37 C 64/2021-46 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady majetkové škody ve výši 8 228 Kč, která odpovídá náhradě nákladů za právní zastoupení při podání odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze Náklady právního zastoupení se skládají ze dvou úkonů právní pomoci (příprava a převzetí věci, sepis odvolání) po 3 100 Kč bez DPH a dvou režijních paušálních náhrad po 300 Kč bez DPH. DPH pak byla připočtena z toho důvodu, že právní zástupce je plátcem DPH. Žalobci tyto náklady vznikly dle něho v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, kterým bylo usnesení ze dne 29. 6. 2020 vydané pod čj. [insolvenční spisová značka], kterým byl žalobci zamítnut návrh na povolení oddlužení, který žalobce podal u Krajského soudu v Praze dne 30. 4. 2020. Proti tomuto usnesení si žalobce dne 7. 7. 2020 podal odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, který změnil zamítavé usnesení ze dne 29. 6. 2020 s tím, že návrh na povolení oddlužení se nezamítá a řízení se nezastavuje. Žalobce pak rozhodnutí Krajského soudu v Praze považuje za nezákonné, neboť bylo následně zrušeno usnesením Vrchního soudu. Žalobce se obrátil se svým nárokem na náhradu škody na žalovanou výzvou ze dne 12. 2. 2021, žalovaná nároku nevyhověla. 2. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 12. 2. 2021 uplatnil nárok na náhradu škody v částce 8 228 Kč. K projednání žádosti došlo dne 16. 9. 2021 s tím, že konstatovala, že v předmětném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a požadovaná náhrada žalobci nebyla poskytnuta. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020, čj. [insolvenční spisová značka] nevykazuje základní znak nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. představovaný tím, že rozhodnutí musí býti pravomocné a následně je zrušeno či změněno příslušným orgánem. 3. Žalobce i žalovaná souhlasili výslovně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, proto soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. na základě skutkových tvrzení a navrhovaných důkazů, aniž by svolával jednání. 4. Na základě předložených listin (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020, čj. [insolvenční spisová značka], odvolání žalobce ze dne 7. 7. 2020, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10 2020, č. j. [spisová značka], uplatnění nároku žalobce u žalované ze dne 12. 2. 2021) má soud za prokázané následné skutečnosti: Ze strany žalobce byl podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 30. 4. 2020. Následně dne 29. 6. 2020 usnesením Krajského soudu v Praze čj. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobce na povolení oddlužení a rozhodnuto o zastavení insolvenčního řízení. Zároveň byl žalobce poučen, že proti tomuto usnesení může podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení. Žalobce si podal ve věci odvolání dne 10. 7. 2020, věc byla předložena Vrchnímu soudu jako soudu odvolacímu dne 5. 8. 2020 s tím, že dne 29. 10. 2020 o odvolání žalobce bylo rozhodnuto tak, že usnesení soudu I. stupně bylo změněno tak, že návrh na povolení oddlužení se nezamítá a řízení se nezastavuje. Žalobce svůj nárok na náklady za advokáta vynaložené na odvolání uplatnil u žalované. Z ostatních listin soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 5. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 6. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem. 7. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 8. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 9. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení nákladů za právní zastoupení vynaložených dle žalobce na zrušení„ nezákonného“ rozhodnutí. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen nebyl, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). 10. Objektivní odpovědnosti za škodu (resp. nemajetkovou újmu) z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném. 11. Na základě předložených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobu je nutné bez dalšího zamítnout z důvodu neexistence nezákonného rozhodnutí, kdy zde není splněn již první nutný předpoklad k úspěšnosti žaloby. Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020 vydané pod čj. [insolvenční spisová značka] nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když k řádnému opravnému prostředku toto nepravomocné usnesení bylo změněno odvolacím soudem a v řízení tak nebyla zjištěna existence nezákonného rozhodnutí, kterým může být pouze pravomocné rozhodnutí, jež bylo pro nezákonnost zrušeno (k tomu srovnej Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Z těchto důvodů soud žalobu zamítl v plném rozsahu. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěšnou obranu žalované ve sporu, která má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady nezastoupeného účastníka jsou představovány částkou 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití §1 a 2 vyhlášky č.254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě.