18 C 247/2017-410 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce a) se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované náhrady škody a nemajetkové újmy, přičemž původně tuto škodu vyčíslil ve výši 444 825 061 Kč. Tato škoda měla spočívat v ušlém příjmu za období od 30. 9. 1993 do 31. 10. 2017, kdy na ušlé mzdě mělo žalobci ujít 276 480 745 Kč a na úrocích z ušlé mzdy 168 344 316 Kč. Nárok žalobce odvozuje od toho, že dne 3. 1. 1994 společnost okamžitě zrušila poměr s žalobcem s tím, že žalobce zvlášť hrubě porušil pracovní kázeň tím, že v rozporu s manažerskou smlouvou vykonával funkci statutárního orgánu pro jinou společnost. Žalobce se soudně domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, neboť své povinnosti dle manažerské smlouvy neporušil, což bylo nakonec deklarováno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 4. 2002. Rozsudek byl následně potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2003. Po společnosti se žalobce nemůže při náhradě ušlé mzdy po společnosti domáhat, neboť ztratila právní subjektivitu. Žalobce dále poukazoval na to, že na [anonymizována čtyři slova] byla dne 27. 9. 1993 uvalena nucená správa, a to rozhodnutím [anonymizována tři slova] ze dne 18. 3. 1994 a 23. 6. 1994. Banka poté podala do těchto rozhodnutí odvolání k Městskému soudu v Praze, ale veškeré opravné prostředky, vč. stížnosti k Ústavnímu soudu, nebyly úspěšné. [anonymizováno] a [anonymizováno] [celé jméno žalobce] proto dne 4. 5. 1995 podali z výše uvedených důvodů stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, který dne 21. 10. 2003 vynesl rozsudek, kterým shledal porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když dospěl k závěru, že rozhodování o uvalení nucené správy a její následný zápis do obchodního rejstříku se týkají občanských práv banky. Čl. 6 odst. 1 byl porušen tím, že [anonymizována čtyři slova] neměly účinný přístup k soudu při dozorování o svých občanských právech a závazcích. Soud uložil České republice povinnost nahradit bance částku 10 000 EUR na náhradu nákladů předcházejícího vnitrostátního řízení a řízení před Evropským soudem pro lidská práva. Následně byl rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] ze dne 2. 10. 1995, na majetek banky prohlášen konkurz. Usnesením Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací] ze dne 18. 1. 2008, byl konkurz po splnění rozvrhového usnesení zrušen. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 2. 2008. Dne 20. 10. 2016 vydal Městský soud v Praze usnesení [spisová značka], [anonymizováno] [rok] [jednací číslo MSP], kterým rozhodl o zápisu výmazu společnosti [právnická osoba] Usnesení nabylo právní moci dne 15. 11. 2016. Návrh na zápis výmazu byl však podán neoprávněnou osobou, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který k datu podání návrhu nebyl členem představenstva, neboť byl s účinností od 30. 6. 2009 z funkce odvolán. Žalobce dále poukazuje na to, že společnost neměla být vymazána z toho důvodu, že je zde další majetek společnosti, a to minimálně ve výši 1 439 861 Kč. Následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2011, [číslo jednací], zrušil výrok II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2009, č. j. [spisová značka], kterým došlo k vymazání společnosti z obchodního rejstříku, a rejstříkové řízení zastavil. Žalobce tedy odvozuje, že Česká republika nezákonným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2016 zasáhla do práva žalobce a) i práva žalobce b). Žalobci a) i žalobci b) byla dále způsobena újma uvedeným rozhodnutím o zavedení nucené správy, která nakonec vedla k úpadku a prohlášení konkurzu na majetek společnosti. Žalobce kromě shora uvedené náhrady škody požaduje dále náhradu nemajetkové újmy ve výši 30 000 000 Kč. 2. Žalobkyně b) požaduje náhradu škody ve výši 26 356 791 458 Kč ze zablokované a převzaté částky nuceným správcem, z čehož 3 507 239 720 Kč činila výchozí částka, částku 22 849 551 738 činí úroky z této částky. Dále žalobkyně b) požaduje škodu ze zablokované a převzaté částky základního kapitálu banky, kdy výchozí částka činila 800 000 000 Kč a úroky z této částky 5 211 973 760 Kč Celkem tedy 6 011 973 760 Kč. Dále žalobce požaduje škodu způsobenou v podobě ušlého zisku způsobenou nemožností dalšího podnikání v důsledku uvalení nucené správy, kdy tato činí 50 076 954 078 Kč a dále úroky ze zisku ve výši 33 693 225 124 Kč Celkem 83 770 179 203 Kč. Celková částka požadovaná žalobkyní b) tak činí 116 138 944 421 Kč 3. Citovaná žaloba podaná ke zdejšímu soudu dne 9. 11. 