65 C 282/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 30. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 952 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 4. 8..2016 do zaplacení) a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 03. 03. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl [anonymizováno], vložka [číslo], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 27. 6. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 3. 8. 2016. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to své jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo svého bankovního účtu, adresu trvalého pobytu a adresu bydliště, je-li odlišná od adresy trvalého pobytu, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Souhlas s registrací a vstupem do uživatelskému účtu byl podmíněn souhlasem žalovaného s příslušnou smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadání bezpečnostní SMS, která spolu s dokončením registrace v uživatelském profilu považovala za jednoznačně spojenou s podepisujícím, tedy žalovaným. Žalovaný rovněž při žádosti o úvěr přiložil ofocený občanský průkaz, který sloužil k ověření jeho totožnosti. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla žalovanému schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V návaznosti na výše zmíněné schválení byla stranami odsouhlasena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy byla žalovanému poskytnuta částka 7500 Kč se splatností dne 8. 3. 2016. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako číslo smlouvy [číslo]. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [číslo] jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 452 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 3. 8. 2016. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný z dlužné částky 7 952 Kč neuhradil ničeho a na předžalobní výzvu nereagoval. Žalovaný se věci nevyjádřil, své procesní stanovisko soudu nesdělil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 7. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžitou částku ve výši 7 500 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto zápůjčku nejpozději dne 3. 8. 2016 a dále se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně do stejného data poplatek ve výši 452 Kč. Žalovaný se tedy zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku 7 952 Kč. Žalovaný však neuhradil ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 bylo zjištěno, že výše uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2021 bylo zjištěno, že tímto právní předchůdce žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně tímto vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve smyslu § 142a o.s.ř. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právní stránce soud uzavírá, že v řízení bylo prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 7..2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 7 952 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 3. 8. 2016. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 500 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 452 Kč, který byl splatný dne 3. 8. 2016 a zákonný úrok z prodlení. Celková výše dlužné částky po zohlednění částečné úhrady činí 7 952 Kč, která byla splatná dne 3. 8. 2016. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z., přičemž souhlas žalovaného nebyl vyžadován. Za situace, kdy v řízení nebylo tvrzeno žalovaným a ani prokázáno, že by žalovaný žalobkyni dlužnou částku uhradil, byla mu tato povinnost uložena ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství - zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 952 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí právního zastoupení, podání žaloby) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.