45 C 94/2020-34 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se domáhali na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 56.500 Kč každému ze žalobců, způsobené jim nepřiměřenou délkou řízení, vedeného před Městským soudem v [obec] pod sp. zn. 43 C 192/2011. Žalobci uvedli, že řízení bylo zahájeno dne 1.11.2011 žalobou procesního předchůdce [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobce], domáhali současných žalobcích zaplacení 240.000 Kč s příslušenstvím z titulu tvrzené nevrácené půjčky právním předchůdcům žalobce. Řízení bylo pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 18.11.2019, č.j. 15 Co 178/2019-258. Dle názoru žalobců došlo v řízení k nepřiměřeným průtahům, když jeho celková délka trvala přes osm let. Jednotlivé průtahy v řízení žalobci označili především skutečnost, že první jednání ve věci samé bylo nařízeno až na 28.7.2015, tedy více než po třech a půl letech od zahájení řízení, přičemž již na prvním jednání byla připomenuta námitka promlčení, kterou žalobci vznesli ve vyjádření k žalobě, přesto bylo odročeno jednání za účelem doplňování dokazovaní. Další jednání bylo nařízeno až na 24.5.2016. Po změně v obsazení senátu rozhodl soud I. stupně obratem rozsudkem ze dne 27.2.2019, č.j. 43 C 192/2011-233, a to prakticky na jednom jediném jednání. Po odvolání žalobců proti meritornímu rozhodnutí bylo ve věci pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 18.11.2019, č.j. 15 Co 178/2019-258. V uvedené věci žalobci řádně a včas vznesli námitku promlčení, ke které soud I. stupně přihlédl až po změně v obsazení senátu. Dle názoru žalobců délka řízení s ohledem na charakter věci a jeho relativní skutkovou i právní jednoduchost několikanásobně přiměřenou délku řízení, když se nejednalo o komplikované právní a skutkové otázky, které by vyžadovaly nadstandardní postupy či rozsáhlé dokazování. Účastníci nijak nepřispěli ke vzniklým průtahům, podání adresovali soudu vždy ve stanovené lhůtě, byla srozumitelná, nebylo třeba je opravovat či nějak doplňovat. Průtahy v řízení tak byly zapříčiněny pasivitou soudu I. stupně před změnou v obsazení senátu, přičemž žalobci byli vystaveni stavu nejistoty ohledně výsledku sporu. Tímto byla žalobcům způsobena nemajetková újma, kterou každý ze žalobců vyčíslil ve výši 105.000 Kč, tzn. 15 000 Kč za každý rok řízení, první dva roky souhrnně ve výši 15 000 Kč, přičemž tuto základní částku navýšili o 30% s ohledem na to, že nezapříčinili průtahy v řízení, řízení jako takové směřovalo k značnému zásahu do jejich majetkové sféry a žalobci se v řízení bránili úspěšně, když řízení se v rámci rozhodování o věci samé konalo pouze před soudem I. stupně - odvolací soud rozhodoval jen o nákladech řízení. Žalobci uplatnili svůj nárok v rozsahu 136 500 Kč za každého z nich u žalované dne 6.12.2019, ta však každému ze žalobců poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu v rozsahu 80.000 Kč. S ohledem na to navrhli žalobci, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jim náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobci dne 6.12.2019 podali žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 136 500 Kč každému z nich za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Městským soudem v [obec] pod sp. zn. 43C 192/2011. Žalovaná požadavek žalobců na odškodnění nemajetkové újmy uznala co do základu nároku, když dobu namítaného řízení trvajícího celkem 8 let a 1 měsíc považovala za nepřiměřeně dlouhou a přiznala každému z nich přiměřené zadostiučinění ve výši 80.000 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a uvedla, že pro žalobce fakticky řízení trvalo o několik měsíců méně, když se o žalobě podané dne 1. 11. 2011 dozvěděli až v březnu 2012. Teprve od tohoto okamžiku mohla žalobcům vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. Při hodnocení existence odpovědnostního titulu zohlednila především to že v určité fázi řízení byly shledány průtahy, ve věci samé de facto rozhodoval pouze soud prvého stupně, když v odvolacím řízení bylo rozhodováno toliko o nákladech řízení. Žalobci namítaná celková délka řízení a jimi popisované skutečnosti mající vliv na existenci odpovědnostního titulu tedy byly žalovanou zohledněny konstatováním existence nároku a poskytnutím zadostiučinění ve finanční podobě, přičemž při určení jeho výše žalovaná přihlédla k tomu, že žalobci se k žalobě vyjádřili dne 15. 5. 