11 C 92/2021-65 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále jen„ OS Praha 1“) dne 17. 2. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částek 200 000 Kč jako náhrady škody a 200 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy vzniklých v důsledku mimořádného opatření vydaného v souvislosti s onemocněním COVID-19. 2. Žalobce uvedl, že státní orgány ČR v souvislosti se zabezpečením ochrany obyvatelstva a zajištění prevence nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 vydaly řadu mimořádných opatření a dalších opatření podle krizového zákona, která ovlivnila obchodní činnost žalobce, způsobila škodu žalobci a konečně zastavila jeho obchodní zisk. Mimo jiná další mimořádná opatření dne 23. 3. 2020 rozhodlo [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“) mimořádným opatřením [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka], že se s účinností ode dne 24. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 1. 4. 2020 do 6:00 hod. mj. zakazuje maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, s výjimkou prodejen v opatření uvedených, pokud prodej uvedeného zboží nebo služby představuje převážnou část činnosti dané provozovny. Tento zákaz se nevztahoval na činnosti, které nejsou živností podle živnostenského zákona. Žalobcovým předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a před přijetím předmětného mimořádného opatření provozoval prodejnu [anonymizována dvě slova], na adrese [adresa žalobkyně]. Jedná se o prodej starých a použitých starožitných věcí, které se vykupují od soukromníků i obchodních společností. V praxi je obchodní činnost žalobce prováděna tak, že na vlastní náklady dojíždí za fyzickými i právnickými osobami, které inzerují prodej starožitných věcí, popř. na základě předchozí telefonické domluvy. Žalobce následně od prodejců na vlastní náklady zboží odebere, vykoupí a přepraví do své provozovny. Mimořádným opatřením [anonymizováno], kdy provozování obchodu se starožitnostmi nespadá pod tam uvedené výjimky, došlo k tomu, že žalobce nemohl zboží ani vykupovat, ani prodávat. Poptávka po jeho službách při opatření [anonymizováno] naprosto zanikla. Veškeré objednávky, výjezdy, výkupy, které měl žalobce domluvené před mimořádným opatřením [anonymizováno], se musely zrušit. Na straně žalobce tak vznikly veliké finanční a hmotné ztráty pro nemožnost zásobit se zbožím na letní sezonu, která je v tomto sortimentu nejatraktivnější z celého kalendářního roku. Kupní silou letního období jsou chalupáři, kteří tímto zbožím vybavují své usedlosti. Velmi finančně poznamenané tak bylo i období po skončení zákazu, když zde byl propad v nedostatku sortimentu, a tím i slabý prodej. U žalobce nastala značná ztráta mnoha dodavatelských kontaktů a potencionálních zákazníků, a tím i ztráta důvěry ze strany soukromníků – prodejců. Náklady na zálohy na energie včetně nájemného, které musí žalobce platit, však zůstaly. 3. Žalobce tak shrnul, že z důvodu mimořádného opatření [anonymizováno] musel uzavřít svou prodejnu, v důsledku čehož mu vznikla škoda v podobě ušlého zisku a též nemajetková újma. Dle žalobce neexistuje jiná možná příčina vzniku škody a nemajetkové újmy než vydání předmětného mimořádného opatření. Pokud jde o ušlý zisk, žalobce uvedl, že v období před zásahy státu vůči jeho podnikatelské činnosti evidoval objednávky v celkové výši 150 000 Kč, které se však již neuskutečnily a ze kterých žalobce neobdržel žádné finanční plnění. Jednalo se o objednávky ze dne 18. 3. 2020 v hodnotě 12 000 Kč, ze dne 20. 3. 2020 v hodnotě 25 000 Kč, ze dne 10. 4. 2020 v hodnotě 65 000 Kč, ze dne 1. 5. 2020 v hodnotě 30 000 Kč a ze dne 12. 5. 2020 v hodnotě 18 000 Kč. Po poslední objednávce ze dne 12. 5. 2020 došlo vlivem zásahů státu i k celkovému snížení poptávky po službách podnikání žalobce. Žabce tedy po termínu 12. 5. 2020 nejen, že neobdržel od měsíce března 2020 žádný zisk, ale neobdržel vůbec žádnou objednávku na své služby. V důsledku zásahů státu tak žalobci ušel zisk z nerealizovaných již existujících objednávek ve výši 150 000 Kč a současně i potenciální zisk s ohledem na úbytek objednávek do absolutního vymizení v odhadované výši 50 000 Kč Celkem tak žalobce požadoval nahradit ušlý zisk ve výši 200 000 Kč. Stejnou částkou pak žalobce požadoval nahradit též nemajetkovou újmu, kterou však nijak blíže nespecifikoval. 