17 C 77/2020-47 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo (při vyhlášení rozsudku) peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 5. 2020 po žalované domáhala zaplacení částky 152 292 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 7. 5. 2020 do zaplacení spředstavující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Nemajetková újma jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). 3. Žalobkyně uvedla, že předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení částky 960 000 Kč s příslušenstvím. Již v minulosti uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, a to za období od 18. 2. 2002 do 3. 6. 2015. Žalovaná shledala délku řízení nepřiměřenou a žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 174 375 Kč. Nyní uplatňuje zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení za období 4. 6. 2015 až 27. 6. 2019. Posuzované řízení trvalo celkem 17 let a 4 měsíce, což je zcela zjevně nepřiměřené. Řízení se v drtivé většině konalo před soudem I. stupně, který vydal meritorní rozhodnutí až po 5 letech. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno vždy po více jak roce a dovolací soud dovolání odmítl po více jak 2 letech, což je nepřijatelné. Odvolací soud rozhodnutí soudu opakovaně rušil a věc vracel soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně činila veškerá podání ve stanovených lhůtách. Věc nebyla natolik skutkově a právně složitá, aby to ospravedlnilo takto nepřiměřeně dlouhou dobu trvání. Za jeden rok řízení žalobkyně požaduje částku 20 000 Kč, když za první dva roky jde o částku poloviční. Celkově tak požadovala zadostiučinění ve výši 326 667 Kč, nicméně žalovaná jí částku 174 375 Kč (za období 18. 2. 2002 až 3. 6. 2015) již přiznala a vyplatila. Žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok dne 6. 11. 2019. 4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 27. 8. 2020 uvedla, že žalobkyně u ní svůj nárok uplatnila dne 6. 11. 2019. Její žádosti bylo částečně vyhověno a dne 27. 8. 2020 jí byla přiznaná částka 53 125 Kč. Již dříve bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění ve výši 174 375 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Řízení trvalo 17 let a 3 měsíce, význam předmětu řízení pro žalobkyni shledala standartní, opakovaně bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, jednou Nejvyšším soudem ČR. Po procesní a skutkové stránce bylo řízení složitější, neboť bylo provedeno rozsáhlé dokazování, obě strany doplňovaly důkazní návrhy, bylo provedeno několik výslechů, byl zadán znalecký posudek, obě strany opakovaně žádaly o odročení jednání. Žalovaná za jeden rok řízení žalobkyni přiznala částku 20 000 Kč, když za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Základní částka (325 000 Kč) byla snížena o 30 % s ohledem na složitost řízení, o 5 % s ohledem na to, že bylo řízení vedeno na třech stupních soudní soustavy. Naopak částku navýšila o 5 % s ohledem na nesprávný úřední postup. Výsledná částka tak činí 227 000 Kč, od které žalovaná odečetla již poskytnuté zadostiučinění ve výši 174 375 Kč. 5. Žalobkyně s ohledem na vyjádření žalované vzala svou žalobu v částce 53 125 Kč zpět. Dále uvedla, že netrvá na uhrazení částky 99 167 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 7. 5. 2020 do zaplacení. Uvedla, že předmětem řízení je tak nadále zákonný úrok z prodlení z částky 53 125 Kč od 7. 5. 2020 do 31. 8. 2020. 6. Soud usnesením ze dne 15. 10. 2020, č. j. 17 C 77/2020 – 43, řízení v částce 152 292 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 99 167 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení zastavil. 7. Žalovaná souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 9. Žalobkyně dne 6. 11. 2019 u žalované uplatnila svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] za období 4. 6. 2015 až 27. 6. 2019. Žalovaná shledala délku řízení jako nepřiměřenou a žalobkyni dne 31. 8. 2020 uhradila částku 53 125 Kč. 10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 11. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 13. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 14. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 15. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované dne 6. 11. 2019 předběžně nároky uplatnila. 17. Soud nejprve konstatuje, že sice rozhodl o částečném zastavení řízení (usnesení ze dne 15. 10. 2020) s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, nicméně opomněl rozhodnout i o zastavení řízení co do úroku z prodlení z částky 53 125 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, přestože v tomto rozsahu vzala žalobkyně taktéž svou žalobu zpět. Soud tak dle § 96 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 18. Předmětem řízení tak dále je zákonný úrok z prodlení z částky 53 125 Kč od 7. 5. 2020 do 31. 8. 2020. K uvedenému je nutno nejprve konstatovat, že k prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 6. 11. 2019, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 6. 5. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 7. 5. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Vzhledem k uvedenému, tedy že žalovaná o nároku žalobkyně rozhodla až po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty a zadostiučinění jí poskytla až dne 31. 8. 2020, soud žalobě ve zbytku vyhověl a rozhodl v souladu s ust. § 1970 o. z., jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 7. 5. 2020 10 %. 19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když žalobkyně vzala svou žalobu zpět pro chování žalované. Žalobkyně sice byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a vyjádření k podání žalované. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každ