42 C 85/2016-172 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 835 500 Kč, vydání kopií ze své dokumentace jako osoby odsouzené, finanční kompenzace ve výši 835 500 Kč a„ vyvození důsledků pro odpovědné osoby za porušování znění zákona a zneužití jejich postavení“ a přiznání další blíže nespecifiované finanční kompenzace, a to na základě nesprávného úředního postupu vězeňské správy. Ta mu navzdory pravomocnému rozsudku ve věci sp.zn. 8 A 9/2015 z 29.4.2015 nevydala doklady o kázeňských odměnách, trestech a hodnoceních z karty odsouzeného, ačkoli byla o tyto dokumenty prostřednictvím právního zástupce žalobce opakovaně požádána. Uvedené dokumenty jsou přitom dle žalobce podstatné jednak pro rozhodnutí soudu o jeho podmínečném propuštění, který je t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a dále také pro soudní a správní řízení. Žalobce uvedl, že žalovaná rozhodnutím č.j.VS [číslo] PSR/406 a dalším (blíže nespecifikovaným) rozhodnutím odmítla žalobci podstatné listiny poskytnout, čímž mu brání v účinném hájení jeho práv před soudy, přičemž žalobce toto jednání považuje za šikanózní a záměrné poškozování žalobce. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud rozhodl o povinnosti žalované vydat předmětné kopie uhradit žalobci finanční kompenzaci ve výši 835 500 Kč (počínaje datem zamítnutí první žádosti o poskytnutí dokumentů od 23.9.2014 ve výši 1 500 Kč denně do rozhodnutí soudu či zjednání nápravy), zjednání nápravy a„ vyvození důsledků pro odpovědné osoby za porušování znění zákona a zneužití jejich postavení“. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 18.6.2015, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Podáním ze dne 7.2.2020 rozšířil žalobce o svou žalobu o další časové období v návaznosti na žalobu, vedenou u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 11 A 248/2018 a u Nejvyššího správního soudu pod sp.zn. 1 A 159/2019, v níž se domáhal splnění téže povinnosti po Vězeňské službě za další časové období. 3. Při ústních jednáních žalobce mimo jiné nejprve uvedl, že mu byla vydána pouze část dokumentace, a nikoli 24.5.2019, jak bylo rozhodnuto posledně uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze, ale po částech ve dnech 13.9.2019 a 22.10.2019. Vzhledem k tomu, že byl v mezidobí kázeňsky potrestán, požádal žalobce znovu o předání kopií této své dokumentace, což mu do dnešního dne nebylo vydáno. Dále doplnil, že proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp.zn. 11 A 248/2018 byla vězeňskou službou podána kasační stížnost, o které bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem pod sp.zn. 1 As 159/2019. Dále při posledním jednání uvedl, že mu vězeňská služba na základě rozhodnutí soudu zaslala požadované dokumenty, které však již dále nemohl použít, nicméně naplnila rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nadále však dochází k totožnému upírání žalobcových práv, proto podal návrh na rozšíření žaloby. Je t.č. nadále ve výkonu trestu odnětí svobody a podklady se mu nevešly do jeho osobní skříňky, proto byly uloženy ve skladu věznice. Teprve na základě žádosti přímo adresované řediteli věznice a soudu mu byly nedávno listiny vydány. V tuto chvíli tedy již už má veškeré písemnosti, které potřeboval. Současně připustil, že nesplnil povinnost soudem uloženou, když včas nepožádal o prodloužení lhůty k jejich doložení. 4. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 18.6.2015 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 397.500 Kč. Předmětná částka měla představovat nemajetkovou újmu způsobenou údajným nesprávným úředním postupem ze strany Vězeňské služby ČR. Předběžné projednání nároku nebylo ze strany žalované doposud ukončeno, neboť uplatněný nárok považovala žalovaná s ohledem na současně probíhající soudní řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11A 197/2015 za objektivně neposouditelný. Žalovaná stručně shrnula jí známé skutečnosti z vyjádření Vězeňské služby ČR - Generální ředitelství [obec] s tím, žalobce prostřednictvím tehdejšího právního zástupce podal dne 5.9.2014 prostřednictvím datové schránky Věznici Karviná žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a domáhal se poskytnutí údajů vedených o žalobci v evidencích Vězeňské služby ČR. Věznice Karviná žádost s ohledem na nedostatek prokázání oprávnění jednak za žalobce odmítla. Rozhodnutí napadl právní zástupce žalobce odvoláním. O tom rozhodl správní odbor Vězeňské služby ČR, který svým rozhodnutím č. j. VS [číslo] SPR/406, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2014, původní rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. Žalobce, zastoupený týmž advokátem, podal ke dni 9. 