37 C 89/2021-35 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 4. 2014 do zaplacení s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela prostřednictvím svých internetových stránek a potvrzující SMS dne 17. 3. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal zápůjčku vrátit do 31. 3. 2014 spolu s poplatkem za poskytnutí za zpracování a poskytnutí zápůjčky. Jelikož žalovaný zápůjčku řádně nevrátil, byla mu dne 4. 9. 2020 zaslána předžalobní upomínka, žalovaný však do dnešního dne svůj dluh neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o. s. ř.. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., tedy předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že dne 17. 3. 2014 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 2 000 Kč a kterou se žalovaný zavázal je vrátit do 31. 3. 2014 spolu s poplatkem v částce 340 Kč. Dne 17. 3. 2014 byla společností [právnická osoba] vystavena faktura [číslo] na částku 2 340 Kč se splatností dne 31. 3. 2014. Dne 21. 12. 2017 uzavřela společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze. Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni informován dopisem společnosti [právnická osoba] ze dne 18. 1. 2018, odeslaným dne 22. 1. 2018 a předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 9. 4. 2020, odeslanou dne 27. 4. 2020, byl vyzván k úhradě dluhu. 5. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku jsou plně postačující. Soud ve věci nehodnotil důkaz označený jako„ Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty [právnická osoba] v České republice“ z důvodu nadbytečnosti. 6. Soud předně zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace není dána. Aktivní legitimací je zákonné oprávnění žalobce domáhat se v soudním řízení svého práva. V dané věci pak posouzení aktivní věcné legitimace záviselo na zhodnocení platnosti postoupení pohledávky na žalobkyni. Platným postoupením pohledávky dochází nejen k nabytí postupované pohledávky, ale rovněž i k získání aktivní věcné legitimace k jejímu uplatnění v soudním řízení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dne 17. 3. 2014 smlouvu u zápůjčce se společností [právnická osoba] a nikoliv se společností [právnická osoba], žalobkyně tak na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 uzavřené se společností [právnická osoba] nemohla nabýt pohledávku za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce s jiným subjektem. K uvedené smlouvě o postoupení pohledávek žalobkyně ostatně ani nedoložila přílohu se seznamem postoupených pohledávek, jež má být její nedílnou součástí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, soud žalobu jako zcela nedůvodnou bez dalšího výrokem I. rozsudku zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl zcela úspěšný žalovaný, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud ve výroku II. rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.