10 C 222/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Naříkané řízení trvalo 4 roky 6 měsíců a 5 dnů, a žalobce požaduje odškodnění za dobu od podání žaloby 3. 10. 2016 do pravomocného ukončení řízení 8. 4. 2021. Žalobce uvádí, že řízení pro něj mělo mimořádný význam, neboť se jednalo o jeho vlastnické právo a právo bydlení. Vychází ze základní částky ročního odškodnění 20 000 Kč a toto navyšuje o 20 % pro význam řízení. Žalobce se tak domáhá nároku ve výši 60 361,64 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze 17. 3. 2022. Namítá, že řízení bylo po stránce skutkové i právní do určité míry složité. Dále, že žalobce je profesí novinář a že žaloba, která byla řešena v rámci správního soudnictví, je patrně aktivistickou žalobou, neboť je těžko představitelné, že jedinou osobou, která by měla být rozsáhlým stavebním záměrem objektivně dotčena, by byl právě a jen žalobce jakožto fyzická osoba. Žalovaná konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a toto konstatování považuje s ohledem na význam řízení za dostatečné zadostiučinění. 3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok předběžně uplatnil u žalované dne 8. 4. 2021. Toto má soud rovněž za zjištěné z automaticky vygenerovaného potvrzujícího e-mailu z 8. 4. 2021, potvrzující doručení předběžného uplatnění nároku ministerstvu elektronickou poštou téhož dne. 4. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] sud zjistil, že dne 3.10.2016 podali žalobci [celé jméno žalobce] a společenství vlastníků [ulice a číslo], jednající rovněž [celé jméno žalobce], žalobu proti žalovanému [stát. instituce] Touto se domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného z 21.7.2016 a zrušení rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec a číslo], Odboru dopravy a životního prostředí, z 16.9.2013. Řízení se týkají povolení stavby i revitalizace sídlištních ploch [příjmení] [anonymizováno], první fáze dopravní infrastruktura. Společenství vlastníků napadá též územní rozhodnutí, kde bylo opomenutým účastníkem. Jinak žalobce a žalobce b) tvrdí, že byli opomenutými účastníky i u prvého z rozhodnutí. Pokynem z 18.10.2016 jsou účastníci vyzváni k úhradě soudního poplatku a žalovanému je zaslán stejnopis žaloby a žádost o vyjádření. Soudní poplatek je uhrazen s uvedením od Společenství pro dům [adresa] dne 8.11.2016. Soud [číslo] urguje zaplacení soudního poplatku i po [celé jméno žalobce]. Žalovaný 2., tj. SVJ, 20.11.2016 sděluje soudu, že platba soudního poplatku byla uhrazena nikoliv za SVJ, ale ve prospěch právě žalobce [celé jméno žalobce]. Soud poté provádí šetření 25.11.2016 ohledně úhrady druhé části soudního poplatku. Usnesením ze dne 28.11.2016 pak soud řízení vůči žalobci b), tj. SVJ, zastavuje. 3.1.2017 zasílá soud žalovanému vyrozumění o probíhajícím řízení a žádá o předložení spisového materiálu. Žalovaný se vyjadřuje 30.1.2017, 1.2.2017 zasílá toto vyjádření žalovaného soud žalobci. Pokynem z 23.11.2020 je nařízeno jednání na 27.1.2021. Žalobce žádá o odročení tohoto jednání. Jednání je odročeno na 17.2.2021, toto jednání se koná. Řízení pak končí rozsudkem z 17.2.2021, na kterém je vyznačena doložka právní moci k 2.4.2021. Tímto rozsudkem soud zrušil rozhodnutí [stát. instituce] z 21.7.2016 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. 6. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 8. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012). 10. Předmětné říz