23 C 169/2022-313 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu sodu den , Anonymizováno, se žalobci domáhali, aby soud svým rozhodnutím nahradil napadené rozhodnutí , Anonymizováno, , a rozhodnutí , Anonymizováno, . Citovanými rozhodnutími byla zamítnuta žádost žalobce ze dne , Anonymizováno, ve znění pozdějších dodatků nazvaná jako , Anonymizováno, k jehož znárodnění mělo dojít na základě dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb. o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského mimo jiné ke znárodnění , Anonymizováno, uvedené v Dekretu č. 101/1945 Sb. za náhradu, která měla být určena postupem podle ust. § 8 Dekretu č. 100/1945. Žalobci – , právnická osoba, a ani jednotlivým , Anonymizováno, nebyla náhrada za znárodněný majetek nikdy vyměřena ani vyplacena přesto, že o její vyplacení bylo požádáno již před , Anonymizováno, a tzv. legitimační řízení bylo zahájeno, ale nebylo dosud dokončeno. Z toho důvodu podal žalobce dne , Anonymizováno, o dokončení řízení o stanovení náhrady za znárodněný podnik , Anonymizováno, o kterém bylo rozhodnuto zamítavým výrokem , právnická osoba, . O včasném a právně přípustném rozkladu žalobce bylo rozhodnuto zamítavým výrokem v rozhodnutí , Anonymizováno, . Touto žalobou se žalobce domáhá nahrazení shora uvedených správních rozhodnutí rozhodnutím soudním, a to v řízení podle ust. § 244 až 250t o.s.ř.2. Žalobce dále uvedl následující rozhodná tvrzení : Stěžejním argumentem pro který správní orgány nevyhověly žádosti žalobce bylo tvrzení, že řízení o stanovení náhrady je řízením návrhovým a žalobce podal žádost o náhradu za znárodnění poprvé až , Anonymizováno, . Tento argument je dle žalobce lichý. Žalobce předložil správnímu orgánu , Anonymizováno, dokumenty, mezi kterými je doklad, že od , Anonymizováno, bylo vyplaceno , Anonymizováno, peněžitých záloh na náhradu za znárodněný podnik , Anonymizováno, , v celkové výši , částka, . Pokud byly , Anonymizováno, v letech , Anonymizováno, vypláceny zálohy na náhradu za znárodněný podnik, musel žalobce již v té době u , Anonymizováno, podat žádost o náhradu. Žalobce tvrdí, že žádost o náhradu za znárodněný majetek uplatnil již před , Anonymizováno, a v důsledku toho se jedná o odlišný nárok od ostatních nároků, kterými se podle znárodňovacích dekretů moc výkonná i soudní dosud zabývala. Žalobce podáním z , Anonymizováno, vznesl požadavek na dokončení správního řízení o stanovení náhrady za znárodněný majetek , právnická osoba, v podobě majetkové podstaty podniku , č. účtu, . Žalobce dále ve své žalobě uvedl, že zcela konkrétně položkově vymezil v podání ze dne , datum, majetek, k němuž s odkazem na ustanovení § 7 dekretu prezidenta republiky číslo 101/1945 požaduje stanovení náhrady. Takto žalobcem vymezeným předmětem řízení byl správní orgán v řízení sporném vázán. Správní orgán vůbec nerozhodl o stanovení náhrady za konkrétní vymezený majetek, který měl být znárodněn na základě dekretu prezidenta republiky číslo 101/1945 Sb. Namísto toho rozhodl o něčem jiném, a to o tom, že žádost o náhradu se zamítá. Tato vada je dle žalobce vadou zmatečnostní. Co se týče správním orgánem řešené námitky promlčení, nebyla žádným z účastníků do řízení vnesena, je založena na právně nepřípustné aktivitě správního orgánu. Uvedený případ není dle žalobce restituční kauzou. Žalobce má za to, že vnesené námitce promlčení nelze přiznat relevanci. Dále žalobce namítá, že nedošlo nikdy k vydání Výměru k stanovení náhrady. V době nesvobody bylo zcela vyloučeno, aby se žadatel mohl domáhat u orgánu veřejné moci práva na náhradu za znárodněný majetek. Vzhledem k tomu, že nebyla náhrada za znárodněný majetek dosud stanovena, proto žádná promlčecí lhůta dosud nemohla začít plynout. Stát znemožnil původním vlastníkům vyplacení náhrady za znárodnění, přičemž tato náhrada ani není dosud splatná, a to zjevně v důsledku protiprávního postupu státu. Pokud právní předpis výslovně váže výši a vyplacení náhrady za vyvlastnění na vydání rozhodnutí o náhradě, nemůže dojít k promlčení nároku a ani k vydržení majetkových práv státem.3. Žalobce uvedl, že správní orgány obou stupňů nepravdivě v rozporu se skutkovým stavem tvrdí, že , Anonymizováno, uplatnili u státu nárok na vyplacení náhrady za znárodněný podnik , Anonymizováno, letech od okamžiku účinnosti znárodňovacího dekretu prezidenta republiky číslo 101/1945 Sb. o znárodnění některých podniků průmyslu, potravinářského. Konkrétně pak až podáním žádosti ze dne , datum, . Dle žalobce tomu tak