9. 214 k Věznici Karviná totožnou žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Věznice Karviná rozhodla o jejím odmítnutí žádosti ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 555/1999 Sb., o vězeňské službě a justiční stráži ČR, ve znění zákona č. 157/2013 Sb. Tomuto rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, o kterém znovu rozhodoval správní odbor Vězeňské služby ČR, který rozhodnutím č. j. VS [číslo] SPR/406 ze dne 31. 10. 2014 odvolání zamítl pro nepřípustnost, jež spatřoval zejména v tom, že odvolání je podáváno tzv.„ ich formou“ (tedy [celé jméno žalobce]), avšak na veškerých dokumentech absentuje vlastnoruční podpis této osoby, jak požaduje § 37 správního řádu. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou, kterou vedl Městský soud v Praze pod sp. zn. 8A 9/2015. Ten dne 29. 4. 2015 pod č. j. 8A 9/2015-29 rozhodnutí Vězeňské služby ČR, Generálního ředitelství ze dne 31. 10. 2015, č. j. VS [číslo] SPR/406 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, když pro právní názor odvolacího orgánu neshledal dostatečnou právní oporu. Po vrácení věci k opětovnému rozhodnutí bylo odborem správním Vězeňské služby ČR č. j. VS [číslo] SPR/405 původní rozhodnutí Věznice Karviná zrušeno a vráceno Věznici Karviná k novému projednání. Ta se žádostí zabývala opakovaně a dne 27. 7. 2015 vydala pod č. j. VS [číslo] SPR/400 nové rozhodnutí o odmítnutí žádosti, které opřela o zápověď poskytování informací z evidencí vedených Vězeňskou službou založenou ust. § 23a odst. 13 zákona o Vězeňské službě. I proti tomuto rozhodnutí se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce bránil nejprve blanketním odvolání ze dne 12. 8. 2015, které následně doplnil dne 20. 8. 2015. Odvolání bylo odborem správním Vězeňské služby ČR dne 21. 9. 2015 pod č. j. VS [číslo] SPR/406 zamítnuto. Žalobce opět využil svého procesního práva a proti rozhodnutí odboru správního Vězeňské služby ČR podal prostřednictvím právního zástupce žalobu k Městskému soudu v Praze, vedenou pod sp. zn. 11 A 197/2015. Toto řízení nebylo v době vyjádření žalované k žalobě doposud skončeno. S ohledem na to žalovaná zcela sporovala splnění všech zákonných předpokladů dle příslušného zákona uvedených shora, když nelze postavit na jisto, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, resp. k vydání nezákonného rozhodnutí. Současně poukázala na to, že žalobce nijak nespecifikoval, jak k nárokované částce dospěl a svou nemajetkovou újmu nijak nedoložil. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 5. Uplatněním nároku na předběžné projednání náhrady škody za nesprávný úřední postup, zaslané Ministerstvu spravedlnosti ČR 18.6.2015 (s razítkem z podatelny z téhož dne) žalobce uplatnil nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup v částce 397.500,00 Kč, když tento opírá o to, že mu do dne podání žádosti nebylo zpřístupněna jeho dokumentace. Současně se odvolával na to, že navzdory rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2015 sp.zn. 8 A 9/2015, bylo vydáno rozhodnutí, na jehož základě má být žalobci tato dokumentace poskytnuta. Naposledy měl být advokát stěžovatele odmítnut Vězeňskou službou ČR 23.9.2014, a to rozhodnutím VS [číslo] SPZ/400. 6. Dle kopie obálky od zásilky, adresované Ministerstvu spravedlnosti, byla tato zkontrolována justiční stráží 17.6.2015 v 15:09 minut a odeslána pod číslem RR [číslo] B CZ. 7. [ulice] žalobou, adresovanou Městskému soudu v Praze ze dne 20.11.2015, vyhotovenou za žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], proti žalované [příjmení] službě ČR – Generálnímu ředitelství [obec] se žalobce domáhal zrušení (blíže nespecifikovaného) rozhodnutí a vrácení věci žalované k opětovnému projednání. Žalobce uvedl, že mu jednotlivými rozhodnutími vězeňské služby byla odmítnuta žádost o poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím, konkrétně rozhodnutím čj. VS [číslo] SPR/400 ze dne 27.7.2015 a rozhodnutím č.j. VS [číslo] SPR/406 ze dne 21.9.2015. Žalobce mimo jiné uvedl, že mu nebyly vydány listiny, které jsou obsahem jeho personálního spisu, s jejichž obsahem již byl dříve seznámen, protože každé hodn