15 C 67/2022-53 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč a omluvy jakožto odškodnění nemajetkové újmy, která byla u žalobce vyvolána vydáním nezákonného rozhodnutí a to rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] kraje, odboru kanceláře ředitele, ze dne [datum rozhodnutí], čj. PK- [spisová značka], o jehož nezákonnosti rozhodlo v přezkumném řízení Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [spisová značka] (doručeno [datum rozhodnutí]). Závažnost vzniklé újmy je určována skutečností, že rozhodnutí krajského úřadu nutilo žalobce pod hrozbou dalších sankcí podat oznámení do Centrálního registru ohledně velmi citlivých osobních údajů žalobce, které se přímo dotýkaly jeho osobnostních ústavně zaručených práv (práva na informační sebeurčení) dle čl. 7 a čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“), v čemž ostatně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Plošným zveřejňováním podaných oznámení, které bylo vynucováno rozhodnutím krajského úřadu, tedy docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí, když předmětné informace jsou velmi citlivého soukromého charakteru, o jejichž plošném zveřejnění by měl rozhodovat primárně pouze žalobce. Jinými slovy postupem ze strany veřejné moci při vymáhání povinností, které na straně žalobce vedly k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, tedy přímo se dotýkaly jeho osobnostních ústavně zaručených práv, tj. právo na respekt k soukromému a rodinnému životu, vč. práva na informační sebeurčení dle čl. 7 a čl. 10 odst. 3 Listiny, dále čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čemž ostatně odkazuje žalobce na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Žalobce tvrdí, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí vznikla újma nemajetkové povahy, spočívající zejména v nejistotě o jeho ústavně zaručených právech, jež byly vyprázdněny zákonnými ustanoveními doslova ústavněprávní maximy negující, a ačkoli se žalobce nevzdal v ochraně svých ústavně zaručených práv, jeho důvěra v právní řád s přímo aplikovatelnými ústavně zaručenými právy však byla donucujícími správními rozhodnutími podlomena a tuto újmu hodnotí žalobce jako rozpornou s požadavky čl. 36 Listiny a dále čl. 6 Úmluvy. Nezákonným rozhodnutím došlo v této naznačené souvislosti také k narušení žalobcova rodinného a soukromého života, když žalobce i se svými blízkými velmi citelně nesl, že jeho opravným prostředkům nepřikládaly příslušné orgány státní správy přiléhavý význam, tedy aby jim vyhověly. Jelikož žalobce byl a je osobou veřejně činnou mělo samozřejmě autoritativní zjištění o jeho údajném porušování zákona na něj významně vyšší vliv než na běžného občana, pociťoval žalobce oprávněné obavy a nejistotu, úzkost s dopadem na jeho psychický stav. Tento (následně zjištěný) nezákonný tlak měl významný vliv na jeho soukromý život, stavy nejistoty a obav z dopadů autoritativního zjištění nezákonnosti jeho postupu na jeho nejbližší okolí i veřejnost v obci. O jeho problémech ohledně naplňování pravidel střetu zájmů se na obecním úřadu vědělo a i jeho spolupracovníci i kolegové z okolních obcí se jej dotazovali na to, jak jeho postup obstál z pohledu práva. Žalobce sám tedy pociťoval rovněž významné obavy o svou veřejnou pověst, důstojnost a čest a dodržování práva, kteréžto hodnoty si žalobce zásadně považuje jakožto osoba netrestaná a bezúhonná. Je třeba také dodat, že ministerstvo pravidelně všechny komunální politiky, kteří odmítali své majetkové přiznání do příslušného registru zanést, když stejně jako žalobce zásadně namítali, že taková přiznání nemůže státní moc jen tak bez dalšího„ vystavovat bez jakékoli ochrany“ poskytnutých citlivých osobních údajů, nahlašovalo příslušným orgánům k dalšímu sankčnímu postihu dle zákona o střetu zájmů. Ostatně se tak stalo i žalobci, který pod tíhou dalších postihů se takovým rizikům podvolil a další majetková přiznání postupem dle zákona o střetu zájmů poskytl, když tento další nátlak pokládá za zvlášť významnou újmu na svých právech svobodného občana s dopadem na práva jemu garantovaná čl. 1 odst. 1 Ústavy (srov. nález ÚS sp.zn. Pl. ÚS 24/10). Pokud by správní orgány a následně i správní soud adekvátně rozeznaly míru narušení jeho ústavně zaručených práv a nevydaly by předmětná nezákonná rozhodnutí, k narušení jeho ústavně zaručených práv by v další fázi nedošlo a žalobce by pak pod tíhou těchto nezákonných rozhodnutí neposkytl majetková přiznání a také nečelil další nátlakové kampani ze strany žalovaného. Nebýt totiž tohoto nezákonného rozhodnutí, později zrušeného právě pro nezákonnost, žalobce by svá majetková přiznání žalovanému neposkytl, neboť dlouhodobě nesouhlasil se způsobem nakládání s nimi na jeho straně (plošné a přímé zveřejňování bez jakékoli ochrany podaných přiznání a v nich obsažených údajů). Všechny shora uvedené újmy měly dopad na celkovou osobní integritu žalobce, jeho důstojnost i dopad na něj jakožto osobu veřejně činnou, tedy újmu v jeho profesním životě, ale i osobu nacházející se v rámci svých rodinných vazeb. Rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje, odboru kanceláře ředitele, ze dne [datum rozhodnutí], čj. PK- [spisová značka] bylo jakožto nezákonné zrušeno až rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum rozhodnutí], č.j [spisová značka] (doručeno dne [datum rozhodnutí]) a v jeho souvislosti je na místě přiznat žalobci zadostiučinění. Dokládá totiž, jak úporný tlak na žalobce veřejná moc uskutečnila, aby jej přinutila oznámení do CRO učinit, než státní správu do„ kolejí“ demokratického právního státu vrátila rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Jelikož v mezidobí nebylo rozhodnuto o žalobě žalobce ke Krajskému soudu v Praze, podal žalobce příslušná oznámení žalovanému k zanesení do CRO. Až teprve následným postupem žalovaného, který teprve v listopadu 2020 CRO uzavřel k přímému plošnému zveřejňování podaných oznámení, došlo k ochraně jeho ústavně zaručených práv. Žalobce podtrhuje, že vykonává veřejnou funkci v menší obci nad rámec své pracovní doby, tj. ve svém volném čase a ve snaze podle svých schopností rozvíjet svou obec, a to již několikáté volební období. Namísto ocenění za tuto činnost a vyjádření respektu k jeho právům, veřejná moc reprezentovaná žalovaným rozhodla, že žalobce„ bude nutit k majetkovému striptýzu“ ohledně skutečností osobní (citlivé, soukromé) povahy s následným plošným zveřejněním jejích majetkových a osobních poměrů všem k dispozici. Závažnost vzniklé újmy dále zvyšuje nepochybně fakt, že se žalovaný k jeho návrhu v zákonem stanovené lhůtě vůbec nevyjádřil. Nečinnost žalovaného se musí promítnout do úvahy o výši odškodnění, pročež svůj návrh pokládá žalobce za zcela po právu. Žalobce tedy uzavírá, že docházelo k porušování (dokonce) jeho ústavně zaručených práv, Ministerstvo bylo opakovaně vyzýváno Sdružením místních samospráv ČR, aby vzalo při svém rozhodování v úvahu váhu těchto ústavně zaručených práv a ukončilo protiústavní zásahy do práv komunálních politiků dle zákona o střetu zájmů (viz Dopis předsedy SMS ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ministryni spravedlnosti - přílohou), k porušování práv žalobce docházelo soustavně až do listopadu 2020, tj. k protiprávnímu plošnému zveřejnění osobních (citlivých) údajů jakožto protiprávnímu stavu docházelo kontinuálně až do [datum], přístup k citlivým informacím o žalobci byl realizován Ministerstvem na jednom místě prostřednictvím datové sítě a systému CRO, stejně tak tyto informace byly dostupné komukoli bez jakékoli identifikace osoby s nimi se seznamujícími a bez jakékoli kontroly nad dalším šířením či užíváním informací, žalobce trvale žije v menší obci, jeho známost v dané obci je dána už již výkonem jeho funkce v samosprávě obce, tudíž je dána jednoznačná jeho identifikovatelnost (o žádné anonymitě s ohledem na výkon veřejné funkce nemůže být ani řeči), žalobce pociťoval negativní dopad zveřejňovaných informací z jeho soukromí, nad to zvýrazněný tím, že k zásahu docházelo ze strany veřejné moci, závažnost vzniklé újmy však byla výrazně zvýšena i tím, že oznámení podaná podle tohoto zákona žalovaný plošně zveřejňoval, což dále zvyšuje intenzitu porušení jeho ústavně zaručeného právo na respekt k jeho soukromí v podobě informačního sebeurčení s riziky dalšího nakládání s velmi citlivými informacemi o jeho soukromí, ale i privátních informacích o třetích osobách (o osobách blízkých) s tím, že tyto informace tak následně„ volně pluly světem internetu“ či být na hranici legality či již za ní (zne) užívány dalšími osobami. Na jednání soudu dne [datum] žalobce upřesnil, že požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] a dále konkretizoval, že požaduje náhradu nemajetkové újmy pouze z titulu nezákonného rozhodnutí. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum]. Konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, zrekapitulovala průběh správního řízení i řízení před správním soudem a uvedla, ž