11 C 42/2020-127 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 15. 5. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím a poskytnutí omluvy jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. 2. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 26. 2. 2018, [číslo jednací], bylo zahájeno jeho trestní stíhání jednak pro pokračující trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jednak pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, kterou odůvodnil zejména tím, že policejní orgán v rozsahu nutném pro zahájení trestního stíhání neprokázal naplnění zákonných znaků skutkové podstaty stíhaných trestných činů. Stížnost byla usnesením státního zástupce ze dne 25. 4. 2018 jako nedůvodná zamítnuta. Dne 20. 11. 2018 byla na žalobce podána pro obžaloba, a to pro skutky kvalifikované jako v usnesení o zahájení trestního stíhání. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen„ OS Praha 1“) rozhodl rozsudkem ze dne 30. 4. 2019 tak, že žalobce byl dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Proti tomuto rozsudku nepodal žalobce, ani státní zástupce odvolání, a rozsudek tak nabyl právní moci dne 18. 5. 2019. V důsledku takto vymezeného nezákonného trestního stíhání vznikla žalobci nemajetková újma, když trestním stíháním bylo významným způsobem zasaženo do jeho osobnostní integrity, zejména do morální, zdravotní, rodinné, jakož i do pracovně-ekonomické sféry osobnosti. 3. V důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, jakož i navazujícího řízení, žalobce zcela ztratil důvěru v Policii ČR a státní zastupitelství. Toto přesvědčení nabyl žalobce zejména z toho důvodu, že těmito orgány byly zamítány důvodné stížnosti či žádosti, které brojily proti účelovosti samotného trestního stíhání vedeného proti žalobci. Žalobce tedy neměl úplnou možnost se k věci před zahájením, ale i v průběhu trestního stíhání, vyjádřit a uvést tak vše na pravou míru. Jednání orgánů činných v přípravném řízení pak svým způsobem podtrhává i postup [anonymizováno 5 slov] projednání přezkumu postupu policejního orgánu. Žalobce měl v důsledku vedení trestního stíhání rovněž velkou obavu o svou budoucnost a budoucnost své rodiny, a to právě v souvislosti s tím, jak bude ve věci dále postupováno. V průběhu trestního řízení cítil tlak na to, aby byl za každou cenu vyšetřován. Tuto myšlenku v jeho očích potvrzovala neochota, jakož i lhostejnost vůči němu, od orgánů činných v trestním řízení, a to zejména v přípravném řízení. Samo zahájení trestního stíhání a způsob jeho vedení bral přitom žalobce zcela osobně, a to i z toho důvodu, že byl přesvědčen o své nevině a o svém polepšení poté, co již byl jednou trestán. Přitom aktivně pociťoval, že na něho ostatní lidé nahlíží jako již znovu odsouzeného, byť proti němu bylo pouze zahájeno trestní stíhání. Žalobce považoval trestní řízení vůči své osobě jako zjevně nespravedlivé, neboť v dané věci jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Během trvání svého prvního a zároveň posledního trestu se choval řádně a vytvářel si podmínky pro návrat do společnosti, avšak předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání mu tuto cestu velmi ztížilo. Ve výkonu trestu odnětí svobody tak došlo ke zhoršení jeho pověsti jako odsouzeného, který systematicky pracuje na své nápravě. V průběhu výkonu trestu odnětí svobody, konkrétně v období po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, začal žalobce vnímat, že se jeho vybudované postavení, resp. pověst, ve věznici zhoršuje, a to i přes to, že neměl žádné kárné prohřešky. Tato skutečnost se projevovala zejména zrušením vycházek, volnočasových aktivit a dokonce zaměstnání, ve kterém v průběhu výkonu trestu pracoval. Poškození pověsti žalobce, i když v průběhu trestního řízení platí presumpce neviny, a kdy byl v konečném důsledku pravomocně zproštěn obžaloby, trvá doposud a je v podstatě nevratné. Obrovskou satisfakcí za snahy žalobce o své polepšení bylo vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen„ OS„ Praha 4“) ze dne 18. 7. 