47 C 21/2020-71 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze 7. 9. 2020 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 180 00 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: 17 C 145/2009 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 11 let je nepřiměřená. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o zaplacení částky ve výši 3 200 000 Kč jako právní nástupce své matky, původní žalobkyně, jež však v průběhu řízení zemřela. Právní předchůdkyně žalobce se v uvedeném řízení domáhala vrácení peněžité částky představující hodnotu daru – rodinného domu v [obec]. Uvedl, že ani z jeho ani ze strany jeho právní předchůdkyně nedocházelo k žádným průtahům. [příjmení] projednával Okresní soud v Liberci, Krajský soud v Hradci Králové, Nejvyšší soud ČR i Ústavní soud, když žalobce konstatoval, že se u žádného z vyjmenovaných soudů nedočkal spravedlnosti, neboť všechny aprobovaly nemorální a odporné chování žalovaných k původní žalobkyni, jež byla psychicky týrána s tím, že citoval z rozhodnutí Ústavního soudu v jiné kauze stejných účastníků:„ …nicméně ani zcela vyhovující výrok by již události minulé nemohl zvrátit a přinést klid či zadostiučinění již zemřelé právní předchůdkyni poškozeného…“ Poukázal, že přestože jeho matka podala žalobu již v roce 2009, tak se ani přes opakované dotazy a urgence ohledně nařízení jednání, tohoto nedožila, když zemřela dne [datum], avšak první jednání ve věci se uskutečnilo až 19. 9. 2016. Naříkané řízení bylo ukončeno dne 5. 5. 2020, kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce. Dle žalobce věc nebyla ani po skutkové ani po právní stránce složitá. Zdůraznil, že žaloba s ohledem na věk jeho právní předchůdkyně ve výši více jak [věk] let v době podání žaloby, měla být projednána přednostně. Po smrti jeho matky, bylo řízení přerušeno, avšak i v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 103/2012, ve kterém bylo rozhodováno o určení dědice, docházelo k průtahům. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu škody s tím, že za jeden rok řízení nárokoval částku ve výši 20 000 Kč, když za přiměřenou délku řízení vzhledem ke složitosti předmětu sporu žalobce považoval maximálně 2 roky, tudíž požadoval náhradu za neodůvodněné průtahy v řízení v délce 9 let, celkem se tedy domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 180 000 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 8. 12. 2020 uvedla, že u ní žalobce dne 1. 6. 2020 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 180 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Liberci v řízení vedeném pod sp. 17 C 245/2009, avšak po projednání žádosti žalobce dne 4. 12. 2020 došla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Uvedla, že napadené řízení se vyznačovalo určitým stupněm právní i skutkové složitosti, v řízení bylo provedeno širší dokazování, když účastníci soudu opakovaně předkládali rozsáhlá vyjádření, bylo slyšeno několik svědků. Posuzované řízení bylo zpočátku zastaveno pro nedoložení plné moci pro právního zástupce právní předchůdkyně žalobce, bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků, o návrhu na přerušení řízení z důvodu vedení řízení o způsobilosti žalobkyně k právním úkonům. Napadené řízení bylo komplikováno úmrtím žalobkyně, když délka souvisejícího dědického řízení se výrazným způsobem promítla do délky posuzovaného řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, dokonce i Ústavním soudem. Význam pro žalobce shledala jako běžný. Uvedla, že na délce řízení se podílel i žalobce, a to žádostmi o odročení jednání, pozdním odůvodněním odvolání, žádostmi o prodloužení lhůty k placení soudního poplatku, nutnosti výzev k placení soudního poplatku. V řízení nebyla shledána období nečinnosti, naopak dle žalované bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Celková délka řízení byla ovlivněna zejména dědickým řízením, procesním chováním účastníků a s tím souvisejícím rozhodováním soudů na všech 3 instancích a dále ještě před Ústavním soudem. Z uvedených důvodů navrhla žalobu zamítnout. 3. Žalobce ve svém podání z 9. 12. 