20 C 127/2021-71 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení shora vedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky konkursního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen jako„ posuzované řízení“ či„ konkursní řízení“). Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že dne [datum] do konkursního řízení podala přihlášku pohledávky ve výši 860 964 Kč, jednalo se o jednoduché konkursní řízení, ke zpeněžení téměř veškerého majetku došlo již dne [datum], přičemž konečná správa byla podána až v lednu [rok]. Žalobkyně uvedla, že k průtahům v řízení nepřispěla, naopak postup orgánů veřejné moci byl v řízení liknavý, řízení trvalo 17 let, význam řízení žalobkyně hodnotila jako zvýšený z důvodu výše přihlášené pohledávky. Žalobkyně se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy předběžně obrátila na žalovanou dne [datum], žalovaná stanoviskem ze dne [datum] konstatovala pochybení spočívající v průtazích v řízení, peněžité zadostiučinění však žalobkyni nebylo přiznáno. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že žalobkyně dne [datum] uplatnila u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, přičemž žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada však žalobkyni přiznána nebyla. Žalovaná předně vznesla námitku promlčení. Posuzované řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum], dne [datum] byla podána žádost o mimosoudní projednání nároku, která byla vyřízena stanoviskem ze dne [datum] Stanovisko žalované bylo zástupci žalobkyně doručeno dne [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum]. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně se stala účastníkem posuzovaného řízení dne [datum], kdy soud rozhodl o jejím vstupu do řízení jako nabyvatele pohledávky, řízení bylo skončeno dne [datum]. Žalovaná uvedla, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a žalobkyni vznikla nemajetková újma, výše nemajetkové újmy požadovaná žalobkyní je však zcela nepřiměřená a konstatování porušení práva je dostačující forma satisfakce. 3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované v podání ze dne [datum] uvedla, že nárok promlčen není, neboť promlčecí lhůta započala běžet dne [datum], kdy bylo zveřejněno usnesení o zproštění správce konkursní podstaty jeho funkce, neboť dříve se žalobkyně o pravomocném skončení konkursního řízení nemohla dozvědět, když v evidenci úpadců není právní moc vyznačována. Žalobkyně dále namítla, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť posuzované řízení trvalo přes 17 let, většina rozhodnutí nebyla žalobkyni doručována, nýbrž pouze zveřejněna v evidenci úpadců, aniž by bylo přesně jasné, kdy které rozhodnutí nabyde právní moci. 4. Ze shodných tvrzení účastníků a ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok uplatnila u žalované dne [datum]. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. 5. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně z usnesení ze dne [datum] o nabytí pohledávky žalobcem, usnesení ze dne [datum] o prohlášení konkursu, usnesení ze dne [datum] o částečném rozvrhu, usnesení ze dne [datum] o rozvrhu, zprávy správce konkursní podstaty ze dne [datum] o provedení rozvrhu s přílohou v podobě výpisu z účtu, usnesení ze dne [datum] o zrušení konkursu, soud zjistil, že posuzované konkursní řízení bylo zahájeno v roce [rok], přičemž žalobkyně se stala účastníkem řízení dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení soudu ze dne [datum], kterým rozhodl o jejím vstupu do řízení jakožto nabyvatele pohledávky [číslo] (860 964 Kč), neboť se nezapočítává doba trvání účasti právního předchůdce ([spisová značka]). V průběhu řízení došlo k částečnému rozvrhu dle usnesení ze dne [datum] (71 761,18 Kč) a následně dle usnesení ze dne [datum] ke konečnému rozvrhu (28 665,97 Kč), k výplatě plnění žalobkyni dle konečného rozvrhu došlo dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o zrušení konkursu, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. 7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně. 8. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen jako„ zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 10. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 11. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 12. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 13. Podle § 32 zákona (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 14. Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 15. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). 16. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 17. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona). 19. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle zákona je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti