37 C 52/2017-293 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 7.3.2017 domáhal po žalované zaplacení jednak nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 990 000 Kč, nemajetkové újmy v důsledku nezákonně vydaného rozhodnutí ve výši 250 000 Kč a současně nemajetkové újmy v důsledku neposkytnutí práv oběti trestného činu, to vše v řízení vedeném u Policie České republiky, pod sp. zn. ORI -17630-55/ [číslo jednací], posléze pod sp. zn. KRPA -43249/TČ-2013-001193-. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že je jedním z desítek oznamovatelů trestné činnosti páchané podezřelými, jež bylo prověřováno Policií České republiky pod shora uvedenými spisovými značkami. Řízení pak trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a to 66 měsíců, kdy do 15. 6. 2011 byla věc prověřována podle zákona č. 273/2008 Sb. o policii a nebyly zahájeny úkony v trestním řízení. Za celou dobu prověřování byly provedeny výslechy toliko tří osob z několika desítek poškozených, z označených svědků nebyl vyslechnut žádný a proveden ani žádný jiný důkaz, vyjma výslechu podezřelého [jméno] [příjmení]. Dne 24.3.2011 pak Obvodní ředitelství Policie I.SKTV, 3. oddělení hospodářské kriminality postoupilo podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, jako poznatek k dalšímu opatření na Policii České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obchodu s lidmi a nelegální migrace. Dne 15.6.2011 byla věc dále rozdělena na následující části: podezření ze spáchání trestného činu neodvedení daní, pojistného na sociálním zabezpečení, na úrazové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 trestního zákona ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], podezření ze spáchání trestného činu dle § 147 trestního zákona ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], jež bylo postoupeno na PČR, KŘP [obec], ÚO [část obce] SKPV, OHK, podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu k poškozeným vietnamské státní příslušnosti, jež bylo postoupeno na PČR, OŘP [obec] IV., SKPV OHK a podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu k poškozeným rumunské a slovenské státní příslušnosti, postoupena na PČR, KŘP Středočeského kraje, ÚO [okres], SKPV, OHK. V důsledku tohoto rozdělení se rozštěpila původní jedna trestní věc všech poškozených na dvě základní větve, a to prověřování skutku spáchaného vůči slovenským a rumunským poškozeným (prověřováno OŘ Policie [obec] I.) a prověřování skutku spáchaného vůči vietnamským poškozeným (prověřováno OŘ Policie [obec] IV.). Dne 11.10.2011 Útvar pro odhalování organizovaného zločinu uzavřel šetření úředním záznamem s tím, že ve věci nespatřuje trestný čin obchodování s lidmi, nicméně věc následně postoupil na OŘ Policie [obec] IV s tím, že se jedná o podezření z trestného činu podvodu, nebezpečného vyhrožování a vydírání, s výslovným příkazem věc dále prověřit. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu dále navrhl, aby trestní věc byla postoupena na KŘ Policie ČR hlavního města Prahy, a to z důvodu rozsáhlosti a závažnosti trestné činnosti. KŘ Policie ČR hl. m. [obec] trestní věci postoupila na OŘ Policie [obec] IV s odůvodněním, že tento orgán policie je místně a věcně příslušný. OŘ Policie [obec] IV dne 16.1.2012 postoupila věc na OŘ Policie [obec] I. s odůvodněním, že se trestný čin podvodu nestal na území OŘ Policie [obec] IV., a že trestné činy vydírání a nebezpečného vyhrožování nebylo ze strany ÚOOZ prokázány. Avšak ani OŘ Policie [obec] I. neshledalo svou místní a věcnou příslušnost s tím, že v postoupeném spisovém materiálu nejsou uvedeny nové skutečnosti. V trestní věci podvodů vůči vietnamským dělníkům je příslušná OŘ Policie [obec] IV a místo spáchání trestných činů a nebezpečného vyhrožování není ve služebním obvodu OŘ Policie [obec] I OŘ Policie [obec] I tedy dne 22.2.2012 postoupilo trestní věc zpět na OŘ Policie [obec] IV. OŘ Policie [obec] I dne 28.11.2011 uložilo ad acta prověřování trestní věci podvodů vůči slovenským a rumunským poškozeným. Proti tomuto rozhodnutí podali někteří poškození stížnost, a dne 20.8.2012 bylo této stížnosti Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy]. Státní zástupce nařídil policejnímu orgánu provést další prověřování a zahájit úkony trestního řízení. Dne 30.10.2012 byly následně zahájeny úkony trestního řízení. Poté byla trestní věc dne 15.7.2013 odložena. Proti