17 C 217/2020-104 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 12. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 93 926 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp.zn. 72 EXE 2594/2014 (dále také jen„ posuzované řízení“), které bylo zahájeno dne 5.8.2014 a skončeno bylo dne 16.4.2019, tedy po 4 letech a 8 měsících. Uvedla, že předmětem exekuce bylo vymožení povinnosti podle vykonatelného notářského zápisu ze dne 9.12.2013, č.j. NZ 984/13, N 1120/2013 a že v tomto řízení vystupovala v procesním postavení povinné. V žalobě stručně zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, přičemž poukázala zejména na to, že usnesení obvodního soudu, kterým byl návrh na částečné zastavení exekuce zamítnut, byl odvolacím soudem zrušen i pro nepřezkoumatelnost. Obvodní soud pro Prahu 4 ve věci znovu rozhodl dne 31.1.2019, kdy se ztotožnil s původním návrhem žalobkyně. Dle žalobkyně nebylo řízení nijak složité, ani procesně a ani skutkové. Pochybení obvodního soudu spatřuje zejména v tom, že se s argumenty žalobkyně řádně nevypořádal již v prvním rozhodnutí. Dle názoru žalobkyně bylo posuzované řízení zatíženo enormními průtahy. 2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, přičemž vznesla námitku promlčení nároku, neboť žalobkyně nepodala žalobu v zachovalé šestiměsíční lhůtě, které neběžela přesně po dobu 6 měsíců, neboť žalovaná žádost žalobkyně projednala až po uplynutí této doby. Za rozhodný den pro počátek běhu promlčení doby žalovaná považovala den 29.4.2019, kdy soudní exekutor oznámil skončení exekuce. 3. Soud o věci o věci rozhodl při nařízeném jednání. 4. Žádostí o předběžné projednání nároku na náhradu škody ze dne 31.7.2019 a stanoviskem žalované ze dne 11.6.2020 bylo prokázáno, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila a že žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky posuzovaného řízení a konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Byla tedy splněna podmínka včasného uplatnění předběžného projednání nároku jako předpoklad projednatelnosti žaloby před soudem. 5. Z podstatného obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.zn. 72 EXE 2594/2014, soud zjistil následující skutečnosti. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dál jen„ obvodní soud“) byla dne 24.7.2014 doručena žádost o pověření a nařízení exekuce ve věci oprávněného [právnická osoba], [IČO], proti povinné [osobní údaje žalobkyně] (v tomto odstavci dále jen„ povinná“). Dne 5.8.2014 vydal obvodní soud pověření soudního exekutora [exekutorský úřad], Mgr. [jméno] [jméno]. Dne 14.10.2015 byla obvodnímu soudu předložena věc k rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce [exekutorský úřad] společně s návrhem povinné na částečné zastavení exekuce ze dne 9.9.2015 a vyjádřením oprávněné k návrhu povinné ze dne 8.10.2015. Dne 3.11.2015 byl [exekutorský úřad] předložen obvodnímu soudu k rozhodnutí návrh na odklad exekuce společně s návrhem povinné na odklad exekuce ze dne 30.10.2015. Usnesením ze dne 4.11.2015 obvodní soud návrh povinné na částečné zastavení exekuce zamítl. Proti usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce podala povinná dne 20.11.2015 odvolání. Přípisem ze dne 17.12.2015 sděluje [exekutorský úřad] obvodnímu soudu, že došlo k vymožení plnění dle exekučního titulu a nákladů exekuce dle pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce. Dne 21.12.2015 zaslala povinná obvodnímu soudu odůvodnění svého odvolání proti usnesení ze dne 4.11.2015. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12.7.2016, č.j. 15 Co 96/2016-121, bylo usnesení obvodního soudu ve výroku, kterým byl zamítnut návrh povinné na částečné zastavení exekuce zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Dne 21.2.2017 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem případné dohody účastníků. Poté obvodní soud usneseními opakovaně vyzýval povinnou i oprávněnou ke sdělení stavu jednání o dohodě a k návrhu dalšího procesního postupu. Přípisem ze dne 27.6.2018 se obvodní soud obrátil na [exekutorský úřad] se žádostí o sdělení stavu exekuce a dále s žádostí o informaci ohledně případné dohody mezi účastníky ohledně návrhu povinné na zastavení exekuce. Přípisem ze dne 26.7.2018 [exekutorský úřad] obvodnímu soudu sdělil, že dle jeho názoru k uzavření žádné dohody nedošlo a dále sdělil, že dne 27.11.2015 bylo vymoženo plnění ve výši 495 763,60 Kč a dne 2.12.2015 ve výši 167 Kč, přičemž dne 30.11.2015 soudní exekutor vyplatil oprávněné částku 399 791,95 Kč a dne 17.12.2015 částku 11 928,65 Kč. Tímto bylo vymoženo plnění dle exekučního titulu a náklady exekuce. Usnesením ze dne 5.9.2018 soud vyzval povinnou, aby ve lhůtě 15 dnů sdělila soudu, zda s ohledem na vymožení pohledávky a na to, že nedošlo k avizované dohodě s oprávněnou, bere svůj návrh na částečné zastavení exekuce zpět. V opačném případě bude řízení o návrhu povinné na částečné zastavení exekuce zastaveno a soudní exekutor vydá oznámení o skončení exekuce. Usnesením ze dne 31.1.2019 obvodní soud výrokem I. exekuci částečně zastavil a to v rozsahu opakované smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení, počítáno vždy z jistiny smluvního úroku a jednorázové smluvní pokuty dlužných v okamžiku vzniku nároku a v rozsahu paušálního poplatku 20 % z nominální hodnoty jistiny, výrokem II. ve zbytku návrh povinné na částečné zastavení exekuce zamítl. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19.2.2019. Na čl. 209 je poté založeno oznámení [exekutorský úřad] o skončení exekuce ze dne 29.4.2019. 6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s tím, jak je popsán průběh posuzovaného řízení s tím, že posuzované řízení bylo skončeno dne 19.2.2019, kdy nabylo právní moci usnesení obvodního soudu ze dne 31.1.2019. Oznámení o skončení exekuce je datováno dnem 29.4.2019. Nárok žalobkyně předběžně uplatnila u žalované dne 1.8.2019, která stanoviskem ze dne 11.6.2020 konstatovala nepřiměřenost délky posuzovaného řízení a konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Žaloba byla k soudu podána dne 1.12.2020. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 13. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 14. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 15. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 16. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná. 17. Posuzované řízení bylo pravomocně skončeno dne 19.2.2019, ve spise posuzovaného řízení je poté založeno oznámení [exekutorský úřad] o skončení exekuce ze dne 29.4.2019, sama žalobkyně za pro ni rozhodné datum skončení řízení, tedy kdy přestala být v nejistotě ohledně jeho výsledku, označila den 16.4.2019. Soud vyšel z nejzazšího data, kdy se žalobkyně musela o skončení exekuce dozvědět, a to je 29.4.2019. Ode dne následujícího začala běžet šestiměsíční promlčecí doba (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011), která by bez stavení uplynula dnem 19. 8. 2019 (§ 32 odst. 3 OdpŠk). Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 1.8.2019, přičemž doba předběžného projednání nároku žalovanou (maximálně še