22 C 159/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se po žalované domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Žalovaná uvedla, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v jeho nepřiměřené délce. Dostatečným zadostiučiněním je dle žalované konstatování, že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a to zejména proto, že žalobce byl v řízení po dobu cca deseti let nečinný a o řízení neprojevoval žádný zájem. 3. Z kopie žádosti o odškodnění vyplývá, že žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 12. 1. 2021. Ze stanoviska žalované vyplývá, že žalovaná vydal dne 8. 10. 2021 stanovisko, ve kterém konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená a že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. 4. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez jednání. 5. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 3. 8. 2005 podal žalobce [celé jméno žalobce] žalobu proti žalovanému [titul]. [jméno] [příjmení] (dále jen„ žalovaný“). Spis byl původně veden pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 27. 10. 2008 vyzval soud žalobce k odstranění vad podání. Následuje úřední záznam ze dne 14. 2. 2019, dle kterého soud žalobci poslal přípis, že byl spis ztracen, ke ztrátě spisu došlo po vydání usnesení, ve kterém byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby. Výzvu soud žalobci poslal znovu, neboť soud nemá vykázáno doručení výzvy. Dne 14. 3. 2019 žalobce sdělil, že na žalobě trvá a žalobu doplnil o požadované náležitosti. Dne 8. 4. 2019 soud žalobce vyzval, aby předložil kopii žaloby, kterou původně podal. Dne 15. 4. 2019 žalobce sdělil, že kopii žaloby již nemá k dispozici, současně doložil, že dne 15. 12. 2008 svou žalobu doplňoval a žádal o ustanovení zástupce. Dne 2. 5. 2019 si soud vyžádal spis Krajského soudu v [obec] sp.zn. [spisová značka]. Dne 13. 6. 2019 soud předvolal žalobce k výslechu mimo jednání na den 11. 7. 2019. Dne 11. 7. 2019 soud žalobce vyslechl mimo jednání. Dne 21. 8. 2019 žalobce předložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Dne 21. 10. 2019 soud rozhodl, že se žalobci nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovuje se mu zástupce. Dne 13. 11. 2019 podal žalobce odvolání. Dne 12. 12. 2019 bylo napadené usnesení změněno tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků a ustanovuje se mu zástupce. Dne 28. 1. 2020 soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby. Dne 25. 2. 2020 byla žaloba doplněna. Dne 15. 4. 2020 soud vyzval žalovaného k podání vyjádření. Dne 23. 4. 2020 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Následně soud nařídil jednání na den 9. 6. 2020, s ohledem na žádost zástupce žalobce bylo jednání odročeno na den 16. 6. 2020 a poté s ohledem na žádost žalovaného na den 18. 6. 2020. Dne 18. 6. 2020 se konalo jednání. Soud zde řízení částečně zastavil co do částky 145 000 s příslušenstvím a účastníkům sdělil výzvu dle § 118a o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení. Dne 24. 6. 2020 podal žalovaný vyjádření. Dne 16. 7. 2020 podal žalobce vyjádření. Dne 27. 7. 2020 podal žalovaný vyjádření. Dne 25. 8. 2020 a 15. 9. 2020 se konala jednání. Na jednání dne 17. 9. 2020 soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu o zaplacení zbývajících 105 000 Kč zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 11. 2020, čímž řízení skončilo. 6. Pro posouzení přiměřenosti délky řízení a výše přiměřeného zadostiučinění byl hlavním důkazem výše uvedený spis, z kterého soud čerpal svá skutková zjištění. Dalších důkazů nebylo pro posouzení věci potřeba. 7. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o. z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 8. V konkrétní věci řízení trvalo ode dne 3. 8. 2005 do dne 10. 11. 2020, tedy celkem 15 let a 3 měsíce. Délka řízení byla ovlivněna ztrátou spisu po dni 27. 10. 2008, ve kterém byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby. Na ztrátu spisu se přišlo až v únoru 2019. Další období nečinnosti spatřuje soud v době od podání žaloby dne 3. 8. 2005 do dne 27. 10. 2008, kdy soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby. Vzhledem k celkové délce řízení soud konstatuje, že celková délka řízení byla nepřiměřená. 9. Řízení patřilo mezi složitější, neboť bylo třeba opakovaně vyzvat žalobce k doplnění žaloby a rozhodovat o žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Ve věci se konala čtyři jednání, z nichž na jednom byl vyhlášen rozsudek. Dále soud prováděl výslech žalobce mimo jednání. Řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy. 10. Žalobce se na celkové délce řízení významně nepodílel. 11. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 zákona je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené, dlouhotrvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30Cdo 1313/2010). Poskytované odškodnění má kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného, v dané věci vyjádřeného výší žalované částky. Částka přiznaná jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu musí být k předmětu odškodňovaného řízení v odpovídajícím poměru, jinak řečeno přiměřená. Je-li předmětem odškodňovaného řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. 30Cdo 3370/2011). 12. Vzhledem k tomu, že v případě neprojednání věci v přiměřené lhůtě se vznik nemajetkové újmy u poškozeného předpokládá, zabýval se soud otázkou formy zadostiučinění, a to zejména ve vztahu k významu věci pro účastníka. Žalobce v období od prosince 2008 do března 2019 o řízení neprojevoval žádný zájem, z čehož lze usuzovat, že význam řízení pro žalobce byl v této době minimální. Přiznání finančního zadostiučinění by za těchto okolností bylo v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (právo přeje bdělým). Náhrada imateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu. Žalobce byl po řadu let absolutně nečinný a neprojevil o řízení žádný zájem, soud proto za prokázané, že prokázané, že vý