14 C 113/2020-188 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované odškodnění majetkové škody, kterou spojuje a spatřuje ve snížení hodnoty 100 % svého podílu ve [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], ke které mělo dojít v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání proti žalobci. Řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedl k tomu, že svůj nárok dovozuje z toho, že celé trestní řízení bylo zcela nedůvodné, přičemž toto již bylo zřejmé v přípravném řízení. Na tyto skutečnosti bylo již od zahájení trestního stíhání poškozeného adekvátními procesními prostředky poukazováno, ale bez efektu. Po definitivním zproštění obžaloby poškozený prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil dílčí nároky u příslušného odboru [stát. instituce] (vyjma nyní požadovaného odškodnění). O tomto nároku bylo po uplatnění nároku u příslušného soudu pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. 58 Co 261/2019-425. Proti tomuto rozsudku podal poškozený dovolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto a které bylo u Nejvyššího soudu ČR zaevidováno pod sp. zn. 30 Cdo 1148/2020. Dále poškozený podáním ze dne 24. 8. 2018, sp. zn. 19/03424/ uplatnil nárok na náhradu materiální újmy spočívající ve snížení hodnoty jeho jmění v důsledku nedůvodného trestního stíhání ([stát. instituce] tento nárok evidovalo pod č. j. MSP-2293/2018-ODSK-ODSK/4) ve výši 6 080 000 Kč. Dne 26. 11. 2018 bylo poškozenému doručeno stanovisko Ministerstva spravedlnosti, kterým nebylo této žádosti poškozeného na náhradu materiální újmy vyhověno, a proto byl poškozený nucen uplatnit svůj nárok žalobou, přičemž v současné chvíli je o této žalobě u [název soudu] vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka]). Poškozený je toho názoru, že trestní stíhání mělo zásadní vliv na jeho podnikání, když jeho nedůvodným trestním stíháním došlo ke snížení hodnoty společnosti, kde je jediným vlastníkem a zároveň vykonává i funkci jediného jednatele. Poškozený podniká v [anonymizováno] průmyslu, když před, a i po celou dobu trestního stíhání byl 100 % vlastníkem obchodního podílu ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], [anonymizována dvě slova] [adresa žalobce] ([anonymizována dvě slova]„ [anonymizováno]“). K vyčíslení konkrétní výše škody došlo znaleckým zkoumáním společnosti [právnická osoba], která vypracovala znalecký posudek č. 555/125/ 2017, který je přílohou tohoto podání (dále jen„ Posudek“). Podle tohoto Posudku došlo nedůvodným trestním stíháním poškozeného ke snížení hodnoty na jeho obchodním majetku o 6 080 000 Kč. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný v této výši svůj nárok u [stát. instituce] a následně též u příslušného soudu již uplatnil a v současné chvíli je u [název soudu] vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Poškozený přesto považuje za nutné zopakovat argumentaci již v minulosti předestřenou, neboť tato je relevantní i pro uplatnění dalšího nároku (resp. zbylé části tohoto nároku) na náhradu materiální újmy, která poškozenému v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla. Přestože je [anonymizováno] právnickou osobou, které zákon přiznává způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní osobnost), poškozený je přesvědčen o oprávněnosti svého nároku, když vzhledem k vlastnické struktuře společnosti je zcela evidentní úzká provázanost mezi osobou poškozeného a [právnická osoba], když tato je de facto výlučným majetkem poškozeného. Nadto poškozený zde působil a působí ve výkonné pozici jako jediný jednatel. Poškozený byl tedy jedinou osobou, která zajišťovala obchodní potenciál a obhospodařovala veškerá aktiva [právnická osoba]. K tomu odkazuje poškozený na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1019/2012, kde bylo uvedeno, že v zásadě však nelze vyloučit, že jednotlivými úkony provedenými v trestním řízení budou postiženy i osoby, proti kterým trestní stíhání přímo nesměřovalo, jako například osoby blízké. Takto rozšířený okruh oprávněných subjektů odůvodňuje zájem státu na odškodnění osob, jejichž práva mohla být autoritativním zásahem státu zasažena. Skutečnost, že může mezi fyzickou a právnickou osobou existovat vztah osob blízkých byl již opakovaně soudní praxí dovozen (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001). Pokud by tedy snad nemělo dojít k náhradě této škody, jednalo by se pak o zásah do ústavního práva poškozeného, a to konkrétně do práva na náhradu škody dle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. V mezidobí však došlo k dodatečnému znaleckému zkoumání, kdy [právnická osoba], vypracovala dne 26. 