11 C 69/2021-55 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 034,51 Kč jako náhrady škody způsobené nezákonným prováděním exekuce. 2. Žalobkyně uvedla, že na základě exekučních příkazů ze dne 6. 5. 2014, č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací], vydaných [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem (dále jen„ Exekutor“), byla přibrána do exekučního řízení vedeného proti jejímu manželovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Těmito exekučnímu příkazy bylo rozhodnuto o provedení exekuce srážkami ze mzdy žalobkyně a přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně. Následně žalobkyně zjistila, že Exekutor není oprávněn uvedenými způsoby exekuci provádět, když jednak dluh, který je vymáhán, nespadá do společného jmění manželů žalobkyně a povinného, když tento dluh vznikl z podnikání povinného, a nespadá tak do zákonného režimu společného jmění manželů, současně příslušná ustanovení zákona dopadající na vedené exekuční řízení proti povinnému, i s ohledem na zrušení a vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a povinného, vůbec neumožňují vést exekuci formou srážek ze mzdy žalobkyně, jako manželky povinného, a přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně. Tento způsob vymáhání je možný až pro exekuční řízení zahájená po 31. 12. 2012, předmětné exekuční řízení však bylo zahájeno v roce 2004, a není tedy možné novelizovaná ustanovení, která Exekutor užil, v souladu s přechodnými ustanoveními na předmětné exekuční řízení aplikovat. Exekutor tak vydanými exekučními příkazy ze dne 6. 5. 2014, jež jsou v rozporu s příslušnými právními předpisy, svým protiprávním jednáním (porušením svých povinností při výkonu veřejné moci) neoprávněně zasáhl do majetkové sféry žalobkyně a v příčinné souvislosti s tímto jednáním způsobil škodu ve výši 28 034,51 Kč sestávající se z neoprávněně provedených srážek ze mzdy žalobkyně v měsících srpen až říjen 2014 u jejího zaměstnavatele [anonymizována dvě slova], [obec], [anonymizována dvě slova] ve výši 11 202 Kč a přikázané pohledávky ve výši 16 832,51 Kč z jejího účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] 3. Žalobkyně má tak za to, že jí Exekutor při výkonu veřejné moci, resp. v souvislosti s jeho činností podle § 32 exekučního řádu způsobil škodu, za kterou nese odpovědnost v tomto případě stát (§ 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Přitom tato odpovědnost je objektivní a není třeba se tak zabývat otázkou případné nezákonnosti rozhodnutí. Přesto se o toto rozhodnutí žalobkyně snažila v řízení vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen„ OS Nový Jičín“), sp. zn. [spisová značka], ale procesně neúspěšně, když podaný návrh na částečné zastavení exekuce nenaplnil jednu z podmínek pro vedení řízení, jelikož v době podání byla exekuce pro její vymožení již skončena. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soud ČR (dále jen„ NSČR“), sp. zn. 25 Cdo 1361/2012, však žalobkyně namítla, že Exekutor měl exekuční příkaz zrušit ex offo. Vědom si nezákonnosti vedené exekuce, když s problematikou možnosti vedení exekuce na majetek jednoho z manželů musel být, i vzhledem k několika judikaturním výkladům, dobře seznámen, měl tedy on sám činit nezbytné kroky. Žalobkyni nelze klást k tíži, že neposoudila po právní stránce odpovídajícím způsobem celou situaci a nepodala příslušný procesní návrh, neboť povinnost řádného právního posouzení a postupu má v první řadě soudní exekutor a od účastníka nelze očekávat, že bude jeho činnost po právní stránce korigovat. Pro vyvrácení případných pochyb o nezákonném postupu Exekutora žalobkyně odkázala na jiná rozhodnutí (usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen„ KS Ostrava“) ze dne 28. 1. 2015, č. j. 66 Co 762/2014-51, ze dne 29. 6. 2015, č. j. 66 Co 803/2014-36), která ve skutkově i právně stejných věcech potvrdila nezákonnost rozhodnutí soudních exekutorů, kteří taktéž vydali na poškozenou exekuční příkazy pro provedení srážek ze mzdy a přikázání pohledávky z jejího účtu pro vymožení dluhu povinného, jejího manžela. 4. Dále žalobkyně uvedla, že se ve věci náhrady škody již jedenkráte obrátila na soud, kdy v souladu s tehdejším judikaturním výkladem podala žalobu na Exekutora. Řízení však skončilo zamítnutím návrhu, neboť došlo ke sjednocení judikatury v tom smyslu, že odpovědný za výkon exekuční činnosti je pouze stát. Žalobkyně se tedy následně obrátila na žalovaného, avšak její žádost nebyla ani přes urgenci dosud nijak vyřízena. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 034,51 Kč. 5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobkyně uplatnila dne 16. 10. 2019 nárok na náhradu škody v celkové výši 28 034,51 Kč spočívající v částce, která jí byla stržena v rámci exekučního příkazu ze mzdy. K projednání žádosti došlo dne 5. 11. 2021. Žalovaný sice konstatoval, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody však nebyla žalobkyni poskytnuta, neboť je nutné se náhrady škody domáhat vůči primárnímu dlužníku. Žalovaný ale především vznesl námitku promlčení uplatněného nároku dle § 32 zákona č. 82/1998 Sb. K věci samé žalovaný uvedl, že předmětné exekuční řízení bylo zahájeno dne 14. 9. 2004 usnesením OS Nový Jičín o nařízení exekuce pro částku 35 003 Kč s příslušenstvím na majetek manžela žalobkyně jako povinného v exekuci. Dne 6. 5. 2014 vydal Exekutor exekuční příkaz srážkami ze mzdy manželky povinného (žalobkyně) a dále exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného. Dne 18. 11. 2014 soudní exekutor zrušil vydané exekuční příkazy. Téhož dne sdělil, že byla exekuce ke dni 12. 11. 2014 vymožena. Dne 28. 8. 2015 vydal OS Nový Jičín usnesení, kterým bylo řízení o návrhu povinného ze dne 4. 7. 2014 na částečné zastavení exekuce zastaveno, neboť exekuce je již skončena. Proti rozhodnutí podal povinný odvolání. Dne 28. 1. 2016 bylo vydáno usnesení KS Ostrava, které usnesení soudu prvého stupně potvrdilo. Dne 14. 4. 2016 Exekutor oznámil skončení exekuce. Žalobkyně se proti Exekutorovi domáhala náhrady škody žalobou podanou k Městskému soudu v Brně (dále jen„ MS Brno“), kde byla věc vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 24. 3. 2017 bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo žalovanému Exekutorovi uloženo zaplatit žalobkyni částku 28 034,51 Kč s úrokem z prodlení. Proti rozhodnutí podal Exekutor odvolání. Dne 9. 10. 2019 odvolací soud rozhodl o tom, že se rozsudek soudu prvého stupně mění tak, že se žaloba zamítá, s odůvodněním, že se jedná o výkon veřejné moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nějž odpovídá stát. Dle žalovaného lze konstatovat, že s odkazem na § 5, § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bylo v daném případě vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým je exekuční příkaz ze dne 6. 5. 2014 k provádění srážek ze mzdy žalobkyně a dále exekuční příkaz ze dne 6. 5. 2014 přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného, jež byly následně zrušeny usnesením Exekutora ze dne 18. 11. 2014. Žalovaný se ztotožňuje s názorem MS Brno vysloveným v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kdy tento shledal žalobu podanou žalobkyní v souvislosti s nemožností provádět srážky ze mzdy důvodnou. Srážky ze mzdy manželky povinného mohou být prováděny v exekučních řízeních zahájených až od 1. 1. 2013, nikoli dřívějších s ohledem na ustanovení zákona č. 396/2012 Sb. Dále lze konstatovat, že žalobkyni vznikla škoda v požadované výši, která představuje částku, která jí nebyla ze strany soudního exekutora vrácena, ale byla již vyplacena oprávněnému. Tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s výše uvedeným odpovědnostním titulem. Toto tvrzení je však předčasné, neboť zde je možnost vymáhat vydání bezdůvodného obohacení na oprávněném z exekučního řízení (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 28 Cdo 1512/2011). Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím v občanském soudním řízení může být vůči státu úspěšně uplatněn až tehdy, když žalobce nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvodu získal, a je proto povinen mu je vydat. Stát je v tuto chvíli v postavení coby„ posledního dlužníka“. Zákon č. 82/1998 Sb. toto upravuje v ustanovení § 8 odst. 3 in fine, kde vede poškozeného k tomu, aby ještě před případným uplatněním nároku proti státu využil všech („ jiných“) procesních prostředků k ochraně svého práva, s jejichž uplatněním by bylo spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Takovým prostředkem je i uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto však žalovaný vznáší námitku promlčení uplatněného nároku dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť má za to, že nárok na náhradu škody je promlčen. Ke zrušení exekučních příkazů došlo dne 8. 11. 2014. Vůči žalovanému byl nárok uplatněn až dne 16. 10. 2019. Je nepodstatné, že byl nárok uplatněn žalobou u MS Brno v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vůči Exekutorovi, neboť tento neodpovídá za škodu na principu společné a nerozdílné povinnosti k náhrad