17 C 145/2020-27 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 5. 2020 domáhala uhrazení částky 2 051 Kč z titulu dlužného pojistného dle smlouvy o komplexním pojištění vozidla NAMÍRU [číslo] uzavřenou mezi účastníky dne 22. 11. 2018. K žalované jistině požadovala žalobkyně taktéž kapitalizovaný zákonný úrok z částky 2 051 Kč od 31. 8. 2019 do 25. 5. 2020 ve výši 151 Kč. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Mezi účastníky byla dne 22. 11. 2018 uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, komplexním pojištění vozidla NAMÍRU, [číslo] na dobu neurčitou s počátkem pojištění dne 22. 11. 2018 s ročním pojistným ve výši 5 219 Kč splatným pololetně po 2 670 Kč. Z důvodu nezaplacení pojistného za období od 22. 5. 2019 do 30. 8. 2019 došlo k zániku pojistné smlouvy dne 30. 8. 2019. Právní zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 2 051 Kč předžalobní upomínkou ze dne 27. 1. 2020. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 7. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 8. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů platí, že pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu újmy z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Pojištění odpovědnosti nelze přerušit, pokud nebylo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Bylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto přerušení pojištění odpovědnosti, je pojistník povinen před počátkem přerušení pojištění prokázat pojistiteli, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, jedná-li se o vozidlo, které podléhá registraci vozidel. V době přerušení pojištění odpovědnosti není plněna povinnost pojištění odpovědnosti. 9. Vzhledem k uvedenému soud shledal žalobu důvodnou, neboť bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, na základě které se žalovaný zavázal řádně a včas hradit sjednané pojistné, což za období do 22. 5. 2019 do 30. 8. 2019 neučinil. 10. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 o. z. a vládním nařízením č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne následujícího po dni zániku pojistné smlouvy (31. 8. 2019) do dne podání žaloby (25. 5. 2020). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 386 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a návrhu ve věci samé, a dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v jednoduché výzvě k plnění. Dále je k odměně advokáta připočítaná 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21% DPH z odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 12. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.