2018, kterým byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Institut podmíněného propuštění je vázán na splnění hned několika podmínek, a může se tak jevit pro některé odsouzené jako nedosažitelný. Žalobce si však převážně svým chováním, a tedy polepšením, podmíněné propuštění zasloužil, což deklaroval i OS Praha 4 ve svém usnesení. Zahájení a vedení trestního stíhání se velmi negativním způsobem podepsalo taktéž na zdravotním stavu žalobce. Žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání velkým stresem, nespavostí, častými nenadálými změnami nálad, nechutenstvím, celkovou apatií, silnými pocity beznaděje a úzkosti. V důsledku prožitého velkého stresu byl nucen hledat lékařskou pomoc. Té se však žalobci nedostávalo, a to z důvodu výkonu trestu odnětí svobody. Samotný pocit beznaděje se tak z tohoto důvodu rapidně prohluboval. Zároveň se v průběhu trestního stíhání žalobci vrátily některé zdravotní problémy, které jej sužovaly v době tří let před zahájením předmětného trestního stíhání. Trestní stíhání působilo žalobci i velmi silné rodinné komplikace. Velmi na něj doléhala skutečnost, že se v důsledku jeho trestního stíhání trápí jeho blízcí a přátelé, kdy si tuto skutečnost dával často za vinu, byť byl o své trestněprávní nevině vždy přesvědčen. V průběhu trestního stíhání se taktéž velmi odcizil se svými dětmi, se kterými v průběhu předmětného trestního řízení ztratil kontakt. Vedením trestního řízení se také zhoršily vztahy mezi žalobcem a ostatními rodinnými příslušníky, jakož i přáteli, které tak byly nenávratně narušeny, a to i přes to, že žalobce vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby dobré vztahy udržel. Tyto vztahy se však narušily až zahájením předmětného trestního řízení, nikoliv předchozím odsouzením, neboť žalobce vnímal, že ve výkonu trestu odnětí svobody, ještě před vydáním předmětného usnesení o zahájení trestního stíhání, měl oporu ve své rodině a přátelích, protože vnímali předchozí odsouzení žalobce jako„ přešlap“ s předpokladem, že se výkonem trestu poučí. Nicméně vydání usnesení o zahájení dalšího trestního stíhání už pro ně bylo příliš, a tak se od žalobce odloučili. Nenávratné narušení vztahů s těmito osobami nezměnilo ani vydání zprošťujícího rozsudku v předmětném trestním řízení. Z hlediska pracovně-ekonomického došlo v průběhu trestního stíhání žalobce k okamžitému zrušení jeho zaměstnání, které vykonával ve výkonu trestu odnětí svobody. Byla mu tak prakticky bezdůvodně upřena možnost získat alespoň nějaký výdělek, kterým by hradil výkon trestu ve věznici, jakož i výživné na své nezletilé děti. V průběhu vedení předmětného trestního řízení se policejní orgán obracel na předchozí klienty žalobce s dotazem na jeho osobnost, a to v souvislosti s předmětným trestním řízením. Na základě takto nepříjemných dotazů se tak tito klienti od žalobce stranili a straní dodnes. Jednání policejního orgánu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí tak zanechalo následky i v pracovně-ekonomické sféře osoby žalobce, neboť ty mu do dneška znesnadňují jeho další pracovní postup. 4. Na náhradu takto vymezené nemajetkové újmy žalobce požadoval poskytnutí písemné omluvy ve znění uvedeném ve výroku č. I. tohoto rozsudku a zaplacení částky 100 000 Kč (50 000 Kč za každý započatý rok vedení trestního stíhání). Nároky žalobce uplatnil u žalovaného žádostí ze dne 15. 11. 2019, žalovaný však žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal poskytnutí shora specifikované omluvy a zaplacení částky 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2020 do zaplacení. 5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil předmětný nárok dne 15. 11. 2019. K projednání žádosti došlo dne 1. 6. 2020. Žalovaný konstatoval, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a žalobci se omluvil, ve zbytku byla jeho žádost zamítnuta. Po stručném shrnutí průběhu posuzovaného řízení (stejně jako žalobce) žalovaný uvedl, že v souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání. Pokud pak jde o náhradu vzniklé nemajetkové újmy, žalovaný zdůraznil, že intenzitu nemajetkové újmy (vedoucí ke stanovení přiměřené formy zadostiučinění) je třeba tvrdit a prokázat. Byť stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu v každém případě musel zásadně odškodnit penězi. K odčinění této újmy postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Výjimečně pak může trestněprávní minulost poškozeného jako jedna z posuzovaných okolností při stanovení formy a výše zadostiučinění při jejich úplném posouzení ovlivnit výsledný konkrétní závěr o neprokázání