2020 k námitkám žalované uvedl, že využití prostředků nemělo na celkovou délku řízení tak zásadní vliv, namísto zastavení řízení pro nedoložení plné moci, měl soud žalobkyni vyzvat k jejímu doložení a nemusela by se pak odvolávat, avšak i přes uvedené, nebylo po doložení plné moci jednání po dobu dvou let do úmrtí žalobkyně nařízeno. Konečně dle žalobce se nejedná o skutkově nebo právně složitou věc, dokazování výslechem příbuzných žalované má za neopodstatněné, jež soud v napadeném řízení sám vyhodnotil jako nedůvěryhodné. 4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 1. 6. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobenou při výkonu státní moci nesprávným úředním postupem z 26. 5. 2020; potvrzení žalované z 2. 6. 2020). 6. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 17 C 245/2009 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 21. 12. 2009 byla podána žaloba ve věci, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky ve výši 3 200 000 Kč. Žalobkyně téhož dne požádala o osvobození od soudních poplatků. Usnesením okresního soudu z 30. 12. 2009 byl zástupce žalobkyně vyzván k doložení plné moci. Přípisem ze 7. 1. 2010 sděluje JUDr. [příjmení], že výzvě soudu nelze vyhovět, neboť zástupce žalobkyně je do 18. 1. 2010 mimo území České republiky a žádá o prodloužení lhůty k doložení plné moci. Referátem soudu z 18. 1. 2010 bylo sděleno, že lhůta pro doložení plné moci se prodlužuje do 31. 1. 2010. Z úředního záznamu ze 4. 2. 2010 se podává, že plná moc stále nedošla. Usnesením z 10. 2. 2010 bylo řízení zastaveno z důvodu nedoložení plné moci zástupce žalobkyně. K rozeslání usnesení došlo téhož dne. Přípisem z 15. 2. 2010 byla plná moc žalobkyně doložena. Dne 8. 3. 2010 si žalobkyně podala do usnesení o zastavení řízení odvolání. Na základě předkládací zprávy z 15. 4. 2010 byl spis předložen téhož dne Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Usnesením z 20. 5. 2010 bylo rozhodnuto, že se usnesení okresního soudu mění tak, že se řízení nezastavuje. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu z 15. 6. 2010. Referátem okresního soudu z 30. 6. 2010 byl žalobkyni zaslán formulář k doložení majetkových a osobních poměrů k žádosti o osvobození od soudních poplatků. Formulář byl doručen soudu dne 12. 7. 2010. Na základě referátu soudu z 16. 7. 2010 byla žalobkyně vyzvána ke sdělení výše svého starobního důchodu. Dne 29. 7. 2010 došel přípis žalobkyně s doložením výše svého důchodu. Rozhodnutím z 29. 7. 2010 bylo žalobkyni přiznáno plné osvobození od soudních poplatků. Usnesením soudu z téhož dne byli žalovaní vyzváni, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřili k žalobě. Vyjádření žalovaných došlo soudu dne 24. 8. 2010. Dne 13. 9. 2010 došlo soudu doplnění skutkových tvrzení od žalobkyně. K výzvě soudu o zapůjčení přílohových bylo soudu sděleno, že tyto v současnosti nelze zapůjčit, neboť jsou ve věci podána odvolání a dovolání, a byly soudu zaslány toliko rozhodnutí ve věci. Dne 16. 9. 2010 bylo soudu doručeno oznámení o převzetí věci žalobkyně novým právním zástupcem. Referátem soudu z 19. 10. 2010 bylo nařízeno jednání na 22. 11. 2010. Jednání před soudem prvního stupně proběhlo dne 22. 11. 2010. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem poskytnutí lhůty 2 týdnů k předložení dalších důkazů. Dne 6. prosince 2010 došlo soudu doplnění skutkových tvrzení a navržených důkazů zástupkyně žalobkyně. Dne 20. 1. 2011 bylo soudu doručeno podání žalobkyně, označené jako doručení listinných důkazů. Dne 14. 7. 2011 byl soudu doručen přípis žalobkyně s žádostí o sdělení stavu ve věci. Referátem soudu ze 17. 8. 2011 byl vyžádán přílohový spis Okresního soudu v Jičíně, byl zaslán přípis zástupkyni žalované, a byla učiněna žádost Okresnímu soudu v Chomutově a Okresnímu soudu v Jičíně o dožádání o výslech svědků. Dne 27. 10. 2011 byl zaslán spis Okresnímu soudu v Jičíně s dožádáním. Dne 18. 11. 2011 soudu došlo podání žalobkyně, kterým sděluje, že nesouhlasí s dožádáním, s výslechem svědků, a žádá, aby byli svědci vyslechnuti před soudem, jež má rozhodnout ve věci, aby ve věci tedy bylo podáno přímé svědectví. Dne 29. 11. 2011 došlo soudu podání žalovaných. Dne 1. 12. 2011 byl proveden výslech před dožádaným soudem, a to u Okresního soudu v Jičíně. Z úředního záznamu ze 4. 11. 2011 se podává, že žádosti dožadujícího soudu o výslech svědkyně u Okresního soudu v Chomutově nelze vyhovět, neboť svědkyně je nedostatečně určitě