65 C 264/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených faktur. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 8. 2017„ Smlouvu o poskytnutí služby Elektromobilita“ [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které se jako provozovatel sítě dobíjecích stanic pro dobíjení elektrických vozidel zavázala poskytovat žalovanému službu Elektromobilita zahrnující: a) možnost dobíjet za sjednaných podmínek elektrické vozidlo v jednotlivých dobíjecích stanicích žalobkyně prostřednictvím žalobkyní poskytnuté čipové karty, b) poskytnutí 1 ks čipové karty, c) přístup na specializované webové stránky žalobkyně, včetně přístupu k informacím o využívání infrastrukturní sítě žalovaným. Nedílnou součástí Smlouvy byly i přílohy č. 1-3 obsahující obchodní podmínky žalobkyně pro službu Elektromobilita, ceník služby elektromobilita a předávací protokol, kterým žalovaný potvrdil, že za účelem čerpání sjednaných služeb převzal při uzavření Smlouvy čipovou kartu [číslo]. Žalovaný se Smlouvou zavázal za poskytované služby hradit sjednanou úplatu, resp. úplatu stanovenou vždy aktuálně platným ceníkem. V době od uzavření smlouvy do 31. 12. 2017 platil ceník, který byl jako příloha č. 2 nedílnou součástí Smlouvy, podle kterého fakturačním obdobím bylo kalendářní pololetí a cena za poskytnuté služby Elektromobility měla být fakturována pololetně zpětně, tj. (mimo jiné) k poslednímu dni fakturačního období. Současně ceník stanovil, že žalovaný byl povinen hradit úplatu ve výši 450 Kč bez DPH za kalendářní měsíc a kartu, tj. 2700 Kč bez DPH za kalendářní pololetí a kartu. Žalobkyně změnila ceník s účinností od 1. 1. 2018 i 2019. V souladu s uzavřenou smlouvou žalovaný čerpal sjednané služby a žalobkyně v souladu s platným ceníkem účtovala: za 2. pololetí 2018 fakturou-daňovým dokladem [číslo] ze dne 8. 1. 2019, splatnou dne 29. 1. 2019 částku 816,75 Kč s DPH, za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 fakturou-daňovým dokladem [číslo] ze dne 1. 7. 2019, splatnou dne 22. 7. 2019 částku 3 267 Kč s DPH, za 2. pololetí 2019 fakturou-daňovým dokladem [číslo] ze dne 31. 12. 2019, splatnou dne 21. 1. 2020 částku 3 267 Kč s DPH. Protože k úhradě vyúčtované úplaty k datu splatnosti daňových dokladů nedošlo, byly žalovanému postupně ke každému daňovému dokladu zaslány dvě upomínky, avšak ani poté žalovaný dluh neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: účastníci uzavřeli dne 2. 8. 2017„ Smlouvu o poskytnutí služby Elektromobilita“ [číslo] dle které žalobkyně se jako provozovatel sítě dobíjecích stanic pro dobíjení elektrických vozidel zavázala poskytovat žalovanému službu Elektromobilita zahrnující: a) možnost dobíjet za sjednaných podmínek elektrické vozidlo v jednotlivých dobíjecích stanicích žalobkyně prostřednictvím žalobkyní poskytnuté čipové karty, b) poskytnutí 1 ks čipové karty, c) přístup na specializované webové stránky žalobkyně, včetně přístupu k informacím o využívání infrastrukturní sítě žalovaným. Nedílnou součástí Smlouvy byly i přílohy č. 1-3 obsahující obchodní podmínky žalobkyně pro službu Elektromobilita, ceník služby elektromobilita. Čipovou kartu [číslo] převzal žalovaný dne 2. 8. 2017, jak vyplývá z předávacího protokolu. Žalovanému byly následně vystaveny faktury za odebrané služby a to konkrétně: [číslo] ze dne 8. 1. 2019, splatnou dne 29. 1. 2019 částku 816,75 Kč s DPH, [číslo] ze dne 1. 7. 2019, splatnou dne 22. 7. 2019 částku 3 267 Kč s DPH, dokladem [číslo] ze dne 31. 12. 2019, splatnou dne 21. 1. 2020 částku 3 267 Kč s DPH. Protože žalovaný faktury neuhradil, bylo mu ze strany žalobkyně zasláno několik upomínek, a to dne 6. 8. 2019, 27. 8. 2019 (obojí dlužná částka 3 267 Kč), 19. 2. 2019, 12. 3. 2019 (obojí dlužná částka 816,75 Kč), 11. 2. 2020 a dne 25. 2. 2020 (obojí dlužná částka 3 267 Kč). Dne 18. 6. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce jako nárok žalobkyně opírající se o smluvní ujednání stran a ustanovení § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), neboť se v daném případě jedná o nepojmenovanou smlouvu, kdy věřitel má vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení pak soud vycházel z ust. § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších nařízení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, podání žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.