20 C 51/2020-89 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 23. 4. 2020 domáhal po žalované zadostiučinění ve formě omluvy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“) z titulu nesprávného úředního postupu v rámci řízení vedeného u [název soudu], sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“), ve kterém žalobce vystupoval jako právní zástupce žalobce. Nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení žalobce spatřuje v tom, že [název soudu] v odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek“), vůči žalobci uvedl, že:„ neváhá právní úpravu aplikovat čistě účelově a správní orgány i soudy mnohdy zahrnovat neopodstatněnými podáními a námitkami“ (dále jen„ tvrzení“). Žalobce nesouhlasí s tímto urážlivým a znevažujícím tvrzením, když nevěcné pomlouvání a znevažování jeho osoby považuje za nesprávný úřední postup. Žalobci bylo v důsledku nesprávného úředního postupu způsobeno nactiutrhání a zároveň utrpěla jeho pověst před klientem. Žalobce následně trpěl nespavostí a stresem ze slovního útoku na svoji osobu ze strany [název soudu] a v této souvislosti i ztuhnutím krčního svalstva v oblasti krční páteře. Dále žalobce uvedl, že jeho újma byla zvýšena i tím, že citovaný rozsudek byl vyvěšen na internetových stránkách [název soudu] bez dostatečné anonymizace, čímž došlo k rozšíření pomluvy žalobce i mimo účastníky řízení. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem dne 26. 11. 2019, jakožto nároku na poskytnutí zadostiučinění ve formě omluvy z titulu nesprávného úředního postupu [název soudu], když nesprávný úřední postupu měl spočívat v tom, že v písemném vyhotovení rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] bylo uvedeno, že žalobce:„ neváhá právní úpravy aplikovat čistě účelově a správní orgány i soudy mnohdy zahrnovat neopodstatněnými podáními a námitkami“. Žalovaná dále uvedla, že uvedení této věty v písemném vyhovení rozsudku nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup, když na případy rozhodovací činnosti soudů se vztahují ustanovení zákona o nezákonném rozhodnutí, ovšem v tomto případě žádné nezákonné rozhodnutí nebylo vydáno. Žalovaná dále uvedla, že nemůže posuzovat správnost skutkových zjištění nebo nesprávnost právního posouzení věci, ani posuzovat předpoklady pro vydání rozhodnutí, neboť se jedná o rozhodovací činnost soudu, která přímo vede k vydání rozhodnutí a žalovaná není oprávněna v žádném případě zasahovat do nezávislosti soudů. 3. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 20. 10. 2020 v reakci na vyjádření žalované uvedl, že tvrzení uvedené v písemném odůvodnění rozsudku je nesprávným úředním postupem, neboť výrokem, který je nepravdivý, nevěcný a zbytečný soud porušil povinnosti stanovené pro soudce zákonem č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, konkrétně ust. § 80 odst. 6, dle kterého je soud povinen zachovávat náležitou úctu k jiným osobám vykonávajícím právnická povolání. Žalobce dále uvedl, že v řízení vystupoval jako advokát a tudíž nebylo ani možné jeho osobu v souvislosti s projednáním merita věci hodnotit. Žalobci pak především nejde o přezkum rozhodnutí, ale o satisfakci za nepravdivý a zbytečný útok na jeho osobu. 4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 26. 11. 2019, podaným žalované téhož dne, uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy v podobě omluvy z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 21. 4. 2020, kterým požadavku žalobce nevyhověla z důvodu absence nesprávného úředního postupu. 6. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne [datum] byla ke [název soudu] – [pobočka] podána žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, žalobcem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], právně zastoupeným [celé jméno žalobce], advokátem. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 27. 11. 2018 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku. Dne 14. 11. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě. Dne 27. 11. 2018 byli účastníci řízení soudem poučeni o možnosti vznést námitku podjatosti Dne 21. 12. 2018 podal žalobce repliku k vyjádření žalovaného. Dne 9. 1. 2019 proběhlo jednání ve věci, na kterém soud rozhodnul, že žaloba se zamítá (výrok I.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) Dne 31. 1. 2019 podal žalobce proti usnesení soudu o zamítnutí žaloby kasační stížnost. Dne 18. 2. 2019 byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti. Dne 2. 5. 2019 byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu kasační stížnost zamítnuta (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [název soudu] – [pobočka], sp. zn. [spisová značka]. 7. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 8. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění ve formě omluvy za nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení, v jehož rámci byl vydán rozsudek v jehož odůvodnění [název soudu] uvedl, že žalobce„ neváhá právní úpravu aplikovat čistě účelově a správní orgány i soudy mnohdy zahrnovat neopodstatněnými podáními a námitkami“. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu, jakož i příčinná souvislost mezi uvedenými. 9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP. 10. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud splnění tohoto předpokladu neshledal, když v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozh