18 C 118/2020-81 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované původně zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nezákonného tr. stíhání. Vůči žalobci bylo vedeno Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] a skončilo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 6. 2019, kterým soud podle § 314c) odst. 1 písm. a) a § 188 odst. 1 písm.b) tr. ř. z důvodu uvedených v § 181 odst. 1 tr. ř. postoupil věc kvalifikovanou dosud jako tr. činy ublížení na zdraví a výtržnictví podle § 146 odst. 1 a § 358 odst. 1 tr. zákoníku. [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], neboť nešlo o tr. čin, ale skutek by mohl být tímto orgánem kvalifikovaný jako přestupek. Řízení před soudem trvalo téměř tři a půl roku, přičemž žalobce byl po určitou dobu a to asi rok a půl pravomocně odsouzený a to na základě rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 11. 2017. Tuto skutečnost vnímal žalobce obzvlášť úkorně. Zákonné tr. stíhání mělo dopad nejen na život žalobce, ale i jeho blízkých. Žalobce bydlí v malé obci, kde je zvýšena intenzita zásahu do jeho dobrého jména. Žalobce dále poukazuje na to, že manželská rozepře po dobu jeho tr. stíhání byla způsobena toliko a pouze z důvodu nezákonného tr. stíhání (hádky kvůli narážkám a posměchu lidí z ulice a sousedů). Žalobce a jeho manželka čelili značnému posměchu ze strany údajného poškozeného v tr. řízení a jeho rodiny v tom smyslu, že z žalobce sedřou kůži, a že se nedoplatí. Manželka žalobci neustále vyčítala, že je nervózní, v permanentním stresu a vyhýbala se jakékoliv konverzaci ohledně tr. stíhání. Manželství bylo během tr. stíhání značně narušeno. Na žalobce bylo nahlíženo jako na násilníka (v případě paní, které zachránil život, měla policie nemístné poznámky k jeho osobě ohledně tr. stíhání. Nezákonné tr. stíhání mělo vliv i na pracovní sféru, resp. na firmu žalobce, kde byl jednatelem a společníkem [anonymizováno] [právnická osoba], která se musela zdržet veškerých výběrových řízení. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok předběžně dne 7. 1. 2020. Žalovaná dále učinila nesporným, že žalobce byl na základě usnesení vydaného Policii ČR dne 18. 9. 2015, pod [číslo jednací] trestně stíhán, avšak dané tr. stíhání skončilo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 6. 2019, č.j. [číslo jednací], kterým byla věc s právní mocí ke dni 9. 7. 2019 postoupena do přestupkového řízení, čímž bylo tr. stíhání skončeno. Žalobcem požadovanou částku 300 000 Kč žalovaná považuje za nepřiměřenou. Co se týká povahy tr. věci, zde žalovaná na rozdíl od žalobce nepovažuje povahu tr. věci za takovou, která by měla zvyšovat intenzitu nemajetkové újmy – jednalo se sice o násilnou kriminalitu a z části o výtržnictví, nicméně zároveň se nejednalo o kriminalitu v pravém slova smyslu závažnou, když šlo o tr. činy dle § 146 a § 358 tr. zákoníku vždy v prvním odstavci. Co se týká délky tr. řízení, žalovaná v rámci předběžného projednání nároku zohlednila, že vlivem kvality odůvodnění zejména prvního rozsudku soudu I. stupně ve věci, musel odvolací soud rozhodovat 2x a to tak, že nejprve zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a posléze další rozhodnutí potvrdil, pak ovšem došlo ke zrušení obou těchto rozsudků Nejvyšším soudem. Co se týká dopadu do narušení jeho manželského vztahu a dále dopadu do jeho podnikání, k tomuto žalobce žádné důkazy. Žalovaná dospěla k závěru, že je třeba přiznat žalobci peněžité zadostiučinění a to zejména proto, že byl po dobu jednoho roku a čtyř měsíců pravomocně odsouzen a dále proto, že věc byla řešena na několika stupních soudní soustavy, kdy odvolacím soudem byla zcela strhána kvalita odůvodnění prvního rozsudku nalézacího soudu a následně bylo Nejvyšším soudem konstatováno naroušení práva na soudní a jinou právní ochranu dle listiny základních práv a svobod. Z tohoto důvodu žalovaná přiznala žalobci peněžité zadostiučinění ve výši 69 000 Kč, což odpovídá částce 1 500 Kč za každý započatý měsíc tr. stíhání. 3. Podáním ze dne 22. 10. 2020 vzal žalobce žalobu zpět codo částky 69 000 Kč, která mu byla žalovanou uhrazena dne 17. 9. 2020 v rámci předběžného projednání nároku žalovanou. Na základě tohoto částečného zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne 13. 11. 