11 C 7/2019-347 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 16. 1. 2019 domáhal na žalovaném zaplacení částek 393 000 Kč, 1 500 000 Kč a 2 263 786 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkových újem a škod způsobených nezákonným trestním stíháním a jeho nepřiměřenou délkou. 2. Žalobce uvedl, že usnesením ze dne 5. 11. 2008, doručeným dne 25. 11. 2008, bylo zahájeno jeho trestní stíhání (spolu s 22 spoluobviněnými) pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle [ustanovení pr. předpisu]. Žalobce pak podrobně popsal průběh trestního stíhání, v rámci kterého byla dne 18. 2. 2011 podána k Okresnímu soudu v Liberci (dále jen„ OS Liberec“) obžaloba pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle [ustanovení pr. předpisu] OS Liberec usnesením ze dne 19. 4. 2011 trestní řízení zastavil, a to z důvodu, že skutek není trestným činem. Stížnost státního zástupce byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen„ KS Ústí“) ze dne 30. 12. 2011. K dovolání nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud ČR (dále jen„ NSČR“) usnesením ze dne 19. 12. 2012 obě napadená usnesení zrušil a přikázal OS Liberec, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Rozsudkem OS Liberec ze dne 7. 2. 2014 byli všichni obžalovaní obžaloby zproštěni. K odvolání státního zástupce byl rozsudek zrušen usnesením KS Ústí ze dne 15. 9. 2014 a věc byla opětovně vrácena soudu první instance. OS Liberec rozhodl rozsudkem ze dne 16. 10. 2015 o vinně všech obžalovaných, přičemž je [anonymizováno] k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil a stanovil zkušební dobu v trvání 1 roku. Statutární město Liberec s jeho nárokem na náhradu škody odkázal na občanskoprávní řízení. K odvolání [role v řízení] byl rozsudek zrušen usnesením KS Ústí ze dne 15. 9. 2016 a věc byla znovu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. OS Liberec rozsudkem ze dne 31. 3. 2017 všechny obžalované zprostil obžaloby a [územní celek] ve věci nároku na náhradu škody odkázal na občanskoprávní řízení. K odvolání státního zástupce rozhodl KS Ústí rozsudkem ze dne 16. 1. 2018 tak, že napadený rozsudek zrušil a rozhodl sám tak, že se všichni obžalovaní zprošťují obžaloby, neboť v žalobním návrhu vymezený skutek není trestným činem. 3. V době, kdy začalo trestní stíhání, byl žalobce [anonymizováno] [územní celek], od roku 2009, kdy již byla podána obžaloba, dokonce [anonymizována dvě slova]. V roce 2014 již pod tlakem trestního stíhání nemohl žalobce znovu obhajovat svůj mandát, jelikož nebyl z důvodu probíhajícího trestního stíhání zařazen na kandidátní listinu. Tím byla násilně ukončena politická kariéra žalobce. V předmětném řízení se jednalo o jen těžko pochopitelný boj státního zastupitelství proti [anonymizována dvě slova] za to, jak hlasovali na jednání [anonymizováno], tedy jak jednali při výkonu územní samosprávy. Dle státního zastupitelství při zasedání v roce 2007 [anonymizováno], mimo jiné i žalobce, hlasovali pro prodej pozemku ve vlastnictví města za cenu nižší, než byla hodnota tohoto pozemku. V řízení nakonec nebylo prokázáno, že by tomu tak skutečně bylo, a KS Ústí v osvobozujícím rozsudku konstatoval, že dané jednání není vůbec trestným činem. Přesto byli obžalovaní [anonymizováno], včetně žalobce, trestně stíhání po dobu téměř 10 let, což po celou dobu veřejně dokumentovala média, a to nejen nezávislá média, ale kauza byla také ve velmi velké míře zneužita opozičně laděnými médii jako např. [webová adresa], kdy předmětné řízení bylo využito jako kampaň proti žalobci a jeho stranickým kolegům. Žalobce tak byl po celých téměř 10 let vystaven nejen nezákonnému trestnímu stíhání a s tím související nejistotě a stresu, ale také mediálnímu tlaku, kdy byli obžalovaní [anonymizováno], včetně žalobce, pravidelně v médiích uváděni v souvislost s trestním stíháním jako„ zkorumpovaní politici“ a„ zloději“, což poškozovalo jejich dobré jméno, politické postavení, rodinné a společenské vztahy a celkově kvalitu jejich života. 