65 C 193/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba je založena na tvrzení, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o poskytnutí zápůjčky [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta dne 8. 1. 2019 zápůjčka ve výši 1 000 Kč. Žalovaný zápůjčku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil. Pohledávku z předmětné smlouvy právní předchůdce žalobkyně postoupil dne 18. 3. 2019 žalobkyni. Ani po předžalobní výzvě ze dne 8. 9. 2019 žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný byl usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. 65 C 193/2022-11 vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, a proto soud ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s uvedeným postupem předpokládal. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 3. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. 4. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud učinil následující skutková zjištění: Z výpisu účtu, jenž předložila soudu žalobkyně, vyplývá skutečnost, že žalovanému byla dne 8. 1. 2019 poskytnuta zápůjčka ve výši 1 000 Kč. Dále z obsahu spisu vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne 18. 3. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, čímž byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným (Smlouva o postoupení pohledávky z 18. 3. 2019). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 8. 9. 2019 (Předžalobní upomínka ze dne 8. 9. 2019 včetně poštovního podacího archu). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Na daný vztah mezi účastníky se vztahuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“). Podle § 2390 OZ:„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Podle § 1721 OZ:„ Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.“ Podle § 1879 OZ:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Podle § 1880 odst. 1 OZ:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“ 8. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že účastníci spolu ve smyslu ustanovení § 2390 OZ uzavřeli smlouvu o zápůjčce, neboť žalobce, jakožto zapůjčitel, přenechal žalovanému, jakožto vydlužiteli, finanční prostředky ve výši 1 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné částky ke dni splatnosti neuhradil, je též povinen k zaplacení úroku z prodlení z dlužných částek, a to podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 304 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.