43 C 60/2021-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady majetkové újmy ve výši 6 179,98 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu [anonymizována tři slova] [obec] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] spočívajícího v nedostatečném přezkoumání exekučního titulu před pověřením žalobce coby soudního exekutora. Uvedl, že byl pověřen vedením exekuce pod sp. zn. [spisová značka] podle vykonatelného rozhodčího nálezu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], rozhodce, [číslo jednací] ze dne 14.4.2016 na základě pověření [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 30.6.2016, č.j. [číslo jednací], ve prospěch oprávněného [právnická osoba] proti povinné [jméno] [příjmení] za účelem vymožení pohledávky ve výši 2 600 Kč s příslušenstvím. V průběhu exekuce žalobce vymohl částku 6 179,98 Kč, kterou započetl na náklady exekuce. Usnesením ze dne 22.7.2019, č.j. [číslo jednací], [anonymizována tři slova] [obec] exekuci zastavil z důvodu neplatně sjednané rozhodčí doložky. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů exekuce ani se nevypořádal s částečnou úhradou v exekuci. [anonymizována tři slova] [obec] usnesením ze dne 1.4.2020, č.j. [číslo jednací], k odvolání žalobce potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně a Ústavní soud následně odmítl ústavní stížnost žalobce. Žalobce spatřoval pochybení v postupu [anonymizována tři slova] [obec], který exekuci nezákonně nařídil, ačkoliv ji později za stejného stavu zastavil. Zdůraznil, že při provádění exekuce postupoval v souladu se zákonem a vzhledem k tomu, že mu nebyla rozhodnutím přiznána náhrada exekučních nákladů, je nucen vymožené plnění vrátit povinné. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu majetkové újmy, k jeho projednání však ke dni podání žaloby nedošlo. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout z důvodu absence odpovědnostního titulu státu. Potvrdila, že žalobce podáním doručeným dne 25.8.2020 uplatnil u žalované nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 6 179,98 Kč z titulu nesprávného úředního postupu [anonymizována tři slova] [obec] v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka]. Žádost mimosoudně projednala ve smyslu ustanovení o nezákonném rozhodnutí, neboť v tvrzeném postupu exekučního soudu se mělo odrazit soudní rozhodnutí. Exekuční titul představuje dle žalované nezákonné rozhodnutí, avšak žalobce nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo nezákonné rozhodnutí vydáno. Rozhodnutí o zastavení exekuce nebylo nikdy jako nezákonné zrušeno. Exekuční soud před pověřením žalobce zkoumal formální náležitosti exekučního návrhu, a zda obsahuje požadované náležitosti. Nebyl povinen činit další procesní úkony ke zjištění platnosti rozhodčí doložky. V závěru uvedla, že soudní exekutor nemá vždy zajištěnu úplatu a nese riziko, že exekuce nebude úspěšná a soudní exekutor tudíž žádnou úplatu neobdrží. 3. Soud ve věci provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě učinil tato skutková zjištění: 4. Řízení vedené u [anonymizována tři slova] [obec] (dále jen„ soud“) pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 25.6.2016 doručením žádosti žalobce o pověření a nařízení exekuce na základě exekučního titulu v podobě rozhodčího nálezu [číslo] ze dne 14.4.2016 vydaného rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ rozhodčí nález“). Rozhodčí nález byl vydán na základě rozhodčí smlouvy ze dne 13.8.2015. Soud dne 30.6.2016 pověřil žalobce provedením exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu. Dne 8.7.2019 učinil exekuční soud dotaz na žalobce ohledně stavu exekučního řízení. Současně žalobce informoval o neplatnosti rozhodčí doložky a budoucím zastavení exekuce z tohoto důvodu. Usnesením ze dne 22.7.2019 soud zastavil exekuci vedenou žalobcem coby soudním exekutorem, [exekutorský úřad] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] na základě pověření [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 30.6.2016, č. j. [číslo jednací], podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Ve výroku II. žalobci nepřiznal náhradu exekučních nákladů a ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. V odůvodnění uvedl, že rozhodčí smlouva, na základě které byl vydán exekuční titul – vykonávaný rozhodčí nález, není opatřena podpisem, který má požadované kvality dle zákona č. 227/2000 Sb. Z důvodu nepřípustnosti exekučního řízení byla exekuce zastavena. K rozhodnutí o nákladech řízení soud uvedl, že exekuce byla soudem zastavena ex offo z důvodu překážek na straně exekučního titulu. Žalobce se proti výroku II. rozhodnutí soudu odvolal dne 12.8.2019 a oprávněný do všech výroků rozhodnutí dne 14.8.2019 [anonymizována tři slova] [obec] usnesením ze dne 1.4.2020, č. j. [číslo jednací], rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění k nákladům žalobce coby soudního exekutora odvolací soud uvedl, že žádný z účastníků nezavinil zastavení exekuce. Jelikož princip zavinění účastníků ohledně zastavení exekuce se odráží i v exekučních nákladech soudního exekutora, byl správný závěr soudu I. stupně o nepřiznání nákladů žalobci. Současně uvedl, že pověření žalobce byl úkon soudu, nikoliv rozhodnutí ve věci samé a teprve následně (z úřední povinnosti) soud přezkoumal podmínky pro další vedení exekuce. Usnesení nabylo právní moci dne 14.5.2020. Na č. l. 113 spisu se nachází usnesení Ústavního soudu ze dne 30.6.2020, č.j. [ústavní nález], kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti II. výroku usnesení [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 22.7.2019, č.j. [číslo jednací], a výroku I. usnesení [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 1.4.2020, č.j. [číslo jednací]. V odůvodnění je uvedeno, že rozhodováním v exekuční věci nelze zakládat odpovědnost státu za postup soudu v exekučním řízení a tento postup nelze shledat za ústavně nekonformní (zjištěno z obsahu spisu [anonymizována tři slova] [obec] sp. zn. [spisová značka]). 5. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 11.10.2016, č.j. [číslo jednací], žalobce coby soudní exekutor [exekutorský úřad] [anonymizováno] uložil povinné [jméno] [příjmení] povinnost uhradit náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (zjištěno z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 11.10.2016, č.j. [číslo jednací]). 6. [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] udělil žalobci pokyn k zamítnutí exekučního návrhu z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy (zjištěno z pokynu k zamítnutí exekučního návrhu vydaného [název soudu], č.j. [číslo jednací], pokynu [název soudu], č.j. [číslo jednací], a pokynu [název soudu], č.j. [číslo jednací]). 7. Podáním ze dne 20.8.2020, doručeným žalované dne 25.8.2020, uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 6 179,98 Kč z titulu nesprávného úředního postupu [anonymizována tři slova] [obec] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 24.8.2021 žádosti žalobce nevyhověla z důvodu absence odpovědnostního titulu státu (zjištěno z přípisu právního zástupce žalobce ze dne 20.8.2020 adresovaného žalované a stanoviska žalované ze dne 24.8.2021 adresovaného právnímu zástupci žalobce). 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 10. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 11. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povi