11 C 52/2021-82 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 11. 5. 2021, ve znění následného upřesnění, domáhal na žalovaném zaplacení částky 354 312,33 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkových újem způsobených nezákonným trestním stíháním vedeným Okresním soudem v Chebu (dále jen„ OS Cheb“) pod sp. zn. [spisová značka] a jeho nepřiměřenou délkou. 2. Žalobce uvedl, že usnesením [stát. instituce] ze dne 9. 7. 2013 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení si podal žalobce prostřednictvím svého obhájce dne 10. 7. 2013 stížnost, kterou však státní zástupce usnesením ze dne 18. 7. 2013 zamítl. Přípravné řízení trvalo více než rok a dne 13. 11. 2013 byla podána k OS Cheb pro uvedené trestné činy obžaloba. Řízení před soudem trvalo od 14. 11. 2013 do 29. 7. 2020, tedy téměř sedm let. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne 29. 7. 2020 byl žalobce obžaloby zproštěn. 3. V důsledku takto vedeného nezákonné trestního stíhání vznikly žalobci následující škoda a nemajetkové újmy: <b>A. škoda - náklady obhajoby</b> 4. Žalobce udělil po sdělení obvinění dne 25. 7. 2012 plnou moc advokátovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ten jej obhajoval po celou dobu řízení a po jeho skončení vystavil dne 1. 10. 2020 fakturu za právní služby v celkové výši 114 312,33 Kč vč. DPH, kdy sazba mimosmluvní odměny za obhajobu pro spáchání uvedených trestných činů činila částku 1 500 Kč za jeden úkon právní služby. Částku 114 312,33 Kč žalobce svému obhájci uhradil. <b>B. nemajetková újma - trestní stíhání</b> 5. Trestní řízení bylo vedeno po dobu více než osmi let, přičemž nebylo nijak složité. Od počátku bylo naprosto jednoznačné, že žalobce neporušil svým jednáním žádné povinnosti uložené mu zákonem a ani neopomenul dbát přiměřené opatrnosti. V podstatě bylo sporné pouze to, zda mohl svým stylem jízdy zabránit nehodě či nikoliv. Sám nejvyšší státní zástupce se však již během prvého dovolacího řízení ztotožnil s obhajobou v tom smyslu, že s ohledem na okolnosti případu nelze požadovat na řidiči vozidla s právem přednosti jízdy větší míru opatrnosti než takovou, kterou žalobce při řízení sanitního vozu věnoval. Přesto soudy obou stupňů po zrušujícím verdiktu NSČR žalobce znovu uznaly vinným ze spáchání trestného činu dle podané obžaloby. Tento přístup zcela jednoznačně prodloužil řízení a zejména zvýšil náklady žalobce na obhajobu. Žalobce byl a stále je zaměstnán u původního zaměstnavatele, tedy u [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Žalobce byl obviněn z uvedených trestných činů a dokonce mu byl dne 26. 7. 2012 zadržen řidičský průkaz. Řidičský průkaz mu byl vrácen teprve po podání žádosti o vrácení dne 4. 9. 2012, tedy po více jak měsíci a půl. Po celou dobu nemohl žalobce vykonávat svou profesi řidiče sanitního vozu a byl nucen dělat ve svém zaměstnání podřadné práce. Žalobce byl a je bezúhonný, nemá žádný záznam v rejstříku trestů a nikdy nebyl projednáván pro přestupek před příslušným městským úřadem. Žalobce po celou dobu nemařil trestní řízení a ani jej svým zaviněním neprodlužoval. Vždy se k hlavním líčením řádně dostavoval, nebo souhlasil, aby se řízení konalo bez jeho přítomnosti. Pokud hlavní líčení muselo být odročováno, nikdy z důvodů ležících na straně žalobce. Žalobce nevnímá případ jako složitý, a proto nebyl důvod, aby se s ním policejní a justiční orgány nevypořádaly v daleko kratším čase. Žalobce musel po dobu více jak 8 let žít v nervozitě a ve stresu z nejistého výsledku trestního stíhání. Ke sdělení obvinění přitom vůbec nemělo dojít. S ohledem na takto vylíčené skutečnosti požadoval žalobce nahradit nemajetkovou újmu vzniklou mu nezákonným trestním stíháním částkou 100 000 Kč. <b>C. nemajetková újma - délka řízení</b> 6. Délku předmětného trestního řízení považuje žalobce za nepřiměřeně dlouhou. Stran průběhu řízení zrekapituloval, že - dne 25. 7. 2012 se stal skutek, - dne 10. 7. 2013, tj. cca za 12 měsíců bylo sděleno obvinění, - dne 13. 11. 2013, tj. cca za 4 měsíce byla podána obžaloba k soudu, - dne 4. 2. 2016, tj. cca za 28 měsíců bylo poprvé rozhodnuto soudem prvého stupně, - dne 14. 3. 2016, tj. cca za 1,5 měsíce byl doručen rozsudek soudu prvého stupně, - dne 10. 5. 2016, tj. cca za 2 měsíce bylo rozhodnuto soudem druhého stupně bez nařízení jednání, - dne 24. 11. 2016, tj. cca za 6 měsíců bylo znovu rozhodnuto soudem prvého stupně po doplnění dokazování, - dne 4. 