2017 osobně žalobcem a) byla podapsána pouze žalobce a) a to i jménem žalobkyně b). Žalobce však v rozhodném období nebyl oprávněn za žalovanou jednat. 4. Žalobkyně b) podáním ze dne 27. 3. 2019 doplnila žalobu k výzvě soudu. Toto doplnění již bylo podáno a řádně podepsáno [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako statutárním orgánem [právnická osoba] [anonymizováno], zapsané likvidátorky společnosti. Shora uvedený nedostatek podpisu žaloby osobou oprávněnou jednat za žalobkyni b) tak byl zhojen. 5. Žaloba byla dále doplněna tak, že újma žalobkyni b) měla být způsobena postupem Městského soudu v Praze, a to jak rejstříkového soudu, když rozhodl o zápisu výmazu [anonymizována čtyři slova] z obchodního rejstříku, dále tím, když jako konkurzní soud vedl konkurzní řízení na majetek [právnická osoba], pod sp. zn. [spisová značka], a dále rovněž jako odvolací orgán, když zamítl odvolání banky proti rozhodnutí o zápisu nucené správy a dále tím, že provedl zápis výmazu společnosti do obchodního rejstříku, jenž byl podán neoprávněnou osobou. Žalobkyně b) poukazuje na to, že Městský soud v Praze pochybil, když shora citovaným usnesením ze dne 20. 10. 2016 vyhověl návrhu na zápis výmazu společnosti [právnická osoba], ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné podmínky. K návrhu žalobce byl zápis výmazu společnosti [právnická osoba], zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2018 a poté došlo k opětovnému zápisu společnosti do obchodního rejstříku. Po opětovném zápisu společnosti do obchodního rejstříku společnost zjistila, že u Krajského soudu v Plzni bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] řízení, ve kterém někdejší správce konkurzní podstaty banky [příjmení] [jméno] vystupoval jako žalobce proti žalovanému [právnická osoba], o 300 000 000 Kč s příslušenstvím. Řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka] bylo zastaveno usnesením ze dne 14. 12. 2016, a to právě z důvodu zápisu výmazu [právnická osoba], z obchodního rejstříku. Žalobce zjistil, že předmětná pohledávka vůči úpadci [právnická osoba], byla v průběhu konkurzního řízení správcem konkurzní podstaty [jméno] [jméno] postoupena nejprve na společnost [právnická osoba], a tato ji dále postoupila na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Věřitel této pohledávky byl v konkurzním řízení evidován pod č. [anonymizováno] a obdržel z konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], dle rozvrhového usnesení částku 27 664 661,58 Kč. Správce konkurzní podstaty tedy způsobil žalobci škodu ve výši 27 664 661,58 Kč. Žalobkyně b) dále uvádí, že Městský soud v Praze pochybil jako konkurzní soud, když zanedbal dohled nad činností správce konkurzní podstaty, když správce konkurzní podstaty neprováděl inventarizaci, účetní závěrky byly vypracovány v rozporu s vyhláškou č. 501/2002 Sb. a nebyly v průběhu konkurzního řízení a po jeho skončení editorovány. Účetní závěrky jsou neúplné, neobsahují přílohu a nebyly nikdy řádně zveřejněny. K faktickému předání účetnictví společnosti nikdy nedošlo, konkurzní správce pouze vydal doklad, vč. fotografické dokumentace, že veškeré dokumenty, písemnosti, měly být údajně zničeny při povodni v roce 2002. Správce nevytvořil žádný soupis při převzetí dokumentace, ani při uložení dokumentace do skladového prostoru, ani při předání společnosti po ukončení konkurzu. Z toho vyplývá, že konkurzní správce zřejmě nevedl a nemohl vést řádné účetnictví. Dále žalobkyně b) poukazuje na to, že konkurzní soud schválil usnesení ze dne 13. 6. 2007, konečnou zprávu zpracovanou správcem konkurzní podstaty [jméno] [příjmení], ve které schválil celkové příjmy do konkurzní podstaty ve výši 17 118 411 Kč a výdaje ve výši 6 623 658 Kč a částku k rozdělení mezi věřitele ve výši 9 055 892 Kč, přičemž po odečtení položky výdajů a částky k rozdělení mezi věřitele příjmů konkurzní podstaty stále zbývá částka 1 438 891 Kč, o jejímž osudu vůbec nerozhodl a není známo, jak s ní bylo naloženo. Žalobkyně dále upřesnila výši žalované škody tak, že požaduje částku 32 627 509 188 Kč jako škodu vzniklou uvalením nucené správy, částku 71 775 559 847 Kč jako náhradu ušlého zisku a částku 6 572 295 398 Kč jako ztrátu základního kapitálu, celkem tedy částku 110 955 364 433 Kč. 6. Podáním ze dne 1. 4. 2019 (doručené soudu dne 2. 4. 2019) žalobce rozšířil žalobní návrh tak, že nadále požaduje náhradu majetkové újmy ve výši 6 654 693 547 Kč, když tato částka se sestává z ušlé mzdy ve výši 323 700 000 Kč, nevyplacených dividend ve výši 6 295 000 000 Kč a úroků ve výši 35 993 547 Kč. Co se týká tvrzených pochybení státu, zde se zcela ztotožň