18 C 278/2017-560 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se v řízení domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu (157.000 Kč), nepřiměřenou délku řízení (400.000 Kč) a kompenzaci nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání (750.000 Kč) vedeného u Krajského soudu v Plzni (dále také jako„ krajský soud“) pod sp. zn. [spisová značka], když proti žalobci bylo usnesením ze dne 29. 11. 2011 zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství. Trestní stíhání bylo skončeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017. Žalobce byl v řízení nepravomocně shledán vinným, trestní stíhání zasáhlo do rodinného života žalobce, kdy jeho syn měl v době zahájení stíhání 9 měsíců, bývalá přítelkyně žalobce s jiným synem na něm byla finančně závislá a byla nucena opustit svůj domov, své děti mohl žalobce vídat v průběhu vazby pouze sporadicky, což vedlo k odcizení. Žalobce musel s ohledem na tíživou finanční situaci prodat činžovní dům značně pod cenou. Řízení trvalo 6 let, což je nepřiměřená doba. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dopisem ze dne 18. 12. 2017. Žalovaná se v zákonné lhůtě k nároku žalobce nevyjádřila. 2. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované dne 19. 12. 2017, žalovaná jej projednala stanoviskem ze dne 3. 7. 2018 s tím, že plně vyhověla nároku žalobce na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu a jako kompenzaci nemajetkové újmy poskytla žalovaná žalobci odškodnění ve výši 157 000 Kč. Pokud jde o nemajetkovou újmu z usnesení o zahájení trestního stíhání, žalobce svá tvrzení nedoložil patřičnými důkazy, nadto se tvrzení překrývají s tvrzeními ohledně nemajetkové újmy za vazbu, která byla vypořádána jako samostatný nárok. Žalovaná s ohledem na to, že v rámci mimosoudního projednání nebyla doložena intenzita tvrzené nemajetkové újmy, postačí jako kompenzace konstatování porušení práva žalobce spolu s omluvou. Nárok na nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky řízení byl shledán nedůvodným, neboť délka řízení odpovídá skutkové i právní složitosti věci. Z uvedených důvodů navrhuje žalovaná žalobu zamítnout. 3. V podání ze dne 28. 1. 2019 vzal žalobce žalobu zpět co do náhrady nemajetkové újmy za vazbu ve výši 157 000 Kč. Tato částka byla žalovanou žalobci zaplacena dne 11. 7. 2018. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 2. 2019, č.j. 18C 278/2017-338, bylo řízení částečně zastaveno. Předmětem řízení nadále zůstává nárok na odškodnění újmy z usnesení o zahájení trestního stíhání a dále nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení. 4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 2. 9. 2020 č.j. 18 C 278/2017-484 tak, že přiznal žalobci částku 30 000 Kč s příslušenstvím jako peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a dále úrok z prodlení z částky 157 000 Kč, která byla žalobci vyplacena v průběhu řízení. která žalobci vznikla v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve zbývající části žalobu zamítl. Délku předmětného trestního řízení soud shledal přiměřenou a to zejména s ohledem na složitost řízení a skutečnost, že věc byla opakovaně řešena na dvou stupních soudní soustavy. Co se týká výše odškodnění za nezákonné trestní stíhání, zde soud mimo jiné přihlédl ke skutečnosti, že žalobce již byl v minulosti trestně stíhán. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Odvolací soud usnesením ze dne v zamítavém výroku zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil zpět Odvolací soud se neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně, který ponížil odškodnění přiznané žalobci za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku nezákonného trestního stíhání ze 60 000 Kč na 30 000 Kč v důsledku toho, že žalobce již byl v minulosti trestně stíhán a odsouzen, když uvedl, že je třeba vždy důsledně respektovat presumpci neviny. Dále vytkl soudu prvního stupně, že se dostatečně nevypořádal se srovnávacím případem, který žalobce označil ke srovnání s případem žalobce. Případ, na který odkázal soud prvního stupně, a to rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 14 C 377/2013, nebyl pro srovnání v dané věci vhodný. Pokud jde o celkovou délku řízení, zde pokud jde o délku trestního řízení, zde se rovněž odvolací soud neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně, poukázal na to, že v posuzovaném řízení byla opakovaně rozhodnutí nalézacího soudu rušena soudem odvolacím a vrácena k dalšímu řízení z důvodu, že nalézací soud při hodnocení důkazů nepostupoval důsledně s platným a účinným trestním řádem a ve věci rozhodoval na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Dle názoru odvolacího soudu Tato procesní pochybení nelze přičítat k žalobcově tíži a nemalou měrou se podílela na celkové délce posuzovaného řízení, tak, že celkovou délku v trvání 5 let a 6 měsíců nelze považovat za přiměřenou a lze uzavřít, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Z uvedených důvodů soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně, aby provedl srovnání posuzovaného řízení s jinými obdobnými případy (ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím). Při určení formy a výše zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu vzniklého nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení uložil soudu prvního stupně zohlednit všechna kritéria uvedená v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a znovu o věci rozhodnout. 6. Z nesporných tvrzení účastníků řízení plyne, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované dne 19. 12. 2017, ta jej projednala dne 3. 7. 2019 a poskytla žalobci odškodnění nemajetkové újmy za vazbu ve výši 157 000 Kč, a to dne 11. 7. 2019 a konstatování porušení práva žalobce a omluvu za nezákonné trestní stíhání. Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování. 7. Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: podle záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 22. 8. 2011 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci loupežného přepadení [obec] na základě oznámení od [jméno] [jméno]. Usnesením Policie ČR, krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, SKPV, odboru obecné kriminality ze dne 29. 11. 2011, [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání osob [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] jako obviněných a co se týče [celé jméno žalobce] pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku s tím, že obvinění měli dne 21. 8. 2011 na zemědělském statku v obci [obec] společně si nechali zavolat [jméno] [jméno] prostřednictvím [jméno] [příjmení], který na statku v té době pracoval jako pomocná síla, přičemž ho [jméno] [příjmení] začal fyzicky napadat a následně přítomný [celé jméno žalobce] požadoval navrátit finanční částku 7 000 Kč, přičemž jej tedy fyzicky střídavě napadali. Proti usnesení podal stížnost obviněný [jméno] [příjmení], která byla doručena policie dne 2. 12. 2011 a odůvodněna dále podáním [jméno] [příjmení] ze dne 1. 12. 2011. Stížnost byla zaslána k rozhodnutí Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni policií dne 5. 12. 2011. Usnesením krajského státního zastupitelství ze dne 21. 12. 2011 byla zamítnuta stížnost obviněného [jméno] [příjmení]. Dne 29. 11. 2011 byli vyrozuměni obvinění a jejich zástupci o úkonech, které budou provedeny v následujících termínem. Dopisem ze dne 1. 12. 2011 a dopisem policie ze dne 5. 2. 2011, jednalo se o výslechy svědků. Podle potvrzení vystavených vrchní komisařkou dne 9. 12. 2011 se nedostavili dva svědci na plánovaný výslech bez omluvy, rovněž podle potvrzení ze dne 12. 12. 2011, dne 12. 12. 2011 byli obhájci vyrozuměni o úkonech výslechu svědků, podle potvrzení ze dne 16. 12. 2011 se nedostavil svědek. Dne 8. 1. 2012 byli obhájci vyrozuměni o úkonech výslechu svědka. Podle potvrzení se svědkyně nedostavila bez omluvy ze dne 26. 1. 2012. Obhájci byli vyrozuměni o termínech úkonů dne 26. 1. 2012, ohledně výslechu svědkyně a výslechu obviněného [příjmení]. Podle žádosti policie ze dne 25. 11. 2011 bylo krajské státní zastupitelství požádáno o vydání souhlasu k zadržení podezřelých. Podle protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 29. 11. 2011 byl tohoto dne zadržen podezřelý [jméno] [příjmení]. Podle podnětu k podání návrhu na vzetí do vazby ze dne 30. 11. 2011 byl tento podnět podán k obviněnému [jméno] [příjmení]. Návrhem ze dne 30. 11. 2011 krajské státní zastupitelství Okresní soud v Plzni navrhlo vzetí do vazby obviněného [jméno] [příjmení] i [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2011, č.j. [číslo jednací], byl vzat do vazby obviněný [jméno] [příjmení]. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2011 bylo toto usnesení zrušeno ke stížnosti obviněného [příjmení]. Dále podle protokolu ze dne 30. 11. 2011 se konalo jednání o návrhu Krajského státního zastupitelství v Plzni na vze