2020 řízení co do částky 69 000 Kč zastavil. 4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 7. 1. 2020. Nárok žalobce byl předběžně projednán a dne 17. 9. 2020 byla žalobci vyplacena částka 69 000 Kč. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že tr. stíhání žalobce skončilo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 6. 2019, kdy byla věc postoupena k přestupkovému řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 7. 2019 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování. 5. Ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané následující: že dne 18. 9. 2015 bylo usnesením o zahájení tr. stíhání zahájeno tr. stíhání žalobce, jako obviněného ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 19. 11. 2015 byla ve věci podána obžaloba, následně Okresní soud v Litoměřicích vydal dne 20. 11. 2015 trestní příkaz. Proti tomuto trestnímu příkazu si žalobce podal dne 29. 1. 2016 odvolání. Následně po provedeném hlavním líčení ve věci rozhodl Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 23. 6. 2016, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej k trestu odnětí svobody o výměře 6 měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Odvoláním žalobce byl rozsudek soudu I. stupně usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2016 zrušen, přičemž v odůvodnění odvolací soud uvedl, že soudem I. stupně nebyly odstraněny nejasnosti stran skutkového zjištění a rozsudek I. stupně byl nedostatečně odůvodněn. Následně po doplněném dokazování dne 13. 7. 2017 ve věci znovu rozhodl soud I. stupně, který opět uznal žalobce vinným z přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a opět žalobci uložil trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, které podmíněn odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Krajský soud, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 23. 11. 2017 zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o trestu a následně rozhodl tak, že žalobce uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku a trest uložit za zbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 8. 2017. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 11. 2017. Po podaném dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 3. 2019 zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 7. 2017 a to s ohledem na nedostatečná skutková zjištění soudu prvního i druhého stupně. Usnesením ze dne 26. 6. 2019 byla trestní věc žalobce postoupena k projednání jako přestupek. 6. Z předmětného tr. spisu Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. [spisová značka] vzal soud dále za prokázáné, že žalobce byl Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] odsouzen za úmyslný tr. čin dle ust. § 254 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen peněžitý trest. 7. Z usnesení Města Roudnice nad Labem ze dne 19. 11. 2019 vzal soud za prokázané, že komise pro projednání přestupku [územní celek] z přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit žalobce, odložila, neboť došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci. 8. Ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že dne 25. 2. 2021 podala [jméno] [příjmení] návrh na rozvod manželství. Jako příčinu rozvodu manželství uvedla, že k manželovi již nemá žádný citový vztah, vzájemně se odcizili. Příčinu rozvratu spatřuje ve vzájemném odcizení a v tom, že si nerozumí ani v ostatních oblastech života ve výchově nezletilých dcer. Veškerá starost o domácnost zůstává na manželce a nezajímá se ani o výchovu nezletilých dcer. Tyto důvody rozvratu manželství citoval i soud v rámci rozsudku o rozvodu manželství ze dne 12. 8. 2021. 9. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že tr. stíhání mělo dopad na jeho manželství, protože měl kvůli tomu s manželkou neustálé střety. Manželka měla ve vsi poplivané auto, objeté klíčem auto a v důsledku tr. stíhání se s žalobcem stále hádala, poté se sebrala a odjela k rodičům. Rovněž rodina manželky manželce radila, aby se s žalobcem rozešla, protože je to kriminálník. Co se týká dopadu do podnikání, zde žalobce uvedl, že vliv na jeho podnikání mělo to, že manželka s ním před jejich rozchodem ve firmě spolupracovala, po jejich rozchodu musí dělat práci i za ní. Dále uvedl, že mu bylo řečeno ze strany pracovní