76 C 37/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 191 Kč s příslušenstvím. Tento nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že žalovaný jako provozovatel vozidla neměl ode dne [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti k vozidlu – osobní automobil [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Vozidlo nebylo pojištěno po dobu 253 dní a žalovaný tímto porušil svou zákonnou povinnost. Žalobkyni proto vznikl dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, nárok na zaplacení příspěvku, jehož výše byla vypočtena jako součin počtu dní, během kterých trvalo porušení povinnosti, a výše denní sazby podle druhu vozidla určené dle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon [číslo] Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovanému byla opakovaně zaslána výzva k úhradě příspěvku. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Kromě dlužného příspěvku požaduje žalobkyně rovněž náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon [číslo] Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím mu ustanoveného opatrovníka, který k žalobě uvedl, že nárok zcela neuznává s tím, že dle výpisu z informačních systémů plyne, že se žalovaný měl na hlášené adrese v ČR zdržovat pouze do [datum], kdy byl jeho trvalý pobyt ukončen. S ohledem na to je tak patrno, že se žalovaný na území ČR v rozhodném období nezdržoval a nemohl vozidlo fakticky provozovat. Dále namítl doručení výzvy k uhrazení poplatku a také jeho splatnost. 3. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný jako provozovatel vozidla neměl ode dne [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti k vozidlu – osobní automobil, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Vozidlo nebylo pojištěno po dobu 253 dní. Vozidlo je vedeno v registru vozidel s provozovatelem [celé jméno žalovaného] od dne [datum] s adresou [adresa]. Žalovanému byla opakovaně zaslána výzva k úhradě příspěvku, nejprve ze dne [datum] s označením RR6757180572F, což je označení zásilky, která byla doručována Českou poštou. Žalovaný však ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum] neuhradil ničeho (listina označená jako zjištěné údaje o vozidle, výzva k úhradě příspěvku ze dne [datum], oznámení České pošty o zásilce RR6757180572F, upomínka ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum], informace o sledování zásilky). Soud během ústního jednání dne [datum] opomněl provést důkaz sdělením Magistrátu hl. m. Praha ze dne [datum], avšak s ohledem na vše výše uvedené má za to, že i bez tohoto byl skutkový stav zjištěn dostatečně k rozhodnutí. 4. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 5. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. 6. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Žalovaný neměl v rozporu s ust, § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti”), výše specifikované vozidlo zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněnou po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. V souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti pak„ [příjmení] tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.” Povinnost žalovaného tak stíhá i v případě, že vozidlo fakticky neprovozoval, neboť relevantní je skutečnost, zda po rozhodnou dobu bylo vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, což bylo výpisem z registru prokázáno. Soud má také za prokázané, že žalovanému byla odeslána výzva k uhrazení příspěvku ve smyslu ust. § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti, dle kterého,„ Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.“ Žalobkyně takto prokazatelně učinila, což vyplývá ze sdělení České pošty ohledně odeslané výzvy, a to na adresu, která byla evidována v registru vozidel, přičemž žalovaný její změnu nenahlásil, což nemůže jít žalobkyni k tíži, stejně jako skutečnost, že žalovaný zásilku nepřebral. Žalovaný tak byl žalobcem vyzván opakovaně k uhrazení příspěvku, nadto výzva obsahovala všechny náležitosti, jež zákon ukládá, avšak žalovaný přesto neuhradil ničeho, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní upomínka. Nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva vychází z ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti, dle kterého„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“, ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na uhrazení dlužného příspěvku za období, kdy žalovaný neměl pojištěno předmětné vozidlo pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, je zcela po právu, pročež žalobnímu návrhu zcela vyhověl. 7. S ohledem na to, že žalovaný dlužný příspěvek do dnešního dne nezaplatil a je tedy ode dne, kdy uplynula ve výzvě ze dne [datum] stanovená 30 denní lhůta k úhradě, v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužného příspěvku i právo na úrok z prodlení. Právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně zákonný úrok požaduje až ode dne [datum], soud tedy jejímu nároku ohledně příslušenství rovněž vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 775,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 191 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 120 Kč ve výši 655,20 Kč. Soud přistoupil k aplikaci ustanovení § 14b a. t. z důvodu, že se v případě žaloby v předmětné věci jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru, který je u zdejšího soudu žalobkyní podáván ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně, kdy je zřejmé, že se v těchto podáních mění zpravidla pouze údaje individualizující konkrétní žalobu, jako jsou dlužné částky, dlužná období či čísla smluv, ovšem jinak se jejich text prakticky nemění. 9. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.