22 C 97/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 130 000 Kč s příslušenstvím způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ posuzované řízení“). 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, protože řízení byl složité, řízení mělo pro účastníky nízký význam, svou újmu sdíleli a podíleli se na délce řízení svým chováním. Žalobcům bylo známo, že žaloba nebude úspěšná. Žalovaná proto měla konstatování porušení práva na rozhodnutí v přiměřené lhůtě za dostatečné. 3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla věc zemřelého žalobce c) [celé jméno původního účastníka] vyloučena k samostatnému projednání. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o tom, že namísto žalobce c) bude v řízení pokračováno se žalobcem [titul] [celé jméno žalobce], správcem pozůstalosti zůstavitele [celé jméno původního účastníka]. 4. V původní věci byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k odvolání žalované potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 5. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání dle § 115a o. s. ř., neboť žalobci s takovým postupem souhlasili ve vyjádření ze dne 23. 2. 2021 a žalovaná konkludentně tím, že nereagovala na výzvu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 6. Mezi účastníky bylo nesporné, jak plyne z jejich vzájemných vyjádření, že žalobci dne 16. 7. 2020 uplatnili své nároky u žalované, která shledala nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, avšak peněžité zadostiučinění stanoviskem ze dne 15. 1. 2021 žalobcům neposkytla. 7. Mezi účastníky bylo sporné, zda se má žalobci dostat přiměřeného zadostiučinění v peněžité podobě, jaká výše zadostiučinění je přiměřená, zda se jednalo o řízení složité, zda byl význam řízení snížený, zda svou újmu sdíleli, zda se žalobci podíleli na délce řízení, a zda je stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 s ohledem na ekonomický vývoj překonané. 8. Soud vzal za prokázané nesporná tvrzení účastníků a následující skutková zjištění. 9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka] bylo soud zjistil, že dne 31. 12. 2012 podali žalobci manželé [jméno] a [jméno] [celé jméno původního účastníka] a manželé [jméno] [jméno] [celé jméno původního účastníka] (dále jen„ žalobci“) žalobu proti České republice (dále jen„ žalovaná“) o zaplacení 1 410 144 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků, které jsou ve spoluvlastnictví žalobců, neboť pozemky žalobců jsou zastavěny silnicí I. třídy a žalovaná žalobcům zaplatila za zábor částku jen dle cenového předpisu. Žalobci se domáhali vydání bezdůvodného obohacení postupně jednotlivě podávanými žalobami, které byly projednávány u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku a vyzval žalovanou k vyjádření. Na žádost žalobců soud prodloužil lhůtu pro zaplacení soudního poplatku do 8. 2. 2013. Dne 31. 1. 2013 žalobci zaplatili celý soudní poplatek a žalovaná podala vyjádření, kterým žalobu neuznala. Dne 25. 2. 2013 vyslovil soud místní nepříslušnost, neboť příslušnou organizační složkou, která jedná za žalovanou je Ministerstvo dopravy, a místně příslušným je Obvodní soud pro Prahu 1. Žaloba tak byla podána u místně nepříslušného soudu. Dne 11. 3. 2013 podali žalobci odvolání. Dne 12. 4. 2013 odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Dne 3. 6. 2013 byl spis doručen Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dne 18. 7. 2013 soud řízení na návrh žalobců přerušil do konečného rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3026/10, kde se řešila v obdobné věci otázka místní příslušnosti. Práva odvolání do tohoto usnesení se žalobci vzdali. Dne 18. 3. 2014 vydal Ústavní soud nález. Dne 7. 4. 2014 soud rozhodl o pokračování v řízení a na základě rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3026/10 vyslovil místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu ve [obec], kterému byl spis doručen 13. 