63 C 335/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 302 711 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně byla dne 14. 9. 2018 pokousána na pravé ruce a předloktí psem pana [jméno] [příjmení], který byl pro takový případ pojištěn u žalované. Pojistná událost byla žalované nahlášena a byla žalovanou zaevidována pod [číslo]. 2. Žalobkyně vůči žalované v souvislosti s výše uvedenou pojistnou událostí uplatnila nárok na náhradu bolestného ve výši 36 024 Kč, ztráty na výdělku, ošetřovného ve výši 159 900 Kč, cestovného ve výši 15 082 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 1 447 711 Kč, znalečného ve výši 8 750 Kč. Žalovaná redukovala pojistné plnění u všech uvedených nároků. Nejvíce žalovaná redukovala výplatu pojistného plnění v případě ztížení společenského uplatnění, kdy namísto částky 1 477 711 Kč vyplatila 175 000 Kč. 3. Žalovaná je ve věci pasivně legitimována. Ostatně již žalobkyni částečně plnila. Majitel psa, [jméno] [příjmení] již zemřel, a nelze se proto náhrady škody domáhat přímo vůči němu. 4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace, neboť není škůdcem, který nese odpovědnost za danou újmu na zdraví. Žalovaná nikdy nebyla vlastníkem psa, který žalobkyni újmu na zdraví způsobil, ani jí tento pes nebyl vlastníkem svěřen. Žalovaná proto nemůže nést odpovědnost za újmu jím způsobenou. 5. Žalovaná učinila nesporným, že ještě před zahájením tohoto řízení vyplatila žalobkyni pojistné plnění ve výši 175 000 Kč z titulu nároku na ztížení společenského uplatnění dle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění. Učinila tak na základě pojistné smlouvy o pojištění majetku a odpovědnosti občanů [číslo] ze dne 17. 1. 2014. Nad rámec již vyplaceného pojistného plnění však nárok žalobkyně sporuje, neboť se domnívá, že žalobkyně neprokázala jeho existenci v jí tvrzené výši. 6. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: Z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě nevyplývají žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možné konstatovat, že žalovaná má povinnost přímo vůči žalobkyni z titulu předmětné újmy na zdraví. Naopak je zřejmé, že tomu tak není. Žalovanou nelze považovat za osobu odpovědnou za předmětnou újmu, neboť tato se nijak nepodílela na skutečnostech, jež v konečném důsledku vedly k poškození zdraví žalobkyně. Není ani vlastníkem psa, který tuto újmu způsobil. Naopak je zřejmé, že touto osobou je [jméno] [příjmení]. 7. Z žalobních tvrzení dále vyplývá, že pojistný vztah, na základě nějž žalovaná plnila, nebyl dán mezi ní a žalobkyní. Žalobkyně nijak netvrdí, že by z něj byla jakkoli přímo oprávněna. Na uvedeném nemůže nic změnit ani fakt, že majitel psa již zemřel. 8. S ohledem na výše uvedené soud neprováděl dokazování, neboť i kdyby se podařilo žalobkyni její tvrzení prokázat. Nemohlo by to vést k vyhovění žalobě. Naopak by dané dokazování pouze potvrdilo skutečnosti svědčící pro zamítnutí žaloby. Soud proto bez dalšího žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na jednání dne 20. 10. 2022 a účast na něm).