37 C 92/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 4 990 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], a.s. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela prostřednictvím zprostředkovatele, [právnická osoba] a. s., dne 21. 8. 2020 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 400 Kč v hotovosti, přičemž žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu s příslušenstvím do 17. 9. 2020. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“). Spolu s nimi obdržela žalovaná předsmluvní informace, a to na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Převzetí poskytnutých peněz, obdržení předsmluvních informací a platnost smlouvy žalovaná stvrdila svými podpisy. Žalovaná však sjednanou částku, kterou se zavázala vrátit, neuhradila řádně a včas. Tím jí vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Zároveň ji vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 140 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4 400 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 590 Kč a z neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 198,90 Kč z částky 4 400 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku žalované (tj. od 18. 9. 2020) do 6. 4. 2021. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tedy od 8. 4. 2021. Závěrem žalobkyně žádá zaplacení částky 217 Kč jako náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, kdy žalobkyně uplatňuje náhradu cesty pověřeného pracovníka věřitele na kontaktní adresu žalované z důvodu osobní návštěvy. Žalobkyně se pokusila dopisem ze dne 14. 4. 2021 a upomínkou ze dne 15. 6. 2021 věc vyřešit mimosoudně, ale žalovaná dosud ničeho nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnila a rovněž nezpochybnila listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v žalobním návrhu a žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nevyjádřila) soud postupoval podle § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru č. 604855001 soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru dne 21. 8. 2020, na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 400 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou jistinu vrátit do 27 dnů ode dne poskytnutí úvěru, současně se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takového prodlení. Smlouvou bylo dále ujednáno, že zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo věřitele na náhradu škody v plné výši, sjednané úroky a úroky z prodlení. Smlouvou byla rovněž sjednána roční procentní sazba nákladů 1 145,50 %. Žalovaná rovněž souhlasila s VOP. Žalovaná potvrdila převzetí úvěru ve výši 4 400 Kč v hotovosti svým podpisem. 5. Z upomínky ze dne 1. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaná neuhradila úvěr do sjednaného data, pročež byla sepsána výzva k úhradě dluhu ve výši 4 504 Kč, a to ihned. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 4. 2021 vyplývá, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. 7. Z výzvy žalobkyně ze dne 14. 4. 2021 a z podacího archu České pošty ze dne 15. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 5 146,96 Kč, a to do 30. 4. 2021, nemá však za prokázané, že by výzva byla doručena žalované. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 6. 2021 a z podacího archu České pošty ze dne 16. 6. 2021 vzal soud za prokázané, že žalovaná byla ze strany žalobkyně o úhradu dluhu upomínána před podáním žaloby a byla vyzvána k zaplacení částky 5 140 Kč, a to nejpozději do 23. 6. 2021, nemá však za prokázané, že by výzva byla doručena žalované. 9. Z internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně ([webová adresa]) soud zjistil, že se jedná o společnost specializující se na poskytování mikropůjček klientům a je rovněž členem Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů. 10. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, který je shodný s uvedenými skutkovými zjištěními, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaná dlužnou částku uhradila, když ani ona sama se k žalobě nevyjádřila a tuto žalobkyní tvrzenou skutečnost nesporovala. 11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že věřitel může celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). 12. Soud v prvé řadě konstatuje, že má za to, že došlo k platnému postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou, pročež uzavřel, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována. 13. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované sjednanou částku ve výši 4 400 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 4 400 Kč do 17. 9. 2020. Zmíněná částka byla žalované poskytnuta dne 21. 8. 2020. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala kromě poskytnuté jistiny ve výši 4 400 Kč zaplatit také poplatek ve výši 1 012 Kč po překročení doby zaplacení po splatnosti a úhradu poplatku, který byl ve smlouvě o úvěru sjednán až do výše RPSN 1 145,50 %, úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. 14. Soud Smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr. 15. Soud má dále za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni nevrátila zpět. 16. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku. 17. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Dle §