45 C 7/2020-67 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úřední postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 19 C 142/2011. Řízení trvalo 7 let a 3 měsíce, přičemž nebylo dle žalobce nikterak složité, svým chováním nepřispěl k prodlužování doby vedení řízení a délka řízení je způsobena postupem soudů, kdy nadřízené soudy opakovaně rušily rozhodnutí nižních soudů. Za nejdůležitější ze zvažovaných kritérií považuje žalobce význam řízení pro něj. V předmětném řízení byl žalobce žalován protistranou, která se domáhala vrácení 2.374.157 Kč s příslušenstvím do majetkové podstaty dlužníka, kde žalobce působil jako předseda představenstva a generální ředitel v několika předešlých letech, než nastoupil do starobního důchodu. Táhnoucí se řízení, které pro žalobce znamenal dlouhodobý stav nejistoty, se zásadně podepsalo na jeho psychické kondici. Vzhledem k povaze řízení, kde po něm protistrana žádala vrácení peněžních prostředků, které mu byly vyplaceny za jím vykonanou práci pro společnost, které se v profesním životě naplno věnoval, pro něho znamenalo stigmatizaci okolí ve formě nálepky osoby, která přivedla společnost do úpadku, a proto je nucen jí vrátit žalované peněžní prostředky, jejichž výše je enormní. Z tohoto důvodu a s poukazem na judikaturu ESLP, konkrétně jeho rozhodnutí ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 10. července 2003, žalobce poukazuje na to, že soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně nemocné či osoby vyššího věku. Pro dlouhodobou neschopnost soudů ve věci pravomocně rozhodnout, se žalobce uchýlil k variantě mimosoudní dohody, neb vidina několika dalších let pokračování v řízení by pro něho znamenalo další psychické vypětí, které již dál žalobce nechtěl postupovat s ohledem na svůj věk. Žalobce se na základě výše uvedeného rozhodl pro určení výše přiměřeného zadostiučinění ve svém případě vycházet z horní hranice, tedy z částky 1.667 Kč za jeden měsíc řízení. Dále žalobce upozorňuje, že je v jeho případě při stanovení konečné částky třeba uvažovat i okolnosti vypočtené v ust. § 31a odst. 3 písm. e) zák. o odpovědnosti za škodu, tedy význam předmětu řízení pro jeho osobu, jakožto poškozeného. Význam řízení pro osobu poškozeného může být ovlivňováno subjektivními faktory, mezi které patří např. věk, či zdravotní stav. Nejvyšší soud ve svém usnesení č. j. 30 Cdo 2468/2015, ze dne 28. února 2017 zdůraznil, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou (…) např. taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně; v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje. Řízení probíhalo mezi žalobcovým 63 až 70 rokem života. Zde vzhledem k vyššímu věku a vysoké psychické náročnosti sporu, se žalobce rozhodl raději dohodnout s druhou stranou původního řízení, než se dále nacházet v dlouhodobé nejistotě, která byla způsobena dlouhodobou neschopností soudu ve věci pravomocně rozhodnout. Vzhledem k výši věku žalobce v průběhu původního řízení je zde naplněna domněnka vyššího významu předmětu řízení pro jeho osobu, která se promítne rovněž do zvýšené výše základního odškodnění za nemajetkovou újmu způsobené průtahy v řízení. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 20. 6. 2019. 2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní svůj nárok uplatnil dne 20. 6. 2019. K Projednání žádosti došlo dne 1. 4. 2020, přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Ve vztahu k žalobci posuzované řízení trvalo celkem 7 let a 2 měsíce. Byť bylo řízení zahájeno podáním žaloby dne 27. 10. 2011, žalobci v procesním postavení žalovaného byla žaloba společně s platebním rozkazem doručena až dne 5. 12. 