31 C 86/2017-269 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou z 12. 4. 2017 domáhala na žalované zaplacení částky 535 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřelo [příjmení] bytové družstvo [obec a číslo], [IČO] jako věřitel (dále jen„ věřitel“) s [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], jakožto dlužníkem (dále jen„ dlužník“) smlouvu o půjčce, na jejímž základě věřitel poskytl dlužníkovi dne 13. 3. 2007 půjčku ve výši 785 000 Kč. Jako vedlejší účastník této smlouvy o půjčce vystupovala paní [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ vedlejší účastnice“), jež měla poskytnout ve prospěch zajištění shora uvedené smlouvy věřiteli do zástavy bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] včetně spoluvlastnického podílu na této budově [číslo] a pozemku parc. č. [rok], vše v obci [obec], kat. území [část obce] (dále jen„ bytová jednotka“). Za tím účelem dne [datum] byl Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, doručen návrh na vklad zástavního práva ve prospěch věřitele. Dne [datum] Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha pod č. j. V-12436/2007-101-11/MO návrh na vklad zástavního práva zamítl, což odůvodnil tak, že budova, v níž je bytová jednotka, nebyla v předložené smlouvě označena v souladu se zákonem, konkrétně pozemkem, na kterém je postavena. Věřitel nato podal žalobu, kterou se domáhal, aby byl povolen vklad zástavního práva. Městský soud v Praze rozsudkem z 27. 11. 2008, č. j.: 27 C 4/2008-21 žalobu věřitele zamítl. Vrchní soud v Praze pak dne 4. 6. 2009 rozsudkem č. j.: 11 Cmo 51/2009-40 napadený rozsudek potvrdil, když oba jmenované soudy se ztotožnily se závěrem Katastrálního úřadu o neurčitosti zástavní smlouvy z důvodu neoznačení pozemku, na kterém je postavena budova [adresa], v níž se nachází bytová jednotka. Dne 29. 12. 2009 uzavřela vedlejší účastnice jako prodávající s žalobkyní jako kupující kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce. Vklad vlastnického práva nastal k 29. 12. 2009. Bytová jednotka byla zajištěna jinými finančními povinnostmi vedlejší účastnice ve výši 124 123 Kč, jež byly v souladu s kupní smlouvou a smlouvou o advokátní úschově uhrazeny z celkové kupní ceny 1 800 000 Kč. Dne 9. 3. 2011 Nejvyšší soud České republiky k dovolání věřitele zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 4. 6. 2009, č. j. 11 Cmo 51/2009-40 a to svým rozsudkem č. j.: 21 Cdo 5171/2009-69 Nejvyšší soud ČR zavázal obecné soudy k tomu, aby věc neposuzovaly formalisticky a podle obsahu zástavní smlouvy dovodily její srozumitelnost a určitost. Následně Vrchní soud v Praze dne 2. 6. 2011, usnesením č. j.: 11 Cmo 51/2009-85 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z 27. 11. 2008, č. j.: 27 C 4/2008-21, jenž následně svým rozsudkem z 28. 11. 2011, č. j.: 27 C 4/2008-94 povolil vklad zástavního práva k bytové jednotce. Ke dni právní moci soudního rozhodnutí, tj. k [datum] se tak jednotka [číslo] stala zastavenou pro dluh dlužníka. Vzhledem k tomu, že dlužník vrátil věřiteli jen část půjčky, byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22. 10. 2010, č. j.: 21 C 387/2009 odsouzen k zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 598 665 Kč. Po zjištění, že dlužník je předlužen, byla žalobkyně nucena vyplatit věřiteli dlužnou částkou za dlužníka, aby nepřišla o bytovou jednotku, jež byla již v jejím vlastnictví a jejíhož zpeněžení se v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 9 C 247/2014 domáhal věřitel. Žalobkyně zaplatila věřiteli celou dlužnou částku, tj. 535 000 Kč (mezi věřitelem a žalobkyní bylo sjednáno, že k zániku zástavního práva bude postačovat uhrazení jistiny dluhu bez jakéhokoliv příslušenství, jež činila právě 535 000 Kč) s tím, že pohledávku přihlásila do likvidace dlužníka, avšak dne 24. 3. 2014 jí bylo Mgr. [jméno] [příjmení], likvidátorkou dlužníka, sděleno, že k uspokojení regresního nároku žalobkyně nedojde ani poměrně. Dlužník byl k 24. 8. 2016 vymazán z veřejného rejstříku. Právním důvodem výmazu byla skutečnost, že jeho majetek nepostačuje ani na náklady likvidace. S ohledem na skutečnost, že v řízení bylo vydáno několik nezákonných rozhodnutí (č. j.: V [číslo] Katastrálního úřadu pro hl. město Praha; Městského soudu v Praze č. j. 27 C 4/2008-21 a rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j.: 11 Cmo 51/2009-40) se žalobkyně po žalované domáhala náhrady škody ve výši 535 000 Kč, tj. částky, jíž byla nucena za dlužníka zaplatit věřiteli, aby nedošlo ke zpeněžení bytové jednotky, neboť kdyby byla vydána zákonná rozhodnutí včas, žalobkyně by dne 29. 