1. 2017, tj. cca za 2 měsíce byl doručen rozsudek soudu prvého stupně, - dne 2. 5. 2017, tj. cca za 4 měsíce bylo rozhodnuto soudem druhého stupně o odvolání, - dne 15. 8. 2017, tj. cca za 3 měsíce byl doručen rozsudek soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání, - dne 4. 9. 2017, tj. cca za 0,5 měsíce bylo podáno dovolání č. 1, - dne 14. 3. 2018, tj. cca za 6 měsíců rozhodl NSČR o zrušení rozsudků, - dne 19. 11. 2018, tj. cca za 8 měsíců znovu rozhodl soud prvého stupně, - dne 12. 2. 2019, tj. cca za 3 měsíce zamítl odvolací soud odvolání, - dne 21. 5. 2019, tj. cca za 3 měsíce bylo podáno dovolání č. 2, - dne 29. 7. 2020, tj. cca za 14 měsíců byl vydán zprošťující rozsudek NSČR. Z uvedeného je patrné, že orgány činné v trestním řízení byly značně laxní, rozhodování i zhotovení rozsudků bylo velmi zdlouhavé. Je zcela nepochopitelné, že soudy nezprostily žalobce obžaloby již po prvém vrácení věci od NSČR, když sám nejvyšší státní zástupce takový postup přímo předpokládal ve svém vyjádření ze dne 16. 10. 2017. S odkazem na stanovisko NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010 tak žalobce požadoval nahradit nemajetkovou újmu způsobenu nepřiměřenou délkou řízení částkou 140 000 Kč, když s ohledem na celkovou délku řízení, důvody, proč bylo řízení tak dlouho vedeno, a s přihlédnutím k osobě poškozeného vycházel ze základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení. 7. Takto formulované nároky žalobce uplatil u žalovaného dne 5. 11. 2020, žalovaný však žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 354 312,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 5. 2021 do zaplacení. 8. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 5. 11. 2020 uplatnil předmětné nároky na náhradu škody a nemajetkových újem, které mu měly vzniknout v souvislosti s řízením vedeným u OS Cheb pod sp. zn. [spisová značka]. K výzvě žalovaného ze dne 25. 5. 2021 pak žalobce doplnil dne 8. 6. 2021 doklady o úhradě nákladů obhajoby a doklady k vyúčtovanému cestovnému. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 9. 9. 2021, kterým shledal žádost žalobce částečně důvodnou a přiznal žalobci náhradu nákladů obhajoby ve výši 104 317,73 Kč, náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 25 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve výši 72 000 Kč. K věci samé žalovaný po podrobné rekapitulaci předmětného trestního řízení, ve které oproti žalobci poukázal též na skutečnost, že řízení bylo vedeno proti dvěma obviněným, přičemž stran druhého obviněného bylo též soudy samostatně rozhodováno (nad rámec rozhodnutí uvedených žalobcem), uvedl k jednotlivým nárokům: <b>A. škoda - náklady obhajoby</b> 9. Po provedeném šetření a nahlédnutí do trestního spisu bylo žalovaným ověřeno, že žalobcem účtované úkony jsou co do druhu v souladu s jeho obsahem s následujícími výjimkami: - neuznán úkon dostavení se k hlavnímu líčení dne 3. 2. 2014 – líčení se nekonalo, bylo odročeno; uznáno jako náhrada za promeškaný čas za účast na jednání, které bylo odročeno bez projednání ve výši půl úkonu, tj. 750 Kč (§ 14 odst. 2 advokátního tarifu) - neuznány úkony telefonické jednání s policií – nejedná se o úkony ve smyslu advokátního tarifu - neuznány úkony nahlédnutí do trestního spisu dne 18. 5. 2015 a dne 6. 1. 2017 – není zřejmé, že by se jednalo o účelně vynaložené náklady, navíc ohledně nahlédnutí ze dne 18. 5. 2015 nedohledán žádný záznam v trestním spisu. 10. Žalovaná tak shledal důvodnou náhradu nákladů obhajoby (včetně cestovného) pouze do výše 104 317,73 Kč. <b>B. nemajetková újma - trestní stíhání</b> 11. Trestní stíhání žalobce trvalo 7 let s hrozbou trestní sazby až 3 roky odnětí svobody nebo zákazu činnosti. Během řízení byl žalobce pravomocně odsouzen, nicméně k podmíněnému trestu odnětí svobody. Zákaz činnosti nebyl žalobci uložen. Věc nebyla medializována. Žalobce vůbec netvrdí a nespecifikuje zásahy do psychické a osobní sféry, ani zásahy do rodinného nebo profesního života. Žalobce pouze tvrdí, že musel po dobu osmi let žít v nervozitě a ve stresu z nejistého výsledku trestního stíhání. Nelze také pominout, že žalobce má jeden záznam v rejstříku trestů, čili jistou zaviněnou zkušenost s trestním řízením z minulosti má. Vzhledem k uvedeným okolnostem a průběhu trestního stíhání, právní kvalifikaci a hrozící sazbě, a zároveň s přihlédnutím k tomu, že žalobcova tvrzení ohledně v