není, z listinných důkazů, například z přípisu , Anonymizováno, ze dne , datum, a ze dne , datum, , uplatnili u státu nárok na ustanovení a vyplacení náhrady za znárodněný podnik, tedy bezprostředně poté, kdy byla vydána vyhláška , Anonymizováno, . Žalobce ve své žalobě shrnul, že správní orgán nerozhodoval o stanovení náhrady za konkrétní vymezený majetek žalobce, který měl být znárodněn na základě dekretu prezidenta republiky číslo 101/1904 Sb. Nerespektoval předmět řízení vymezený ve sporném řízení žadatelem. Námitka promlčení nebyla vznesena žádným z účastníků. Případ žalobce není restituční kauzou, jak to, zcela nesprávně a v rozporu se skutkovými zjištěními pojaly správní orgány obou stupňů. Právní posouzení věci dle žalobce podle Stanoviska pléna Ústavního soudu ČR ze dne , datum, je zcela nesprávné . V období od , datum, a , datum, bylo vyplaceno , Anonymizováno, peněžitých záloh na náhradu za znárodněný podnik , Anonymizováno, . Pokud byly , Anonymizováno, v letech , Anonymizováno, vyplaceny zálohy na náhradu za znárodněný podnik, muselo , Jméno žalobkyně, již v té době žádost o náhradu za znárodněný podnik zcela nepochybně uplatnit. Nárok, který uplatňují žalobci, je zcela jedinečný. Dále má žalobce za to, že nelze námitce promlčení přiznat relevanci neboť žádost žalobce ze dne , datum, je návrhem na pokračování zahájeného, avšak dosud neskončeného správního řízení. Tato skutečnost vylučuje námitku promlčení. Podle ustanovení § 9 odstavec čtyři dekretu prezidenta republiky číslo 100/45 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků ve spojení se ustanovení § 7 dekretu prezidenta republiky číslo 101/1942 Sb. o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského platí, že náhrada je splatná do šesti měsíců od doručení rozhodnutí o stanovení konkrétní výše náhrady, k čemuž však dosud nedošlo. S ohledem na vše výše uvedené navrhl žalobce, aby s odkazem na § 250 o. s. ř. bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku v žalobním petitu navrhováno.4. Mezi účastníky je nesporné, že bylo vydáno rozhodnutí , Anonymizováno, dne , datum, a rozhodnutí , Anonymizováno, z , datum, , kterými byla zamítnuta žádost žalobce ze dne , datum, nazvaná , Anonymizováno, , k jehož znárodnění mělo dojít na základě dekretu prezidenta republiky číslo 101/1945 Sb. V tomto dekretu ze dne , Anonymizováno, , který nabyl účinnosti dne , Anonymizováno, , je v § , Anonymizováno, byla vydána vyhláška , Anonymizováno, o znárodnění podniků průmyslů potravinářského, která v bodě , Anonymizováno, , podle dekretu č. 101/1945 Sb. podniku , Anonymizováno, . Vyhláška nabyla účinnosti , Anonymizováno, .5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne , datum, uvedl, že tvrzený nárok neuznává. Žalovaná odkázala na konstantní soudní judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, na listiny obsažené ve správním spise, na závěry správních orgánů, které jsou zcela v souladu se zmiňovanou konstantní judikaturou a navrhuje žalobu zamítnout.6. Žaloba shora uvedeného žalobce ze dne , datum, směřuje proti rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, a rozhodnutí , právnická osoba, , ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, . Citovanými rozhodnutími byla zamítnuta žádost žalobce o zahájení správního řízení ze dne , datum, , o stanovení náhrady za znárodněný podnik , Anonymizováno, , k jehož znárodnění mělo dojít na základě dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského. Jak vyplývá z žalobního petitu, jedná se o žalobu na plnění. Nicméně platí, že restituční předpisy vydané po roce 1990 jsou lex specialis i k tzv. Benešovým dekretům, mezi které se řadí i dekret č. 101/1945 Sb., podle něhož se žalobce domáhá náhrady. Tento názor žalované se opírá o konstantní soudní judikaturu nejenom obecných soudů, ale i Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Charakter Benešových dekretů č. 101/1945 Sb. a č. 100/1945 Sb. Dekret prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků a dekret prezidenta republiky č. 101/1945 Sb. o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského. Jedná se o dekrety znárodňovací a rozdíl spočívá v tom, že každý z nich stanoví podmínky znárodnění odlišných odvětvových podniků. Ovšem způsob znárodnění je shodný, a v dekretu č. 101/1945 Sb. je odkazováno na příslušná ust. dekretu č. 100/1945 Sb. Z tohoto důvodu jsou závěry konstantní soudní judikatury vztahující se k dekretu č. 100/1945 Sb. přiléhavé i pro případy vztahující se k žádostem o náhradu podl