6. 2014. Dne 23. 6. 2014 soud vyzval žalobce k řádnému označení žalovaného. Dne 24. 6. 2014 podali žalobci vyjádření, ve kterém opravili označení žalované. Dne 30. 6. 2014 Okresní soud vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který spis převzal dne 31. 7. 2014. Dne 4. 8. 2014 podali žalobci návrh na delegaci vhodnou. Dne 24. 9. 2014 podala žalovaná vyjádření k žalobě a návrhu na delegaci vhodnou. Dne 14. 11. 2014 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za návrh na delegaci vhodnou, který zaplatili dne 19. 11. 2014. Dne 6. 2. 2015 byl spis doručen Nejvyššímu soudu. Dne 13. 4. 2015 rozhodl Nejvyšší soud, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve [obec]. Dne 23. 4. 2015 Obvodní soud pro Prahu 1 soud obdržel spis. Dne 11. 6. 2015 podali žalobci vyjádření. Dne 22. 6. 2015 podala žalovaná vyjádření. Dne 24. 9. 2015 podali žalobci návrh na přerušení řízení a žalovaná se k návrhu připojila. Soud dne 30. 9. 2015 řízení přerušil. Dne 22. 8. 2016 navrhli žalobci v řízení pokračovat. Dne 5. 9. 2016 soud rozhodl o pokračování v řízení. Dne 9. 9. 2016 podali žalobci vyjádření. Dne 19. 9. 2016 podala žalovaná vyjádření. Dne 8. 11. 2016 soud nařídil jednání na den 5. 1. 2017. Dne 22. 12. 2016 podali žalobci vyjádření. Kvůli nemoci soudkyně bylo jednání přesunuto na 26. 1. 2017. Soud při jednání podrobně rozebral judikaturu k výši bezdůvodného obohacení v období regulované ceny včetně judikatury odvolacího soudu, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Právní zástupce žalobců uvedli, že judikaturu žalobci znají, přesto na žalobě trvají. Dne 26. 1. 2017 soud vydal rozsudek, kterým byla žaloba v souladu s ustálenou judikaturou zamítnuta. Dne 6. 3. 2017 podali žalobci odvolání. Dne 22. 3. 2017 podala žalovaná vyjádření k odvolání. Dne 20. 6. 2017 odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Dne 28. 8. 2017 podali žalobci dovolání. Dne 31. 8. 2017 zaplatili žalobci soudní poplatek za dovolání. Dne 29. 9. 2017 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne 11. 5. 2018 Nejvyšší soud vrátil spis bez věcného vyřízení s pokynem, že je třeba vyzvat žalobce k doplacení soudního poplatku za dovolání a předložení plné moci. Dne 18. 5. 2018 soud vyzval žalobce k předložení plné moci. Dne 11. 6. 2018 žalobci doplatili soudní poplatek za dovolání. Dne 21. 6. 2017 žalobci předložili plnou moc. Dne 13. 7. 2018 byl spis předložen Nejvyššímu soudu opětovně. Dne 6. 2. 2019 Nejvyšší soud pro nepřípustnost dovolání odmítl. Dne 25. 6. 2020 byla odmítnuta ústavní stížnost žalobců pro zjevnou neopodstatněnost, čímž řízení skončilo. Řízení ve vztahu ke každému z žalobců trvalo od 31. 12. 2012 do 25. 6. 2020, zhruba 7 let a 6 měsíců. 10. Z osvědčení o DPH soud zjistil, že advokátní kancelář zástupce žalobce je plátcem 21 % DPH. 11. Soud blíže nehodnotil důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků žalobce (předběžné uplatnění nároků ze dne 14. 7. 2020 a stanovisko žalované ze dne 15. 1. 2021). 12. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí zjištění učiněná z těch důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel nebo by učinil shodná skutková zjištění. Další skutečnosti nebyly také pro rozhodnutí ve věci podstatné, popřípadě je má soud za vyvrácené, neboť odporují tomu, co bylo v soudním řízení provedeným dokazováním zjištěno. 13. Lze shrnout, že posuzované řízení trvalo zhruba 7,5 let. Právnímu předchůdci žalobce vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, kterou nelze nahradit konstatováním porušení práva, když pro takový postup soud neshledal důvody. Posuzované řízení bylo složité procesně, význam řízení byl pro právního předchůdce žalobce výrazně snížený, svou újmu sdílel a podílel se chováním na celkové délce řízení. Postup orgánů státu se dostatečně projevil v závěru o nepřiměřené délce řízení. 14. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v pen