12 C 44/2022-84 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 1. 3. 2022 domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že rozhodnutím Úřadu práce [obec] republiky, [anonymizováno] [pobočka], kontaktního pracoviště [obec] ze dne 13. 11. 2018, [číslo jednací] byla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání. Řízení o vyřazení bylo zahájeno dne 31. 10. 2018. Dne 16. 11. 2018 podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 2. 2019, čj. [anonymizováno] [rok] [číslo] bylo odvolání zamítnuto. Rozhodnutí o odvolání napadla správní žalobou. Trestní soud v [obec] dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce zrušil věc, vrátil k dalšímu řízení. Na základě kasační stížnosti Nejvyšší právní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu, věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nově Krajský soud v Ostravě rozhodl dne [datum rozhodnutí] pod čj. [číslo jednací]. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce byla opětovně zrušena. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 6. 2021, konečné rozhodnutí nabylo právní moci 30. 6. 2021. Odvolací správní orgán rozhodnutí Úřadu práce ze dne 13. 11. 2018 pro nezákonnost zrušil, věc vrátil Úřadu práce k dalšímu projednání. Dne 6. 10. 2021 bylo řízení o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání zastaveno. Řízení trvalo celkem tři roky. Žalobkyně namítá nepřiměřenou délku tohoto řízení. Význam řízení pro osobu žalobkyně byl zásadní, neboť důsledkem vyřazení osoby žalobkyně z evidence bylo odejmutí dávky hmotné nouze a žalobkyně zůstala po dobu řízení zcela bez finančních prostředků. Nelze pochybovat o tom, že význam řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání měl z výše uvedeného důvodu obrovský význam, dokonce existenční. Přes tyto skutečnosti řízení trvalo celkem tři roky. Žalobkyně žádným způsobem k délce řízení nepřispěla, nečinila žádné obstrukční úkony, které by řízení protahovaly. Podala odvolání a správní žalobu, což je výkon práv zaručených zákonem, pouze se bránila proti rozhodnutím, které považovala za nesprávné. Nelze souhlasit se závěrem MPSV, že postup správních orgánů byl plynulý a bez překročení lhůt, když pouhé postoupení odvolání odvolacímu správnímu orgánu trvalo celý měsíc od podání odvolání. O odvolání soud rozhodl až za 70 kalendářních dnů. Soudní řízení bylo zahájeno dne 23. 4. 2019 a bylo skončeno dne 30. 6. 2021. [ulice] orgány nedodržovaly zákonné přiměřené lhůty, k vydání rozhodnutí nevydávaly rozhodnutí bez zbytečného odkladu, ani nedodržely lhůtu 30 dnů k vydání rozhodnutí, kdy se ta použije v případech stanovených zákonem. Přes výše uvedené skutečnosti MPSV v odpovědi na žádost o přiznání náhrady škody konstatovalo porušení lhůty toliko v jednom případě a snažilo se omluvit následnou kompenzaci rychlým jednáním Úřadu práce, nevyvodilo ani žádný důsledek za toto porušení. U Nejvyššího správního soudu řízení trvalo 511 dní, k vyřízení kasační stížnosti v takto významné věci považuje za nepřiměřenou. Stejně tak postupování a vrácení spisu mezi orgány nemusí trvat celý měsíc. Žalobkyně požaduje částku 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Za první dva roky částku poloviční v souvislosti s vyřazením evidence byly žalobkyni odejmuty dávky hmotné nouze, zůstala tak po celou dobu bez finančních prostředků. 2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni 17. 8. 2021. Ke dni 1. 2. 2022 žalovaná zaslala stanovisko, ve kterém shledala žádost nedůvodnou. Popsala průběh namítaného řízení. Dospěla k závěru, že celková délka řízení byla 2 roky a 11 ukončených měsíců, přičemž je podstatným hlediskem, že se jednalo o řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Ze stanoviska vyplývá, že řízením v oblastech sociálního zabezpečení přiznává zvýšený význam. Též je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. Řízení bylo zahájeno dne 31. 10. 2018, bylo ukončeno dne 6. 10. 2021. Postup správních orgánů a soudu lze v daném případě posoudit jako plynulý. K ojedinělému překročení zákonné lhůty došlo u správního orgánu o 8 dní při vydávání rozhodnutí o odvolání ze dne 21. 2. 2016. Toto překročení bylo kompenzováno rychlým rozhodováním Úřadu práce po uplynutí zákonných lhůt. V rámci soudního rozhodování lze shledat delší období při rozhodování Nejvyšším správním soudem, ovšem celkovou délku řízení je možné shledat jako přiměřenou, a to s ohledem na povahu a působnost Nejvyššího správního soudu, kdy nelze od Nejvyššího správního soudu očekávat stejnou rychlost rozhodování jako u soudů nižších instancí. Řízení jako celek odpovídá době svého trvání času, který je možno očekávat při obdobné procesní situaci. Řízení je možné označit jako složité, a to s ohledem na počet instancí, které ve věci projednávaly, jednak v rovině správní, jednat v rovině soudní. [ulice] orgán respektoval právní názor soudu, nečinil žádné obstrukce, krajský soud plně respektoval názor Nejvyššího soudu, řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nelze v daném případě s přihlédnutím k postupu dotčených orgánů a procesní složitosti označit jako nepřiměřeně dlouhé. 3. Soud má za prokázaný průběh řízení žalobkyně o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], dále ze spisu Ministerstva práce a sociálních věcí, vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo] a dále ze spisu Krajského soudu v Ostravě [spisová značka], a to tak, že dne 15. 4. 2014 podala žalobkyně u Úřadu práce České republiky, [anonymizováno] [pobočka], kontaktní místo [obec] žádost o zařazení uchazečů o zaměstnání a byla také toho dne zařazena. Dne 31.10. 2018 Úřad práce zahájil správní řízení pod [číslo jednací], kterým byla žalobkyně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání. Toto bylo doručeno žalobkyni dne 13. 11. 2018. Dne 16. 11.2018 bylo rozhodnuto právě o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání od 5. 10. 2018. Dne 16. 11. 2018 žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodlo dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [spisová značka], takže rozhodnutí ze dne 13. 11. 2018 potvrdilo a odvolání zamítlo. Následně byla podána správní žaloba, podaná ke Krajskému soudu v Ostravě dne 25. 4. 2019, kterým bylo rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 2. 2019 napadeno. Trestní soud v [obec] rozhodl rozsudkem ze dne 14. 8. 2019, č.j. [číslo jednací] s tím, že rozhodnutí žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že žalovaný, tj. Ministerstvo práce a sociálních věcí podal kasační stížnost. Nejvyšší správní soud dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] rozsudek krajského soudu ze dne 14. 8. 2019 zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě dne [datum rozhodnutí] rozhodl pod č.j. [číslo jednací] tak, že rozhodnutí odvolacího orgánu [číslo jednací] zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací orgán postupoval v souladu se závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě a rozhodnutí Úřadu práce ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušil, věc vrátil Úřadu práce, tj. prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Dne 6. 10. 2021 Úřad práce s ohledem na ust. § 30 odst. 3 zákona 435/2004 Sb. zastavil uvedené řízení usnesením [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] se žalobkyně dostavila na Úřad práce a požádala o ukončení evidence na vlastní žádost. 4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 ods