15 C 76/2019-142 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu [datum] domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že rozsudkem Okresního soudu Praha západ ze dne 14. 4. 2011, č. j. 1 T 344/2009-425, byl žalobce shledán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 zákona 140/61 trestního zákona a trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ust. § 201 odst. 1, 2 písm. b) a c) trestního zákona. Byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Rozsudek nabyl právní moci [datum]. Poškozený nastoupil dne [datum] k výkonu trestu odnětí svobody z důvodu podání mimořádného opravného prostředku usnesením Nejvyššího soudu České republiky, č. j. 7 To 169/2012-23 dne 16. 2. 2012 byl trest odnětí svobody poškozenému přerušen do [datum]. Následně poškozený opětovně nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody. Dne [datum] bylo vyhlášeno rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii a bylo rozhodnuto tak, že na poškozeného se vztahuje článek III. odst. 1 rozhodnutí o amnestii, v souladu s tím byl poškozený dne [datum] propuštěn z výkonu trestu. Dne [datum] Okresním soudem Praha západ poškozenému bylo doručeno sdělení prezidenta republiky ze dne 12. 9. 2017 ČKPR [číslo] 2017, kterým bylo konstatováno, že poškozený měl porušit podmínky čl. III odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, a byla mu doručena výzva k nastoupení trestu, sp. zn. 1 T 344/2009, 5. 10. 2017. Poškozený nastoupil výkon trestu odnětí svobody dne [datum]. Nálezem Ústavního soudu čj. Pl. ÚS 36/17 ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že postupem Okresního soudu Praha západ, jenž předcházel vydání výzvy k nastoupení trestu ze dne [datum], bylo porušeno základní lidské právo stěžovatele, a z výkonu trestu odnětí svobody byl poškozený propuštěn [datum]. V důsledku nesprávného úředního postupu vykonal žalobce trest odnětí svobody v délce 212 dní. Žalobce žádá částku [částka] za každý měsíc nezákonného výkonu trestu odnětí svobody. Soud potom dále propočítal, že žalobce požaduje částku [částka] za jeden den omezení osobní svobody. K poučení dle ust. § 118 a odst. 1a 3 osř na jednání soudu ve věci konaném dne [datum] žalobce doplnil žalobu tak, že v případě, že by bylo o porušení podmínek amnestie rozhodováno zákonným způsobem tak, jak jej popsal Ústavní soud v [příjmení], žalobce by měl být nejdříve předvolán k veřejnému zasedání u soudu I. Stupně a následně by měl, v případě že by nebyl s rozhodnutím soudu I. stupně spokojen, možnost podat opravný prostředek. Teprve poté, co by rozhodnutí nabylo právní moci, přičemž o rozhodnutí by žalobce věděl s dostatečným předstihem, by žalobce obdržel výzvu k nástupu trestu se lhůtou pro nástup. V rámci takto zákonného postupu by žalobce měl dostatek času k tomu, aby se připravil k nástupu do výkonu trestu (uspořádal si vlastní věci, rozloučil se s rodinou, absolvoval návštěvy lékařů, zejména zubaře atp.). V důsledku nesprávného úředního postupu však nebylo vedeno žádné řízení. O údajné přeměně se žalobce dozvěděl až z výzvy k nástupu soudu, která byla žalobci doručena dne [datum], v níž byla stanovena lhůta k nástupu nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce do 15 dnů. To vše navíc probíhalo v době, kdy matka žalobce měla závažné zdravotní problémy. Měl by vykonat trest odnětí svobody v celkové délce přesahující 12 měsíců. Vykonáním tohoto trestu by věc pro žalobce skončila. Pokud by proběhlo řádné řízení (předpokládaná délka minimálně 4 měsíce – viz výše), pravděpodobný nástup k výkonu by byl nařízen nikoliv v říjnu 2017, ale pravděpodobně v březnu 2018. I pokud by žalobce vykonal celý trest, což je nepravděpodobné (viz níže), z výkonu trestu by byl propuštěn nejpozději na přelomu března a dubna 2019. Tím by pro něj celá záležitost byla uzavřena. Ve skutečnosti však žalobci byl nařízen výkon trestu již v říjnu 2017, část trestu vykonal od [datum] do [datum], následně byl propuštěn na dobu cca jednoho roku na svobodu a od [datum] do [datum] vykonával další část trestu. [příjmení] trestu v délce 44 dní mu byl přeměněn na trest domácího vězení. Celá záležitost trvala nikoliv 12 měsíců, jak v nejhorším případě dle zákona trvat měla, ale celkem více než dva roky. Už to samo o sobě představuje zcela neodůvodněné útrapy a stres, kdy po prvním propuštění žalobce po dobu jednoho roku nevěděl, jaký bude jeho další osud, kdy a zda se bude muset do výkonu trestu vrátit, apod. V daném případě nelze opominou