2. 2020 Dodatek č. 1 ke znaleckému posudku č. 555-125/ 2017 (dále jen„ Dodatek“), ze kterého se podává, že celková výše majetkové újmy způsobené poškozenému nezákonným trestním stíháním v podobě škody na hodnotě 100 % obchodního podílu poškozeného ve [právnická osoba] činí 13 336 000 Kč. Způsobená škoda je tak ve skutečnosti o 7 256 000 Kč vyšší, než byla výše náhrady majetkové újmy již žalobcem uplatněné. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a splnění obligatorní podmínky uplatnění nároku u žalované podáním doručeným dne 24. 6. 2020. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku žalobce nevyhověla, a to ani zčásti, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 2. 12. 2020. Dle zákona č. 82/1998 Sb. je odpovědnost státu založena na současném splnění tří podmínek: nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, vznik škody, příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). Vznik škody je třeba chápat jako újmu, která nastala a projevuje se v majetkové sféře poškozeného. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodní událostí a dále reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Podle § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, v správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. V rámci tzv. předběžného projednání nároku na odškodnění uplatněného u žalované je možno poskytnout náhradu škody pouze v případě, kdy lze na základě předložených dokladů učinit nepochybný závěr o tom, že navrhovateli škoda nesporně vznikla. Nesporným je nutné učinit nejen to, že co do základu byl založen vznik odpovědnosti, ale i to, že požadovaná náhrada škody spočívá v majetkové či nemajetkové újmě, která nastala v příčinné souvislosti s rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) zakládajícím odpovědnost za škodu, a kdy lze shledat nespornou také výši škody způsobené rozhodnutím (nesprávným úředním postupem). Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce. Ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stanoví, že„ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí“. Jelikož žalobce požaduje náhradu škody z titulu nezákonného trestního stíhání, je nutné za rozhodný okamžik stran promlčení považovat den nabytí právní moci zprošťujícího rozhodnutí, tj. den. 29. 11. 2016. Žádost o náhradu škody v rámci mimosoudního projednání byla žalované doručena až dne 24. 6. 2020, tj. po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání žádosti. Soudní řízení bylo zahájeno až dne 26. 6. 2020. Nelze přisvědčit tvrzení žalobce o tom, že předmětný nárok se promlčí nejdříve v červenci roku 2020, neboť se žalobce o předmětné škodě dozvěděl až v červenci roku 2017. Je nutné vycházet z okamžiku nabytí právní moci zprošťujícího rozhodnutí, a nadto se žalobce o vzniku škody dozvěděl dříve, o čemž svědčí i skutečnost, že původně byl daný nárok (v rozdílné) výši uplatněn již v květnu roku 2017 (podání ze dne 29. 5. 2017). Nelze počítat promlčecí lhůtu od roku 2012 nebo 2013, ačkoliv v této době samozřejmě docházelo k poklesu hodnoty společnosti, ale v této době především ještě neexistovalo rozhodnutí o tom, že trestní stíhání žalobce je nezákonné, tzn. nemohla plynout objektivní zákonná lhůta. Skutečnost, že k odlišnému vyčíslení škody došlo až později, nemůže jít k tíži žalované. Nadto žalovaná po provedeném šetření nemá za prokázanou příčinnou souvislost mezi tvrzeným snížením hodnoty [právnická osoba] [anonymizováno 6