinil na základě porovnání několika žalob od téže žalobkyně napadlých k soudu zdejšímu, z nichž je zřejmé, že se v těchto žalobách mění jen údaje individualizující konkrétní žalobu, jako jsou dlužné částky, dlužná období či čísla smluv, ovšem jinak se jejich text nemění. 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.