26 C 48/2020-100 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 19. 3. 2020 domáhá proti žalované zaplacení náhrady škody ve výši 2 197 858,59 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 28. 3. 2013. Svou žalobu odůvodnila tím, že jako oprávněná z exekuce měla dostat žalovanou částku, kterou vymohla exekutorka [titul] [obec]. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, ač se tak stát mělo, žádá nyní soud, aby uložil žalované zaplatit jí náhrady škody za tento nesprávný úřední postup exekutorky. 2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou z důvodu, že nemá k dispozici podklady, na základě kterých by mohla oprávněnost žaloby posoudit. Namítla, že součástí žalované částky mohou být i náklady exekučního řízení a odměna exekutora. Ve věci však nebylo o nákladech exekutora rozhodnuto. 3. Žalobkyně uplatnila předběžně svůj nárok u žalované dne 24. 10. 2019. 4. Soud má prokázán tento skutkový děj z následujících důkazů: Z listiny ze dne 27. 8. 2019 a 6. 4. 2021 sepsaných soudním exekutorem [titul]. [jméno] [příjmení], že [titul] [obec] vymohla pro žalobkyni částku 2 197 858,59 Kč, aniž by tuto částku žalobkyni jako oprávněné z exekuce předala. Uvedená částka neobsahuje žádné náklady exekutora. Jedná se o položky, které jsou součástí přílohy. Příloha k této listině obsahuje sp. zn. exekučního řízení, jméno povinného za oprávněného, u všech případů je uvedena žalobkyně, a dále dlužná částka a její výše, celkem v seznamu uvedených dlužných částek dávají v součtu 2 197 858,59 Kč. 5. Proti [titul] [obec] je vedeno trestní řízení a z vyjádření Policie ČR ze dne 25. 10. 2010 má soud prokázáno, že obviněná je trestně stíhána pro 211 skutků, kdy škoda přesahuje přes 20 000 000 Kč. 6. [titul]. [jméno] [příjmení], soudní exekutor, převzal po [titul]. [jméno] [příjmení] exekuční agendu, mj. i agendu vztahující se k oprávněné žalobkyni ve výši žalované částky. 7. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že [titul]. [jméno] [příjmení] vymohla v rámci exekuce pro žalobkyni jako oprávněnou, výše uvedenou částku, aniž by jí poté žalobkyni předala. 8. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 4 zákona se za úřední postup považuje i činnost soudního exekutora spočívající v úkonech soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. 9. Podle ust. § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 10. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 2 má právo na náhradu škody ten, komu byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ust. § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem (o.z.). Podle ust. § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle § 46 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč. Za vymožené plnění se považuje plnění získané provedením exekuce některým ze způsobů podle § 59 odst. 1, provedením exekuce podle odstavce 6 nebo hrazené na vymáhanou povinnost od uplynutí lhůty podle odstavce 6 a vydání exekučního příkazu do provedení exekuce podle tohoto exekučního příkazu. 11. V daném případě nebyla, v rozporu s požadavkem zákona, exekutorkou splněna povinnost vyplatit oprávněné žalobkyni částku, kterou exekučně vymohla. Žalobkyni přitom škoda vznikla marným uplynutím uvedené zákonné lhůty k vyplacení vymoženého plnění. Tímto nesprávným úředním postupem vznikla žalobkyni škoda v podobě ušlého zisku. Majetkový stav žalobkyně se v důsledku popsaného děje nezvětšil, a předmětné částky, které ji za normálního běhu okolností měly být poukázány, jí poukázány nebyly. 12. Nejvyšší soud v obdobných věcech už rozhodoval, a vydal četná rozhodnutí, např. pod sp. zn. 30 Cdo 4382/2016 ze dne 20. 12. 2016, 30 Cdo 2082/2015 ze dne 10. 5. 2016, 30 Cdo 2135/2013 z 18. 12. 2013, 30 Cdo 825/2014 ze dne 28. 4. 2015. 13. Soud si opatřil dostatek důkazů proto, aby ve věci mohl rozhodnout, a neprovedl další navrhovaný důkaz žalované, a to účetními doklady, resp. předmětnými exekutorskými spisy, neboť [titul]. [jméno] [příjmení] potvrdil svým sdělením to, co právě vyplývá z těchto exekutorských řízení a to, že byla tato výše uvedená částka [titul]. [jméno] [příjmení] vymožena, aniž by byla oprávněné žalobkyni v souladu se zákonem vyplacena. Soud proto tyto důkazy pro nadbytečnost neprováděl, když mu zcela postačovaly důkazy provedené, z nichž učinil výše uvedený závěr o věci. 14. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 800 Kč, tj. 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a 1 800 Kč za náhradu režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za sepis žaloby, podání ze dne 25. 1. 2021, přípravu a účast na dvou ústních jednání, celkem 6 úkonů po 300 Kč. 15. Soud uložil žalované zaplatit náhradu úroků z prodlení, a to ve výši stanovené vyhl. č. 351/2013 Sb. dle § 1970 o.z. ve spojení s § 14 a 15 zákona, tj. po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované v rámci předběžného posouzení nároku. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění 24. 10. 2019, 25. 4. 2020 je pak v prodlení splnění peněžitého závazku. Žalobkyně žádala úrok z prodlení od 28. 3. 2013 do 24. 4. 2020, je tak tento požadavek na zaplacení úroku z prodlení neoprávněný, proto ho soud také zamítl.