kontext předmětného nezákonného úředního postupu s předchozím průběhem výkonu trestu. V důsledku opakovaných chyb orgánů činných v trestním řízení, kdy předmětný nesprávný úřední postup je třetím pochybením v řadě, žalobce vykonává trest odnětí svobody v původní délce 20 měsíců uložený mu za trestný čin spáchaný před více než 10 lety rozsudkem vydaným před takřka 9 lety. Tato celková doba je zcela nepřiměřená, trest tak zcela postrádá svůj smysl, a právě v důsledku předmětného nesprávného úředního postupu došlo k dalšímu citelnému, avšak nezákonnému navýšení této doby. Pokud by 9 let trvalo civilní vykonávací řízení v důsledku opakovaných pochybení soudu, měl by žalobce nárok na značné odškodnění za průtahy v řízení. I tuto skutečnost by měl dle názoru žalobce soud při svém rozhodování vzít v úvahu. Pokud by žalobce nastoupil na základě zákonného rozhodnutí do výkonu trestu pouze jednou, tak by absolvoval pouze jednou nepříjemná omezení v souvislosti nástupem do výkonu trestu – nezbytný pobyt na tzv. nástupním oddělení, kde se čeká na zařazení do příslušné skupiny a následně je již vykonáván řádný trest odnětí svobody. V nástupním oddělení je každý vězeň omezen na svých právech, na rozdíl od dalšího výkonu trestu nemá nárok na návštěvy, žádné balíčky, je omezen v pohybu, nesmí v cele mít televizi, rádio ani další obdobné věci k ukrácení času, je omezen na přístupu k volnočasovým aktivitám, sportu, vycházkám na dvoře, teplým sprchám, dále nemůže pracovat, nemůže obdržet kladné hodnocení věznice (pochvalu), dokonce je omezen i v přístupu k lékařské péči a podobně. Nástupní oddělení je koncipováno jako krátkodobé, kdy by v něm vězeň standardně strávit týden, maximálně dva, neboť režim v něm neodpovídá zákonným podmínkám pro výkon trestu. Tomu též odpovídá velikost cel, kdy většinu času žalobce strávil na cele pro osm lidí, kdy ostatní vězni po cca týdnu byly řádně zařazeni a odešli nahrazeni jinými. Tím byl žalobce omezen ve vytváření alespoň základních sociálních kontaktů a vazeb. Žalobce byl též omezen na telefonickém kontaktu s osobami vně věznice, kdy jeho kontakty byly omezeny na předem schválené osoby z nejbližší rodiny, nikomu jinému nesměl ani volat, návštěvy kohokoliv byly zcela vyloučeny. Režim v nástupní oddělení je výrazně striktnější a více omezující než ve vazbě nebo v nejpřísnějších typech věznice. Žalobce přitom měl vykonávat trest odnětí svobody v nejmírnějším typu věznice. Nejenže žalobce tato omezení musel absolvovat dvakrát, ale dokonce po druhém nástupu do výkonu nebyl již vůbec přeřazen na adekvátní oddělení a na nástupním oddělení vykonal celý trest, od [datum] do [datum]. To bylo spojeno s výraznými duševními útrapami, které by nevznikly, pokud by nedošlo ke shora popsanému nesprávnému úřednímu postupu. Pokud by žalobce vykonával trest najednou, měl by výrazně větší šanci na podmíněné propuštění či přeměnu trestu v trest domácího vězení, a to výrazně dříve, než tomu bylo v důsledku výkonu trestu ve dvou částech. Teprve po výkonu více než 7 měsíců trestu věznice provádí kladné hodnocení vězňů včetně pochval, které je jednou z podmínek pro podmíněné propuštění (PP) nebo přeměnu trestu v trest domácího vězení. Další z pomocných kritérií pro hodnocení, zda PP nebo přeměnu povolit je, zda vězeň pracoval. Dosáhnout pracovního zařazení je však možno také až po výkonu trestu po několik měsíců, obvykle minimálně 5 – 6. Pracovní zařazení pak umožňuje vězňům mimo jiné splácet náhradu škody z trestného činu, přičemž toto bývá jedna ze základních podmínek pro povolení PP nebo přeměnu. O všechny tyto možnosti však žalobce byl nesprávným úředním připraven, proto byl také neúspěšný při první žádosti o PP a přeměna mu byla povolena až 44 dnů před vykonáním celého trestu. Pokud by žalobce vykonával trest řádně najednou, nikoliv nadvakrát, nedošlo by k dalšímu narušení jeho sociálních a rodinných vazeb na svobodě. Takto v průběhu posledních 9 let střídavě trávil čas na svobodě a ve vězení (tam 4x), což mu výrazně komplikovalo a po dlouho dobu znemožňovalo získat řádné zaměstnání, vytvořit si sociální a rodinné vazby a tyto udržovat. Svým kamarádům může žalovaný jen těžko vysvětlit, že 4x vykonává ten samý trest v délce 20 měsíců po neuvěřitelnou dobu 9 let. Tímto tvrzením se pro své známé stává nevěrohodným. V důsledku výkonu trestu nadvakrát dále žalobce nemohl trávit se členy své rodiny jejich jmeniny a narozeniny (k čemuž by výkonem trestu najednou nedošlo) a přišel i o další pro rodinu významné ud