tomuto usnesení byla podána poškozenými stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30.9.2013 zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podali poškození ústavní stížnost. Žalobce má za to, že v případě roztříštění věcí se do značné míry snížila pravděpodobnost, že popsaná jednání ve vztahu k osobám podezřelým, budou řádně posouzena. Jedná se tedy o nesprávný úřední postup, daný zejména jednak postoupením věci a jednak rozdělením věci. Žalobce také poukázal na to, že spolu jednotlivé složky Policie ČR vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, neprováděly úkony společně, a to ani při opatřování důkazů. Ve většině případů došlo k odložení věci ad acta. Pokud jde o nezákonné rozhodnutí, žalobce uvedl, že Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie [obec] IV, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] odložila trestní věc podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1,3 písmeno b) trestního zákona, jichž se měli podezřelí dopustit formou spolupachatelství podle ustanovení § 23 trestního zákona. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zamítnuta. Vzhledem k tomu, že se s těmito rozhodnutími někteří poškození nemohli ztotožnit, byla proti nim podána ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Dne 11.1.2016 byl právním zástupcům poškozených doručen nález Ústavního soudu ze dne 16.12.2015, sp. zn. II. ÚS 3626/2013, jimž bylo ústavní stížnosti v plném rozsahu vyhověno. V ústavním nálezu bylo sděleno, že bylo jednáno v rozporu se zásadou legality, zásadou vyhledávací a zásadou materiální pravdy, pokud se uvedené orgány z úřední povinnosti nesnažily blíže prověřit podezření, že došlo ke spáchání závažných trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti, bylo postupováno povrchově a nekonzistentně. Dále se Ústavní soud vyjádřil i k tomu, že procesní postup při prověřování trestního oznámení jako celku neodpovídal rozsahu, povaze a závažnosti projednávání podezření, věc byla nelogicky a neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů. Tímto postupem pak bylo znemožněno efektivně vyšetření trestné činnosti. Ústavním nálezem tedy bylo konstatováno, že shora uvedenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo poškozených na účinné vyšetřování, vyplývající z Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Současně byla shora uvedená rozhodnutí Ústavním soudem zrušena. Žalobce proto požaduje na přiměřeném zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, částku ve výši 15 000 Kč za každý měsíc trvání řízení, tj. celkem za 66 měsíců a jednorázovou částku ve výši 250 000 Kč za odepření práv oběti trestného činu, spočívající v právu na poskytnutí odborné pomoci, včetně pomoci právní, a to bezplatně, porušení práva na informace, na ochranu před hrozícím nebezpečím, na ochranu před druhotnou újmou, na doprovod důvěrníkem a za to, že bylo porušeno právo učinit prohlášení oběti o dopadech trestného činu na její život, vše v souladu se zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Žalobce tedy požadoval za průtahy v trestním řízení celkem částku ve výši 990 000 Kč, tj. 15 000 Kč za každý měsíc řízení, celkem za 66 měsíců. Za nezákonné rozhodnutí pak považuje usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jež byla zrušena nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 16.12.2015, sp. zn. II ÚS3626/2013 a za nemajetkovou újmu způsobenou citovanými nezákonnými rozhodnutími žalobce požaduje částku ve výši 250 000 Kč. Žalobce se k trestnímu stíhání nepřipojoval s žádnou částkou, žalobce neuplatnil svou pohledávku ani v insolvenčním řízení, neb neměl žádné dokumenty. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a dále uvedla, že nesporuje skutečnost, že u ní žalobce dne 11.7.2016 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění v celkové výši 1 135 000 Kč z blíže nespecifikovaného a neurčitého titulu. Žalovaná dne 19.12.2016 vyzvala žalobce k doložení plné moci a ke specifikaci konkrétních odpovědnostních titulů, za které je požadováno zadostiučinění. Žalobce ničeho nedoplnil, pouze požádal o prodloužení lhůty v žádosti uvedené. Ani do dne vydání stanoviska pak žalobce ničeho nespecifikoval a plnou moc nepředložil. K projednání žádosti žalobce došlo dne 28.2.2017. Vzhledem k tomu, že žalobce nedoplnil plnou moc, žalovaná žádost zamítla, neboť tato nebyla podána osobo