11 C 91/2021-87 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 27. 8. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 99 723 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ OS Praha 2“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“). 2. Žalobce uvedl, že se žalobou podanou u OS Praha 2 dne 4. 9. 2013 domáhal vůči [anonymizováno] - [stát. instituce] (dále jen„ Žalovaný“) zaplacení částky 406 050 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč za nesprávný úřední postup a jako náhrady majetkové škody ve výši 6 050 Kč za náklady právního zastoupení, které vynaložil v souvislosti s řízením o obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Brně (dále jen„ MS Brno“) pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne 19. 12. 2016 bylo rozhodnuto tak, že žaloba byla zamítnuta a žalobci bylo uloženo nahradit Žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč. K odvolání žalobce byl rozsudek rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen„ MS Praha“) ze dne 28. 6. 2017 ve věci samé potvrzen a v nákladovém výroku změněn jen tak, že výše nákladů řízení činí 600 Kč, jinak byl i v tomto výroku potvrzen. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne 15. 5. 2020 odmítnuto a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce ústavní stížnost, která však byla usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2020 odmítnuta. Toto usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 1. 9. 2020, a k tomuto dni tak byla věc pro žalobce ukončena. Posuzované řízení tedy trvalo cca 7 let. 3. S odkazem na judikaturu, dle které nepřiměřená délka řízení znamená pro účastníka řízení morální újmu a žádné důkazy se v tomto ohledu nevyžadují a dle které se za nepřiměřenou délku řízení přiznává zadostiučinění zpravidla v penězích, požadoval žalobce nahradit vzniklou nemajetkovou újmu částkou 99 723 Kč. Při určení této částky žalobce s odkazem na stanovisko NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010 vyšel ze základní částky ve výši 16 620,50 Kč za jeden rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky řízení (původně žalobce vycházel ze základní částky 17 400 Kč za rok řízení, kdy uplatnil nárok na náhradu újmy jen za dobu do skončení řízení rozhodnutím NSČR, když nepředpokládal, že bude podávat ústavní stížnost; po prodloužení posuzovaného řízení o řízení o ústavní stížnosti a při ponechání celkové výše požadavku ve výši 99 723 Kč, vychází základní částka na uvedených 16 620,50 Kč za rok řízení). Výši základní částky zadostiučinění a celkovou výši odškodnění žalobce stanovil i s odkazem na jednoduchost řízení (nejednalo se o řízení nikterak složité), na to, že k průtahům v řízení nikterak nepřispěl, na význam předmětu řízení pro poškozeného, když předmět posuzovaného řízení byl pro něho velmi významný (neboť se jednalo o řízení odškodňovací), a dále s odkazem na kritérium postupu orgánů veřejné moci v řízení, když se v řízení vyskytovala celá řada průtahů. 4. Takto formulovaný požadavek žalobce uplatnil u žalovaného dne 22. 6.2020. Žádosti nebylo vyhověno, když žalovaný v přípisu ze dne 10. 5. 2021 označil celkovou délku posuzovaného řízení jako přiměřenou, a dospěl tak k názoru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 99 723 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 12. 2020 do zaplacení. 5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil dne 22. 6. 2020 požadavek na zaplacení částky 99 723 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. K projednání žádosti došlo dne 10. 5. 2021. Žalovaný konstatoval, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., požadované zadostiučinění tak nebylo žalobci poskytnuto. Po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení žalovaný uvedl, že předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o náhradu škody ve výši 406 050 Kč, jež byla způsobena nesprávným úředním postupem. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně provádění řady listinných důkazů. Soud v řízení rozhodoval o ustanovení právního zástupce, o zastavení řízení pro překážku věci rozhodnuté a o řadě opravných prostředků do rozhodnutí procesní povahy. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy a dále ještě před Ústavním soudem, kdy soud prvého stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud druhého stupně jednou, NSČR jednou a Ústavní soud také jednou. Všechny řádné i mimořádné opravné prostředky žalobce proti zamítavému rozsudku ve věci samé byly neúspěšné. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žalobce se na délce řízení částečně podílel žádostmi o ustanovení právního zástupce či odvoláními do rozhodnutí procesní povahy (usnesení o neustanovení právního zástupce, usnesení o zastavení řízení). Význam řízení pro žalobce shledal žalovaný jako běžný. Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. V rámci posuzovaného řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, postup soudu byl plynulý a bez prodlev, nebyla shledána zásadní období nečinnosti. Celková délka byla ovlivněna zejména složitostí věci, procesní aktivitou žalobce a rozhodováním na všech třech instancích i Ústavním soudem, proto je hodnocena jako přiměřená popsaným okolnostem. 6. Žalobce v reakci na obranu žalovaného namítl, že argumentace žalovaného je v příkrém rozporu s judikaturou ESLP, dle které by kompenzační řízení na jednom stupni soudní soustavy v zásadě nemělo trvat déle než jeden rok a šest měsíců a na dvou stupních déle než dva roky, ledaže by větší délka řízení byla odůvodněna zvláštními okolnostmi. Délka posuzovaného řízení však před soudem prvého stupně činila více než 3 roky a 6 měsíců, a řízení před soudem prvého stupně tedy trvalo o cca 2 roky déle, než jak mělo trvat dle citované judikatury ESLP. Řízení před soudy prvních dvou stupňů pak trvalo cca 3 roky a 11 měsíců, a tedy trvalo o téměř 2 roky (přesněji pak o 1 rok a 11 měsíců) déle, než jak mělo trvat dle citované judikatury ESLP. Podle názoru žalobce trvalo řízení déle než obvykle i ve stadiu dovolacího řízení. I přesto, že dovolání bylo dovolacím soudem odmítnuto bez věcného projednání, trvalo řízení před dovolacím soudem více než 33 měsíců, což je doba podstatně delší, než jaká je průměrná délka řízení před dovolacím soudem, když jak vyplývá z tiskové zprávy NSČR ze dne 9. 1. 2020, se průměrná délka řízení o dovolání u občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR dlouhodobě pohybuje už od roku 2016 na úrovni přibližně 200 dnů, v roce 2019 byla přesně 196 dnů, tedy cca 6,5 měsíce. Jestliže tedy řízení o dovolání v posuzovaném řízení trvalo více než 33 měsíců, jednalo se o dobu pětkrát delší oproti průměrné době (délce) řízení o dovolání u občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR. Vezme-li se navíc v úvahu, že NSČR podané dovolání odmítl, aniž by se meritem věci blíže zabýval, je nepochybné, že toto řízení před dovolacím soudem lze považovat za nepřiměřeně dlouhé. Závěr o zjevné neopodstatněnosti dovolání totiž NSČR bezesporu mohl učinit podstatně rychleji (dříve) než za více než 33 měsíců. Žalobce je tak přesvědčen, že i doba a průběh řízení před dovolacím soudem svědčí o tom, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. Žalobce nesouhlasil ani se závěry žalovaného o složitosti věci. Provádění listinných důkazů nelze považovat za nic složitého, jedná se toliko o přečtení obsahu nějaké listiny, což pro soud nemůže být nic, co by činilo soudu větší obtíže a co by zapříčinilo delší délku soudního řízení. Jestliže pak žalovaný složitost posuzovaného řízení odvozuje od toho, že soud musel rozhodovat o ustanovení právního zástupce, o zastavení řízení pro překážku věci rozhodnuté a o řadě opravných