4. V důsledku předmětného trestního stíhání a jeho délky vznikly žalobci nemajetkové újmy a škody, které požadoval nahradit. <b>1. nemajetková újma z nepřiměřené délky řízení</b> 5. Na náhradě této újmy požadoval žalobce částku 490 000 Kč. V odůvodnění tohoto rozsudku se soud tímto nárokem blíže nezabýval, neboť tento nárok byl již v průběhu řízení vyřešen (viz dále). <b>2. nemajetková újma z nezákonného trestního stíhání</b> 6. Na náhradě této újmy požadoval žalobce částku 1 500 000 Kč. V odůvodnění tohoto rozsudku se soud tímto nárokem blíže nezabýval, neboť tento nárok byl již v průběhu řízení vyřešen (viz dále). <b>3. škoda</b> <b>a) náklady obhajoby</b> 7. Tyto náklady žalobce vyčíslil na částku 68 274 Kč. V odůvodnění tohoto rozsudku se soud tímto nárokem blíže nezabýval, neboť tento nárok byl již v průběhu řízení vyřešen (viz dále). <b>b) ušlý zisk ve formě platu ve funkci [anonymizována tři slova]</b> 8. Žalobce byl [anonymizována dvě slova] do října 2010. S ohledem na probíhající trestní stíhání a„ presumpci viny“ uplatňovanou v té době v [anonymizováno] však nebyl žalobce [příjmení] nominován na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v roce 2010, a následně ani v roce 2012, kdy se tato pozice znovu uvolnila. Žalobce byl v rámci [anonymizována dvě slova] jediný vhodný kandidát na tuto funkci, nebyl však s ohledem na své trestní stíhání navržen a funkce [anonymizována dvě slova] zůstala neobsazena, protože jiný vhodný kandidát v [anonymizováno] nebyl. Kdyby nebyl v předmětnou dobu žalobce trestně stíhán, nominován by byl a po celou dobu by s pravděpodobností hraničící s jistotou vykonával funkci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V tomto důsledku přišel žalobce o měsíční příjem v částce 45 369 Kč v období listopad - prosinec 2010 (dle nařízení vlády č. 37/2003 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010), v částce 43 101 Kč v období leden 2011 - prosinec 2013 (dle nařízení vlády č. 37/2003 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013) a v částce 45 369 Kč v období leden 2014 - říjen 2014 (dle nařízení vlády č. 37/2003 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2015). Ušlý zisk, který by žalobce získal v pozici [anonymizována dvě slova], tedy činí celkem 2 096 064 Kč. <b>c) ušlý zisk ve formě platu člena zastupitelstva</b> 9. Tento ušlý žalobce vyčíslil na částku 99 448 Kč. V odůvodnění tohoto rozsudku se soud tímto nárokem blíže nezabýval, neboť tento nárok byl již v průběhu řízení vyřešen (viz dále). 10. Nároky na náhradu nemajetkových újem v celkové výši 1 990 000 Kč žalobce uplatnil u žalovaného dne 16. 7. 2018. Žalovaný o těchto nárocích rozhodl stanoviskem ze dne 13. 12. 2018, ve kterém konstatoval, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání, a současně, že lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Stran nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním pak žalovaný nedospěl k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Žalovaný však přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení ve výši 97 000 Kč. Nároky na náhradu majetkových škod v celkové výši 2 263 786 Kč uplatnil žalobce u žalovaného dne 15. 1. 2019, o těchto nárocích ještě nebylo rozhodnuto. 11. S ohledem na takto vylíčené skutečnosti, kdy s vyřízením uplatněných nároků na náhradu nemajetkových újem žalobce nesouhlasil, se žalobce podanou žalobou domáhal zaplacení částek 393 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení a 1 500 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání, obě se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 14. 12. 2018 do zaplacení, a částky 2 263 786 Kč jako náhrady majetkových škod se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 1. 2019 do zaplacení. 12. Žalovaný žalobou uplatněné nároky neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalobcem vylíčený průběh předmětného trestního řízení žalobce učinil nesporným s tím, že tento není potřeba dokazovat. Pokud jde o nároky na náhradu škod, žalovaný potvrdil, že jejich uplatnění bylo žalovanému doručeno dne 15. 1. 2019. Žádost byla vyřízena stanoviskem ze dne 22. 5. 2019. Požadavek na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby byl shledán plně důvodným a požadovaná částka 68 274 Kč byla žalobci uhrazena. Požadavky na náhradu ušlého zisku naopak žalovaný shledal nedůvodnými, neboť nemá za prokázaný ani samotný vznik škody, ani příčinnou souvislost s odpovědnostním titulem. Žalobce uvádí, že byl [anonymizována tři slova] do října 2010 a s ohledem na probíhající trestní stíhání a„ presumpci viny“ uplatňovanou v té době v [anonymizováno] nebyl nominován na stejnou pozici znovu v roce 2010. Ačkoliv tato tvrzení žalobce nijak nedokládá, a proto se žalovaný v [anonymizová