4. S odkazem na § 36 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), žalobce uzavřel, že předmětné nároky je povinen uhradit stát, když zde neexistuje žádná skutečnost, na základě které by se stát mohl své odpovědnosti dle krizového zákona zprostit. Žalobce si vznik škody a nemajetkové újmy nezpůsobil sám, objektivně se tak ani nemohlo stát. Pro případ uplatnění námitky, že podle krizového zákona stát neodpovídá za mimořádná opatření [anonymizováno] a dalších státních orgánů ČR, která nebyla vydána výslovně podle krizového zákona a v souvislosti s ním, pak žalobce vyjádřil přesvědčení, že všechna mimořádná opatření přijatá státními orgány ČR v souvislosti se zabezpečením ochrany obyvatelstva a zajištění prevence nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 právně spadají pod režim krizového zákona. Každý občan ČR má dle žalobce legitimní očekávání ve správný a legální chod orgánů ČR, kterým věří, což konečně prokazuje tím, že se aktivně podílí na tvorbě politické scény volbou příslušných zástupců lidu - demokracie. Po žalobci, stejně jako po jiných občanech ČR - živnostnících, nelze spravedlivě požadovat, aby strpěli, že nemají nárok na náhradu škody a úhradu ušlého zisku, pokud jim byly uzavřeny jejich provozovny - zdroj jediného zisku. S odkazem i na odbornou literaturu pak žalobce shrnul, že v případě, že mimořádné opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví představuje opatření k řešení krizové situace (jako je tomu v případě mimořádného opatření [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka]), jedná se o„ krizové opatření“, a tudíž stát nahrazuje škodu jím způsobenou podle § 36 odst. 1 krizového zákona. Naopak v případě, že mimořádné opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví nesplňuje definici krizového opatření (tj. není určeno k řešení krizové situace), odpovídá stát za škodu způsobenou mimořádným opatřením jen tehdy, pokud by bylo mimořádné opatření vydáno nezákonně. V takových případech by se mělo postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) 5. Dne 26. 8. 2020 podal žalobce k [anonymizováno] a dále pak k [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“), [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“) a k [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) výzvu k náhradě škody způsobené výkonem státní moci. Některé z oslovených úřadů odmítly svou právní odpovědnost, jiné naopak odkázaly a potvrdily svou právní odpovědnost nebo odpovědnost jiného úřadu. Do podání žaloby však žalobce neobdržel ke své žádosti konzistentní stanovisko, který státní úřad má být pasivně legitimován ve vztahu k předmětným nárokům. 6. S ohledem na vše uvedené se žalobce podanou žalobou domáhal zaplacení částky 400 000 Kč, a to s odkazem na OdpŠk, dle jehož ustanovení za žalovaného označil [anonymizována tři slova] [stát. instituce], za účasti [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova]. 7. OS Praha 1 usnesením ze dne 19. 2. 2021 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 (dále jen„ OS Praha 7“), když ve věcech náhrady škody vzniklé v příčinné souvislosti s krizovým opatřením vystupuje za stát MV. OS Praha 7 vyslovil s postoupením věci nesouhlas a tento nesouhlas byl shledán důvodným Městským soudem v Praze (dále jen„ MS Praha“), který v usnesení ze dne 17. 5. 2021 uzavřel, že [anonymizováno] nevydalo dotčené mimořádné opatření v rámci svých pravomocí dle krizového zákona, ale postupovalo dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ ZOVZ“), a tedy v řízení, ve kterém jsou uplatňovány nároky na náhrady škody a újmy vzniklé v souvislosti s tímto opatřením, bude za žalovaný stát vystupovat [anonymizováno]. OS Praha 1 pak usnesením ze dne 30. 6. 2021 opětovně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci zdejšímu soudu jako soudu příslušnému dle sídla [anonymizováno]. 8. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že mu byla dne 1. 9. 2020 doručena žádost o náhradu škody a nemajetkové újmy celkem ve výši 400 000 Kč, jež žalobci údajně vznikla jako důsledek vydání předmětného mimořádného opatření. Po vyžádaném doplnění žádosti učiněném žalobcem podáním ze dne 30. 11. 2020 žalovaný žádosti nevyhověl, když byl nucen konstatovat nesplnění povinnosti žalobce odpovídajícím způsobem tvrdit a prokazovat důvodnost vzneseného