2011, tento den lze tedy mít za okamžik, když se žalobce o řízení vedeném proti jeho osobě dozvěděl a mohla mu začít vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2952/2014). V posuzovaném řízení dle názoru žalované nedocházelo k průtahům ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu. Veškeré úkony soudu byly prováděny v přiměřených lhůtách. První rozsudek soudu I. stupně byl vyhlášen po 2 letech od zahájení řízení, navazující odvolací řízení bylo prodlouženo rozhodováním o osvobození žalobce od soudních poplatků a rozhodováním o procesním nástupnictví na straně žalující. Další rozsudek soudu I. stupně byl vyhlášen rok po vydání rozhodnutí odvolacího soudu. I v pořadí druhý rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen v rychlém sledu. I dovolací řízení proběhlo v přiměřené lhůtě, a to i vzhledem ke složitosti projednávaného případu. Posuzované řízení lze hodnotit jako složité po právní stránce, o čemž svědčí zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2018, č. j. 31 Cdo 4831/2017-441, kdy bylo rozhodováno velkým senátem Nejvyššího soudu ČR a velký senát se odchýlil od závěrů formulovaných v předchozích rozsudcích Nejvyššího soudu ČR ohledně posouzení vztahů mezi obchodní korporací a členy statutárních orgánů obchodních korporací. Ze závěrů vydaného rozhodnutí pak vyplynula i skutečnost, že řízení bylo do té doby vedeno před věcně nepříslušným soudem a řízení tak bylo přikázáno věcně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové. U tohoto soudu pak byla stranám poskytnuta lhůta k mimosoudním jednáním a řízení bylo pravomocně ukončeno půl roku po předložení spisu. Z výše uvedeného vyplývá, že řízení opravdu probíhalo plynule a k průtahům nedocházelo. V namítaném řízení bylo rozhodováno na všech třech stupních obecné soudní soustavy. Žalovaná neklade účastníkům řízení k tíži využívání řádných i mimořádných opravných prostředků, je však nutno počítat s určitým prodloužením řízení v souvislosti s dobou nezbytnou k vydání rozhodnutí o podaných opravných prostředcích, a to bez zavinění soudu. Prvý rozsudek soudu I. stupně ze dne 16. 12. 2013 byl odvolacím soudem zrušen rozhodnutím ze dne 19. 5. 2015 z důvodu neúplných skutkových zjištění a z toho vyplývajícího nesprávného právního posouzení věci. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2236/2017, z něho se podává, že pod pojem nesprávnosti postupu orgánu veřejné moci je třeba zahrnout mimo jiné i takové případy, v nichž dojde ke zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně jenom proto, že soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu ČR. Podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí soudu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady soudu nižšího stupně. V posuzovaném případě tak nelze ze skutečnosti, že první rozsudek soudu I. stupně byl zrušen odvolacím soudem, dovodit nesprávnost postupu soudu v projednávané věci. Význam řízení je žalovanou hodnocen jako zvýšený, a to vzhledem k výši žalobou uplatněné částky a vyššímu věku žadatele. Žalovaná však má za to, že soud věnoval řízení náležitou péči. Při hodnocení délky řízení je nutno vycházet z celkové doby řízení. Při přihlédnutí ke skutečnosti, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, s ohledem na jeho složitost a absenci průtahů ve smyslu nečinnosti soudu lze celkovou délku řízení hodnotit jako přiměřenou. Nárok žalobce na poskytnutí odškodnění za nemajetkovou újmu žalovaná nepovažuje za důvodný. 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z potvrzení Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 6. 2019 soud zjistil, že žalobce nárok v žalované výši uplatnil u žalované dne 20. 6. 2019. 5. Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn.: 19 C 142/2011, soud zjistil, že žalobou ze dne 27.10.2011 byla podána žaloba proti [celé jméno žalobce], a to Ing. [jméno] [jméno], jako insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba], a.s., [IČO] a kterou se žalobce, tehdejší, tedy jako insolvenční správce domáhal na žalovaném zaplacení částky 2.374.157,00 Kč s příslušenstvím z titulu funkce předsedy představenstva společnosti, kterou tento měl vykonávat v období od 3.7.2003 až do 25.1.2011, a současně byl jmenován do funkce generálního ředitele společnosti. S ohledem na to tedy měl insolvenční správce zato, že žalovaný vykonával u dlužníka činnost, která spadá pod povinnosti předsedy představenstva společnosti a zároveň za tuto činnost pobíral odměnu z titulu pracovněprávního vztahu. Soud ve věci vydal platební rozkaz. Tento byl doručen žalobci 5.12.2011. Žalobce 15.12.2011 podal proti