65 C 229/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného jízdného. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaný dne 3. 10. 2019 v 16:48 hodin cestoval trolejbusem [číslo] linky [anonymizováno]. Žalobkyně provedla přepravní kontrolu, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, čímž žalovaný naplnil podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala jak nezaplacené jízdné ve výši 18 Kč, tak přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2021, ale ani přesto nebylo uhrazeno ničeho. 2. Žalovaný byl usnesením ze dne 26. 10. 2022, č. j. 65 C 229/2022-14 vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, a proto soud ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s uvedeným postupem předpokládal. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 3. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: ze Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 3. 10. 2022 má soud za prokázané, žalovaný dne 3. 10. 2019 v 16:48 hodin cestoval trolejbusem [číslo] linky [anonymizováno], čímž s žalobkyní uzavřel smlouvu o přepravě a při provedené dopravní kontrole se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. Ze smluvních přepravních podmínek a tarifu Dopravního podniku města Ústí nad Labem má soud za prokázané, že pokud se cestující (žalovaný) neprokáže platným jízdním dokladem při přepravní kontrole, zaplatí jízdné a přirážku 1 500 Kč. Dále má soud z doloženého podacího archu za prokázané, že žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 12. 11. 2021. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalobkyně s žalovaným uzavřela platnou smlouvu o přepravě osob na výše uvedenou jízdu dopravním prostředkem žalobkyně podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky), a dále z vyhlášky Ministerstva Dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Žalovaný porušil svoji povinnost ze závazkového smluvního vztahu zaplatit jízdné, když při provedené kontrole u sebe neměl platnou jízdenku. Vzhledem k tomu, že žalovaný se při kontrole neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, a nesplnil tedy svou povinnost ze závazkového právního vztahu s žalobkyní zaplatit jízdné stanovené podle tarifu, a nezaplatil přirážku ve výši 1 500 Kč, soud žalobě zcela vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 1 518 Kč, která původně představuje nezaplacené jízdné ve výši 18 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč za porušení povinnosti zaplatit jízdné (§ 2550 OZ). Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení pak soud vycházel z ust. § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalovaný je v prodlení ode dne následujícího od nezaplacení jízdného a přirážky. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.