11 C 18/2021-93 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 15. 2. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 99 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně (dále jen„ MS Brno“) pod sp. zn. [spisová značka], resp. exekuce prováděné [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a následně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudními exekutory, [exekutorský úřad] (dále též jako„ Exekutor“,„ Exekutorka“ či„ Exekutoři“) pod sp. zn. [spisová značka] a následně [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“). 2. Žalobce uvedl, že dne 11. 12. 2014 podal návrh na zahájení exekučního řízení pro vymáhání dlužného i běžného výživného pro svou osobu. MS Brno pověřil provedením exekuce soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení] a po skončení jeho vedení exekuce věc převzala ze žalobci neznámých důvodů soudní exekutorka [anonymizováno] [příjmení]. Žalobce do dnešního dne neobdržel žádné rozhodnutí či alespoň vyrozumění, že by posuzované řízení skončilo. Poslední ve věci doručenou písemností je příkaz k úhradě nákladů exekuce (dále jen„ PÚNE“) ze dne 26. 5. 2020. Žalobce si tak není jistý, zda posuzované řízení již skončilo či ještě stále běží dále. Nicméně je jisté, že ke dni 26. 5. 2020 trvalo zcela bezdůvodně nepřiměřeně dlouho a došlo v něm k nepřípustným průtahům, což tím spíše platí ke dni podání žaloby. Do posledně zmíněného doručení PÚNE běželo posuzované řízení cca pět a půl roku, ke dni podání žaloby by se pak jednalo cca o šest let a dva měsíce. Nepřiměřeně dlouhou dobou trvání posuzovaného řízení vznikla žalobci nemajetková újma, za kterou požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích. 3. Absolvování celého řízení bylo pro žalobce velmi náročné a dalo by se doslova říci, že si vybralo svou daň. Kromě toho, že po celou dobu jeho průběhu trpěl psychicky již z toho důvodu, že šlo o spor s jeho vlastním otcem, se kterým, ať již jsou jejich vztahy v současnosti jakékoli, jej vždy bude pojit zásadní a těžko vyjádřitelné pouto, trpěl pochopitelně též úzkostí plynoucí z důvodů ekonomických. Jeho finanční situace nebyla nikterak uspokojivá. Soudy i Exekutoři postupovali bezdůvodně a neospravedlnitelně s průtahy, přičemž ani posuzovanému řízení předcházející řízení nalézací nebylo bez průtahů. Žalobce po celou dobu trpěl nejprve tím, že mu vymáhané výživné chybělo na výživu a od jisté doby pak zejména tím, že byl ve velké nejistotě ohledně hrozby případného hrazení nákladů, přičemž v této části mu nejen otec, ale i jeho právní zástupkyně„ vyhrožovali“ statisícovými částkami. Žalobce si je sice vědom, že průtahy v posuzovaném řízení nedosáhly délky extrémní, s ohledem na předmět řízení však byly zásadní; jednalo se o řízení o výživné, což je druhem řízení, které by soudy měly vyřizovat zásadně rychleji než„ běžná“ řízení, což zvyšuje jeho význam pro žalobce. S ohledem na všechny rozhodné okolnosti dané věci je žalobce přesvědčen, že posuzované řízení bylo postiženo finančně odškodnitelným nesprávným úředním postupem. Rozhodnými okolnostmi má žalobce na mysli především skutečnost, že nejen délku řízení, ale průtahy pociťoval velmi negativně ve své osobní sféře a vše mělo zásadní vliv na jeho psychiku, důvěru ve fungování spravedlnosti v jeho zemi, což vše se projevilo negativně v jeho životě. Dle žalobce je evidentní, že v posuzovaném řízení došlo ke zcela neodůvodněným průtahům, což způsobilo jeho nepřiměřenou délku. Složitost posuzovaného řízení této délce řízení neodpovídala vůbec; resp. byla fakticky nulová; natož aby ji mohla jakkoli ospravedlnit. Je zcela jasné, že zde selhaly při plnění svého poslání výlučně orgány veřejné moci. Bohužel k průtahům se připojilo i [stát. instituce], které dosud nevyřešilo povinné předsoudní uplatnění nároku. I tuto skutečnost je tak třeba přičíst ve prospěch žalobce a neprospěch žalovaného. Žalobce na předmětných průtazích nenese žádný podíl viny; naopak dělal vše pro to, aby řízení skončilo co nejdříve. Jediným viníkem tak jsou příslušné orgány veřejné moci. 4. S ohledem na takto vylíčené skutečnosti požadoval žalobce poskytnutí zadostiučinění ve výši 99 000 Kč. Při nevědomosti, zda posuzované řízení již skončilo a neznalosti přesného údaje o celkové době posuzovaného řízení, žalobce vypočetl odškodnění za dobu 5,5 roků posuzovaného řízení při základní částce 16 000 Kč za rok s redukcí na ½ za první dva roky a zvýšením základního odškodnění celkem o 35 % z důvodů uvedených pod ustanovením § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Takto vymezený nárok žalobce uplatnil u žalovaného dne 12. 8. 2020, žalovaný jej však dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 99 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 2. 2021 do zaplacení. 5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 12. 8. 2020 uplatnil předmětný nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení, žádost byla vyřízena stanoviskem ze dne 28. 4. 2021. Žalovaný dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení vzhledem k účastenství žalobce nebyla nepřiměřená. Z tohoto důvodu nepřiznal žalovaný žalobci přiměřené zadostiučinění v penězích a na tomto svém stanovisku žalovaný i nadále setrvává. Po rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení žalovaný uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 15. 12. 2014 a pravomocně skončeno dne 5. 6. 2020. Celková délka řízení činila 5 let a 6 měsíců, ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy a Exekutorem. Během řízení bylo žádáno celkem 3x o pověření k vedení exekuce, když oprávněný se domáhal dalšími návrhy vedení exekuce proti povinnému, dále bylo rozhodování 2x o návrhu povinného na odklad exekuce soudem prvého stupně a 2x soudem odvolacím o odvolání účastníků, dále bylo rozhodováno 2x o námitkách proti PÚNE. Exekuce byla rovněž pravomocně odložena od května 2016 do prosince 2019 z důvodu probíhajícího řízení vedeného u MS Brn pod sp. zn. [spisová značka], v němž se podanou žalobou povinný domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči oprávněnému, přičemž toto řízení bylo zahájeno dne 26. 6. 2015 a pravomocně skončeno dne 6. 1. 2020 schválením smíru mezi účastníky, dle kterého byla exekuovaná vyživovací povinnost povinného od 1. 2. 2015 zrušena. Následně v posuzovaném řízení požádal oprávněný o částečné zastavení exekuce v souladu se schváleným smírem. Exekutor poté vyplatil deponované prostředky, rozhodl o částečném zastavení exekuce a vydal PÚNE, po jejichž právní moci došlo dne 5. 6. 2020 ke skončení exekuce. Věc tedy byla zatížena zejména procesně a pak skutečností, že exekuce byla fakticky po dobu 3 let pravomocně odložena od května 2016 do prosince 2019 z důvodu probíhajícího řízení u MS Brno sp. zn. [spisová značka]. Po tuto dobu nemohl ani soud ani Exekutor konat. S ohledem na uvedené okolnosti případu tedy dospěl žalovaný k závěru, že celková délka exekučního řízení je zcela přiměřená, důkladným spisovým šetření nebylo zjištěno, že by v řízení docházelo k zaviněným průtahům, a to ani ze strany soudu ani ze strany Exekutorů. Jednotlivé procesní úkony byly činěny pravidelně v přiměřených lhůtách. 6. Ve věci již bylo jedenkráte rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Soud takto rozhodl poté, co dospěl k závěru, že posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, a to zejména s ohledem na velmi snížený, až marginální význam předmětu řízení pro žalobce. K odvolání žalobce byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vyčetl soudu prvého stupně nepřípadný aktivismus odporující závěrům přijatým v judikatuře Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“), když bez příslušné procesní aktivity žalovaného založil své rozhodnutí na argumentu mizivého významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce, tj. aniž by žalovaný takový argument v rámci své procesní obrany uplatnil. 7. Žalovaný po uvedeném zrušení prvého rozsudku svou procesní obranu nijak nedoplnil, odkázal pouze na své předchozí vyjádření a z nařízeného ústního jednání se omluvil. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 9. Návrhem došlým [anonymizováno] [příjmení] dne 11. 12. 2014 se žalobce domáhal nařízení a provedení exekuce na majetek svého otce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] (dále jen„ povinný“) k vymožení pohledávky dle rozsudku MS Brno ze dne 22. 2. 2013, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen„ KS Brno“) ze dne 27. 2. 2014, č. j. [číslo jednací], dle kterých má povinný mimo jiné platit žalobci běžné výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně splatné předem vždy do každého 10. dne v měsíci. Takto se žalobce domáhal vymožení dlužného výživného za měsíce lis