2012, kdy navrhli žalobu zamítnout z důvodu promlčení, opakovaně žádali o odročení jednání a řízení muselo být po určitou dobu přerušeno, neboť bylo třeba vyčkat výsledku dědického řízení, když v průběhu řízení původní žalobce zemřel. V tomto smyslu se řízení vyznačovalo určitou procesní složitostí, když ve věci proběhlo dokazování listinami, dědickými spisy, které za účelem provedení důkazu byly vyžádány, také výpovědí navržených svědků a účastníků řízení. Pro procesní složitost řízení žalovaná základní částku ve výši 15 000 Kč za rok řízení snížila o 15%, dále částku navýšila o 5% z důvodu postupu soudu, a to vzhledem k tomu, že téměř po celou dobu probíhalo řízení v prvním stupni a s ohledem k významu pro žalobce a společně sdílenou újmu ponížila o 10%. V řízení se jednalo o zaplacení peněžitého plnění, tedy o majetkový spor, který typově i judikatura Nejvyššího soudu ČR spojuje s nižším významem pro poškozené. Žalovaná uzavřela, že jí stanovená výše již poskytnutého finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu je dle jejího názoru zcela dostatečná a navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. 3. Žalobci v replice k vyjádření žalované popřeli, že by se řízení vyznačovalo určitou procesní složitostí, neboť se z důvodu úmrtí původního žalobce muselo čekat na výsledek dědického řízení, protože původní žalobce zemřel až dne 9.8.2016, tj. dávno pote, co v řízení proběhlo několik jednání, na kterých proběhlo zcela nadbytečné dokazování a co v řízení nastaly průtahy. K tomuto nemuselo vůbec dojit, pokud by soud I. stupně v původním obsazeni senátu postupoval řádně, kdy s ohledem na vznesenou námitku promlčení byl schopen věc ukončit prakticky na jednom jediném jednání, proto řízení nebylo díky této skutečnosti vůbec složité a mohlo byt rozhodnuto téměř obratem. Namísto toho soud nařizoval další jednání, na kterých prováděl další dokazování, čímž řízení zatěžoval ještě dalším nesprávným úředním postupem. V této souvislosti žalobci poukázali na to, že požadované zadostiučinění požadovali již od počátku ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení a tedy dle jejich názoru není důvodu tuto částku ještě více snižovat. Doplnili, že již v době řízení oba dosáhli věku 70 let a není tak důvod částku snižovat. 4. Žádostí ze dne 6.12.2019 uplatnili žalobci nárok na přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 273 000 Kč, způsobené jim nepřiměřenou délkou řízení, vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp.zn. 43 C 192/2011. 5. Stanoviskem ze dne 8.4.2020 žalovaná vypořádal žádost žalobců o přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 273 000 Kč, způsobené jim nepřiměřenou délkou řízení, vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp.zn. 43 C 192/2011, když každému ze žalobců přiznala částku 80 000 Kč. 6. Ze spisu Městského soudu v [obec] sp.zn. 43 C 192/2011 soud zjistil, že dne 1.11.2011 byla ve věci podána žaloba [jméno] [celé jméno žalobce] proti žalovanému [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně], kterou se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení částky 240 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce zapůjčil částku celkem 480 000 Kč zapůjčiteli a následně tedy se stal dědicem jedné poloviny podílu z této smlouvy. Součástí žaloby byla rovněž žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 2.1.2012 Městský soud v [obec] usnesením 43 C 192/2011 – 14 přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovil mu zástupce. Dne 8.3.2012 rozeslal soud žalobu žalovaným. Dne 5.3.2012 doručil opatrovník žalobce soudu rozsudek, kterým byl schválen úkon za žalobce k podání žaloby o zaplacení 240 000 Kč ve věci 43 C 192/2011. Dne 1.3.2012 vyzval soud žalované, aby se k žalobě písemně vyjádřili. Žalovaní podali 26.3.2012 žádost o prodloužení lhůty. Dne 15.5.2012 se žalovaní k žalobě vyjádřili. Dne 5.10.2012 soud zaslal vyjádření žalovaných právnímu zástupci žalobce. Dne 15.8.2013 podal zástupce žalobce ve věci stanovisko k vyjádření žalovaných. Dne 18.12.2013 požádal Městský soud v Brně Okresní soud v [obec] o zapůjčení spisů 59 D 603/2001 a 58 D 579/2010 Okresní soud v Přerově 2.1.2014 soudu vyhověl a spis zaslal 4.3.2014. V době od 4.4.2014 do 30.4.2014 byl spis připojen k jinému spisu, a sice 35 C 25/2013. V době od 13.3.2014 do 27.4.2014 byl soudce v pracovní neschopnosti. Spis byl poté 12.8.2014 předložen předsedkyni senátu k nařízení ústního jednání. Předsedkyně senátu [číslo] požádala o dědické spisy, toto