25 C 129/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného a přirážce k jízdnému. Žalovaný, jako cestující bez platné jízdenky, využil dne 15. 11. 2018 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a to ve vlaku č. 140, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 0Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, vyměřila společnost [právnická osoba], žalovanému přirážku 1 000 Kč., a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a tarifem [anonymizována dvě slova]. Společnosti [obec] dráhy tak vůči žalovanému vznikla pohledávka ve výši 1 000 Kč. Společnost [obec] dráhy postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] uzavřené mezi těmito společnostmi dne 15. 12. 2015. Pohledávku za žalovaným pak [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 2. 2020 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně dne 20. 3. 2020 odeslala žalovanému předžalobní výzvu spojenou s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný však ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne 15. 11. 2018 ve vlaku č. [anonymizována dvě slova], kdy znečistil vagón pivem a odmítl znečištění uklidit. Žalovanému proto vznikla povinnost uhradit přirážku ve výši 1 000 Kč. Porušení přepravních podmínek žalovaný potvrdil podpisem na potvrzení o nedodržení SPPO. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 20. 3. 2020. Žalovaný v průběhu soudního řízení netvrdil ani neprokazoval, že dlužnou částku zaplatil či že nedošlo k znečištění vagónu. Po právní stránce soud nárok posoudil tak, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je předchůdkyně žalobkyně a znečistil vagón pivem, přičemž jej odmítl též uklidit. Toto potvrdil podpisem na potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 15. 11. 2018. Vznikla mu proto povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Soud tedy žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit dlužnou částku včetně zákonných úroků z prodlení podle nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ačkoliv žalobkyně zcela přesně netvrdila skutečnosti shodné s důkazy, má soud z dokazování postavené najisto, že žalobkyni částka ve výši 1 000 Kč v souladu s výše uvedenými ustanoveními náleží. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, jejímu konečnému návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za soudní poplatek částku 400 Kč a za náklady právního zastoupení částku 1 089 Kč, která sestává z 3 úkonů právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění před podáním žaloby) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud uložil neúspěšnému žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.).