22 C 133/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se domáhá zaplacení shora uvedené částky vyplývající z neuhrazení zápůjčky, kterou žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o rychlé půjčce č. 2880984. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez jednání. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že dne 13. 8. 2019 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalovaným smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 28 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tuto částku splatí v 17 pravidelných měsíčních splátkách po 1 985 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 15,99 % p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Z prohlášení o okamžité splatnosti úvěru a ze souhrnného výpisu pohybů na účtě vyplývá, že žalovaný předepsané splátky řádně nehradil a [právnická osoba] proto úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celé částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2020 vyplývá, že společnost [právnická osoba] pohledávku postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 26. 8. 2020. Ke dni podání žaloby je žalovaný v prodlení s úhradou nesplacené jistiny úvěru ve výši 28 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 283,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 049,71 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 410,28 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 21. 12. 2020. Žalovaný v průběhu soudního řízení netvrdil ani neprokazoval, že dlužnou částku zaplatil. Podle výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle které předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému (vydlužiteli) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný této své povinnosti nedostál, soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil zaplatit dlužnou částku včetně zákonných úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 615 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 177 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 410,28 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 800 Kč ve výši 1 638 Kč.