26 C 213/2020-65 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 22. 11. 2020 domáhá náhrady zadostiučinění za dlouhotrvající řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované dne 29. 5. 2020, a ta žalobci v rámci předběžného projednání nároku vyplatila částku 66 000 Kč. 2. Soud má prokázán tento průběh řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]: Dne [datum rozhodnutí] bylo zahájeno trestní stíhání současného žalobce, pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255a odst. 1,2 písm. b) trestního zákona dne 21. 6. 2013 bylo vydáno další usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, pro trestní čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona a trestného činu pletichy při veřejné soutěží a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Dne 9. 7. 2013 okresní státní zástupce zamítl stížnosti všech obviněných proti usnesení policejního orgánu ze dne 23. 5. 2013. Dne 16. 7. 2013 bylo rozhodnuto o spojení věcí zahájených dne 23. 5. 2013 a dne 21. 6. 2013, ke společnému řízení obviněných [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [jméno], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 26. 7. 2013 zamítl okresní státní zástupce stížnosti všech obviněných proti usnesení policejního orgánu ze dne 21. 6. 2013. Usnesení o vrácení věci je ze dne 19. 11. 2013 a 19. 12. 2013. K [název soudu] byla obžaloba podána dne 27. 2. 2014. Dne 16. 9. 2014 [název soudu] v neveřejném zasedání zamítl návrh okresního soudu na odnětí věci a její přikázání jinému soudu. Hlavní líčení následně proběhla ve dnech 17. 9. 2015, 18. 9. 2015, 22. 9. 2015, 24. 9. 2015, 25. 9. 2015, 30. 9. 2015, 24. 11. 2015, 26. 1. 2016, 4. 2. 2016, 11. 2. 2016, 18. 2. 2016, 25. 2. 2016, 10. 3. 2016, 17. 3. 2016, 24. 3. 2016, 31. 5. 2016, 23. 8. 2016, 14. 10. 2016, 4. 11. 2016, 7. 2. 2017, 17. 2. 2017 a 2. 3. 2017. Na posledním hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým okresní soud zprostil obžalované obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu a poškozeného odkázal s nárokem na náhradu škody do občanskoprávního řízení. Státní zástupce podal odvolání dne 5. 12. 2017, dne 22. 12. 2017 soudu doručil jeho odůvodnění. Dne 2. 12. 2019 proběhlo u krajského soudu veřejné zasedání. Krajský soud vyhlásil usnesení, kterým zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Právní moci nabylo rozhodnutí ke dni 2. 12. 2019. 3. Celkem posuzované řízení trvalo 6 let a 7 měsíců. Probíhalo přípravné řízení a dále věc byla posuzovaná na dvou stupních soudní soustavy. Soud prvého stupně rozhodl jedenkrát a jedenkrát odvolací soud. Soud nezjistil, že by docházelo k prodlevám, avšak od předložení spisu krajskému soudu jako soudu odvolacímu, byla překročena přiměřená doba. Soud dospěl k závěru stejně tak jako žalovaná, že délka řízení je nepřiměřená k povaze souzené věci. 4. Za 1 rok trvajícího řízení soud určil částku 15 000 Kč s tím, že za prvé 2 roky v poloviční částce, celková doba řízení 6 let a 7 měsíců pak základní částka činí 83 750 Kč. Soud postupoval dle ust. § 31a zák. č. 82/1998 Sb. a posoudil věc podle tam uvedených kritérií a dospěl k závěru, že částka, která by měla žalobci kompenzovat vzniklou nemajetkovou újmu, je právě částka odpovídající základní částce 83 750 Kč. Když zhodnotil celkovou délku uřízení, kterou soud označil za nepřiměřeně dlouhou, z tohoto důvodu také přistoupil k vyplacení částky v penězích, k postupu orgánů státu, kde zaznamenal jednu prodlevu, avšak lze shrnout, že i toto není důvod pro to, aby byla základní částka navýšena. Dále chování žalobce, který nepřispěl k průtahům v řízení a k významu řízení pro žalobce, jednalo se o trestní věc, s kterou judikatura spojuje vyšší význam, tedy i soud zvyšuje základní částku o 20 % právě z tohoto presumovaného významu řízení pro poškozené. Řízení bylo do značné míry složité, proto soud také snižuje základní částku, a to právě o 20 % z důvodu složitosti, kdy bylo obviněno více osob, soud a orgány činné v trestním řízení prováděli rozsáhlé dokazování, čemuž svědčí také objem spisu. 5. Podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a takovou odpovědnost je nutné posuzovat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k článku 6, odst. 1 Úmluvy a judikaturou Nejvyššího soudu České republiky vztahující se k náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). 6. V případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo ust. § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného (ust. § 31a odst. 3 zák.). 7. Při aplikaci ust. § 31a odst. 1 zák. je navíc nutno mít na paměti, že je jím realizováno právo na nápravu porušení práva či svobody přiznané Úmluvou ve smyslu jejího článku 13, a proto musí soudy poskytnout nápravu v takovém rozsahu, v jakém by byla poskytnuta Evropským soudem pro lidská práva, za přihlédnutí ke kritériím, která Evropský soud pro lidská práva považuje za významná, resp. v rozsahu, který by Evropský soud pro lidská práva hodnotil za dostačující (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3930/2009). Nejvyšší soud přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč – 20 000 Kč za první dva roky, dále pak za každý další rok řízení (tj. 1250 Kč – 1667 Kč za 1 měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobena (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. 8. První krok při stanovení zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouhotrvajícího řízení (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009). 9. Soud stanovil základní částku za 6 let a 7 měsíc 83 750 Kč. 10.Celkový náhled na dobu, v níž byla projednávaná věc vyřízena, a posouzení postupu orgánů veřejné moci během řízení, jsou dvě samostatné rozhodné okolnosti, které se (samozřejmě i ve vzájemné souvislosti s okolnostmi vyjmenovanými v ust. § 31a odst. 3 zák., popř. dalšími významnými okolnostmi projednávané věci) nutně projeví v hodnocení délky řízení jako nepřiměřené a při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Dále je třeba připomenout, že k porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází i tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). 11. V projednávané věci měla na délku řízení vliv procesní složitost a do značné míry i skutková a právní složitost řízení spočívající v tom, že dokazování bylo rozsáhlejší, bylo třeba provést velké množství listinných důkazů a ty posoudit, v rámci řízení bylo rozhodováno o zabrání a vrácení věcí, o stížnostech, o odnětí věci a její přikázání jinému soudu, řízení bylo vedeno proti více obviněným, apod.. 12. Je-li vyčíslena základní částka, pak tuto částku je možné snížit či zvýšit v souvislosti na zjištěné okolnosti případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v ust. § 31a odst. 3 zák. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2301/2009). 13. Při posouzení kritéria složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) zák.) je třeba vzít v úvahu zejména složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků, tj. výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační a interpretační