12. 2009 bytovou jednotku nekoupila, či by ji koupila způsobem, aby zástava byla vyplacena již z kupní ceny 1 800 000 Kč. Závěrem konstatovala, že reparace škody u dlužníka je vyloučena, proto svůj nárok uplatnila u žalované. 2. Žalovaná jednající Ministerstvem spravedlnosti, již soud z administrativně technických důvodů označuje v řízení jako žalovanou 1), ač si je vědom, že žalovanou je Česká republika a za ni jen jednají příslušné organizační složky, ve svém vyjádření z [datum] uvedla, že u ní dne [datum] a [datum] uplatnila svůj nárok na náhradu škodu 535 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jež jí měla vzniknout na základě civilního sporného řízení mezi věřitelem a vedlejším účastníkem o povolení vkladu zástavního práva k bytové jednotce. Právní účinky vkladu do katastru nastaly dne [datum]. Mezitím vedlejší účastnice bytovou jednotku na základě kupní smlouvy z [datum] prodala žalobkyni. Žalovaná se bránila, že vedlejší účastnice byla v době prodeje bytové jednotky společnicí dlužníka, musela si být tedy vědoma, že dlužník půjčku nesplácí a přesto žalobkyni jakožto kupující neinformovala o právních vadách předmětu koupě. Má tak za to, že škodu žalobkyni způsobila vedlejší účastnice a pro neexistenci odpovědnostního titulu navrhla žalobu zamítnout. V podání z [datum] doplnila, že neshledává ani příčinnou souvislost a nadto nelze dovodit ani její solidární odpovědnost. 3. Žalobkyně ve své replice z [datum] zdůraznila, že ke dni uzavření kupní smlouvy k bytové jednotce, tj. k [datum] žádné zástavní právo na bytové jednotce nevázlo, proto lze konstatovat, že vedlejší účastnice žádnou právní povinnost neporušila. Ostatně, jak vyplývá z řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 810/2014, vedlejší účastnice žádnou právní povinnost neporušila, proto neodpovídá z titulu náhrady škody, ale pro bezdůvodné obohacení. Nebýt vydání nezákonných rozhodnutí, resp. byl by zápis zástavního práva proveden již dříve, nebo by alespoň byla vedena poznámka o této skutečnosti, byl by dluh vůči věřiteli vyplacen již z kupní ceny. Dále v duplice z [datum] uvedla, že na vedlejší účastnici je vedeno insolvenční řízení, do něhož již pohledávka žalobkyně nemohla být přihlášena, proto byla vůči vedlejší dlužnici zahájena exekuce, a to na základě podání z [datum]. 4. Žalovaná jednající Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním ve svém vyjádření z 16. 7. 2020 učinila nesporným průběh řízení o povolení vkladu zástavního práva s tím, že zápis do katastru byl proveden dne 1. 3. 2013 s právními účinky vkladu k 12. 3. 2007. Žalobkyně byla o zápisu zástavního práva vyrozuměna přípisem Katastrálního úřadu z 27. 2. 2012. Uvedla, že stran postupu katastrálního úřadu je třeba uvést, že postupoval v souladu se zákonem, byť jak bylo později vytýkáno Nejvyšším soudem ČR, jednalo se o přílišný formalismus. Nicméně shodně jako žalovaná 1) namítala, že za škodu je pro porušení právní povinnosti odpovědná vedlejší účastnice. Závěrem namítala promlčení nároku, když žalobkyně byla k plnění poprvé vyzvána dne [datum], první platba proběhla dne 8. 10. 2013 a žaloba byla podána dne 12. 4. 2017. Nadto namítala, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení o vkladu zástavního práva. 5. Žalobkyně ve své replice z 11. 9. 2020 uvedla, že po vyrozumění o zavkladování zástavy na základě rozhodnutí z 1. 3. 2013 žádný efektivní prostředek obrany neměla. K námitce promlčení doplnila, že není důvodná, když žalovaná 2) opomněla započíst dobu, kdy probíhalo mimosoudní projednání. 6. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 7. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu škody dne 10. 4. 2014 a dne 17. 12. 2014, když žalovaná požadavek žalobkyně na náhradu škody stanovisky z 20. 6. 2014 a 2. 3. 2015 opakovaně odmítla. 8. Ze smlouvy o půjčce z 6. 3. 2007 soud zjistil, že věřitel půjčil dlužníku 785 000 Kč s tím, že splacení půjčky bude v souladu s čl. 3 této smlouvy zajištěno zástavním právem k bytové jednotce zástavce, kterým byla vedlejší účastnice. 9. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí dne 29. 12. 2009 vzal soud za prokázané, že na základě této smlouvy došlo k převodu vlastnického práva k bytové jednotce z vedlejší účastnice na žalobkyni. Dle čl. III kupní cena byla stanovena na 1 800 000 Kč, kdy pod bodem 3. Bylo stanoveno, že z kupní ceny budou uhr