46 C 141/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 154 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 6. 2019 uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu, na základě které přenechal žalovanému do užívání bytovou jednotku [číslo] ve 4. patře domu [adresa] na adrese [adresa žalovaného a žalobce]. Žalovaný však nájemné nehradil řádně a včas. Dne 24. 9. 2020 žalovaný svůj dluh z dlužného nájemného písemně uznal a s žalobcem se dohodl na splátkovém kalendáři, avšak ani následně žalovaný svůj dluh řádně nesplácel. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z uznání dluhu a dohody o splátkovém kalendáři ze dne 24. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný svůj dluh ve výši 166 000 představující dlužné nájemné uznal a zavázal se dluh splácet v jednotlivých měsíčních splátkách. V případě, že se žalovaný dostane se splácením do prodlení, sjednaly si strany zesplatnění celého dluhu. Dohoda obsahuje úředně ověřené podpisy. Podle § 2053 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě zjištěného skutkového stavu a jeho podřazením pod shora citované zákonné ustanovení soud konstatuje, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše uznal. Žalovaný byl v řízení nečinný, neprokázal, že by svou povinnost splnil, netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž mu návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), který ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činí 8,25 %. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 142,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 154 000 Kč sestávající z částky 7 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 680 Kč ve výši 4 762,80 Kč.