26 C 1/2021-83 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 4. 1. 2021 domáhá zaplacení částky 23 050, 50 Kč s úrokem z prodlení od 4. 1. 2021 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že proti ní bylo vedeno trestní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka] Trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, Městský soud v Praze jako soud odvolací v odůvodnění uvedl, že„ má jednoznačně za to, že v daném případě nemělo být trestní stíhání vůbec zahajováno, a bylo-li zahájeno, mělo být zastaveno již ve stádiu přípravného řízení, nejpozději pak před soudem prvého stupně a v případě, že k tomu nedošlo, napravil toto pochybení samostatným rozhodnutím, jak shora uvedeno“. V souvislosti s tím tvrdí žalobkyně, jí vznikla hmotná škoda, představována náklady na obhajobu v celkové výši 23 050, 50 Kč, a to za tyto úkony: Převzetí obhajoby, prostudování spisu při skončení vyšetřování, návrh na zastavení řízení, poradu s klientem uskutečněnou dne 22. 12. 2019, odpor proti trestnímu příkazu, poradu s klientem 29. 1. 2020, 20. 2. 2020 a 18. 5. 2020. Za účast na hlavním líčení dne 3. 2. 2020, za podané odvolání a za účast na veřejném zasedání 20. 5. 2020. 2. Žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok u žalovaného dne 2. 7. 2021. 3. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, a to z důvodu, že žalobkyni právo na náhradu škody nevzniklo, a to s poukazem na ust. § 12 odst. 2 písm. d) zák. č. 82/1998 Sb., když trestní řízení bylo proti žalobkyni zastaveno dle ust. § 172 odst. 2 písm. c) t. ř.. 4. Soud má prokázáno z obžaloby ze dne 5. 12. 2019 Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] žalobkyně byla obžalována ze spáchání přečinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 2 a 4 t. z. Proti trestnímu příkazu, který byl ve věci [anonymizováno], podala žalobkyně prostřednictvím obhájce 27. 12. 2019 odpor. Soud nařídil hlavní líčení na 3. 2. 2020 a z protokolu o hlavním líčení soud zjistil, že žalobkyně byla zastoupena obhájcem [titul]. [jméno] [příjmení]. Na stejném hlavním líčení pak soud vynesl odsuzující rozsudek, kterým shledal žalobkyni vinnou ze spáchání dotačního podvodu podle § 212 odst. 2 a 4 t.z. a upustil od potrestání. Proti rozsudku ze dne 3. 2. 2020 podal obhájce žalobkyně odvolání ze dne 21. 2. 2020 O odvolání pak rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], který podle § 257 odst. 1 písm. c) t.z. s odkazem na ust. § 223 odst. 2 t.z. ve spojení s ust. § 172 odst. 2 písm. c) t.ř. trestní stíhání žalobkyně zastavil. Žalobkyně prostřednictvím svého obhájce žádala, aby odvolací soud zrušil rozsudek a obžalovanou zprostil obžaloby. Městský soud jako soud odvolací rozhodl podle ust. § 172 odst. 2 písm. c) t.ř. usnesením, zastavil trestní stíhání z důvodu, neboť jsou dány okolnosti, jež odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvého stupně s tím, že uvedl, že podle ust. § 223 odst. 2 t.ř. může soud zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 t.ř. Zastavení trestního stíhání za podmínek podle § 223 odst. 2 t.ř. je fakultativní. Dále ve svém odůvodnění rozhodnutí uvedl, že k zastavení trestního stíhání v daném konkrétním případě může dojít, pokud bylo zjištěno, že obviněná spáchala trestný čin, avšak není dán veřejný zájem na pokračování v trestním stíhání. Tento (veřejný zájem) není obecně legislativně definován, je proto vždy na orgánu činném v trestním řízení, aby zvážil, zda jeho konkrétní rozhodnutí ve věci odpovídá tomu, co by měl vyjadřovat veřejný zájem. V tomto ohledu mu proto nezbývá, než pro účely trestního řízení vycházet právě z dikce citovaného ustanovení, neboť je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo, a tudíž zde není veřejný zájem na tom, aby nadále probíhalo. Městský soud v Praze neshledal žádný veřejný zájem, který by vedl k tomu, aby obviněná byla dále trestně stíhána. Jedná-li se o matku [anonymizováno 7 slov]. Rozsah onemocnění [anonymizováno] je naprosto zřejmý z lékařských zpráv založených ve spise. Jestliže matka předmětnou finanční hotovost, kterou získala na zrakové pomůcky, naprosto legálním způsobem použila na nákup vozidla, které ve své podstatě slouží rovněž nemocnému dítěti, neboť je naprosto nepochybné, že jeho přeprava je problematická, nelze v žádném případě nadále shledávat v jejím jednání takovou společenskou škodlivost, aby musela být trestně stíhána. Městský soud v Praze má tedy jednoznačně za to, že v daném případě nemělo být trestní stíhání vůbec zahajováno, a bylo-li zahájeno, mělo být zastaveno již ve stádiu přípravného řízení, nejpozději pak před soudem prvého stupně a v případě, že k tomu nedošlo, napravil toto pochybení samostatným rozhodnutím, jak shora uvedeno. 5. Soud posoudil věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. 6. Podle ust. § 12 odst. 1 právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Podle odst. 2 právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, c) výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání, d) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. 7. Podle ust. § 160 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb. t.ř. nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3, § 159b odst. 1 a 3 nebo § 159c odst. 1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku (§ 120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Podle ust. § 172 odst. 2 písm. c) t.ř. státní zástupce může zastavit trestní stíhání, jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. 8. V daném případě skončilo trestní stíhání zastavením podle ust. § 172 odst. 2 písm. c) t.ř. Trestní stíhání žalobkyně bylo zastaveno právě z důvodu, pro které je vyloučen nárok na náhradu škody podle ust. § 12 odst. 2 písm. d) zákona (k tomu srov. rozsudek NS ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4894/2009) 9. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 20. 5. 2020 poučil žalobkyni o možnosti podat dovolání. Tohoto práva žalobkyně nevyužila, nedocílila tak toho, že mohlo být pro ni vydáno příznivější rozhodnutí (např. zproštění obžaloby). 10. Žalovaná zaslala právnímu zástupci žalobkyně stanovisko ze dne 23. 2. 2021, kde oznámila, že nedošlo ke kladnému vyřízení žádosti o předběžné projednání nároku žalobkyně, a to s odkazem na ust. § 12 odst. 2 písm. d) zák. č. 82/1998 Sb. Na to reaguje právní zástupkyně žalobkyně podáním ze dne 13. 5. 2021, odkazuje na stanovisko žalované s tím, že s tímto stanoviskem nesouhlasí, a poukazuje na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci [spisová značka], kterým rozhodoval v obdobné věci a především na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Proto, aby mohl soud postupovat podle ust. § 13 o.z. (každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozho