25 C 6/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu [datum] domáhal zaplacení částky 345 809 Kč. V žalobě tvrdil, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání dne [datum] pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea třetí trestního zákoníku. Dne [datum] byla u Okresního soudu v Jihlavě podána obžaloba. Následně byla věc s ohledem na průtahy v řízení věc zastavena usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Žalobce tak požaduje zaplacení náhrady škody spočívající v obhajném ve výši 69 137 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 345 809 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], dle kterého lze analogicky použít na uvedený případ ustanovení obsažená v § 12 zákona č. 82/1998 Sb., zejména odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení, který stanoví, že nárok na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný. 3. Žalobce uplatnil žádost o odškodnění u žalované dne [datum] z nezákonné trestní stíhání u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná žádosti žalobce nevyhověla (žádost žalobce o odškodnění adresovaná žalované ze dne [datum], přípis žalované ze dne [datum], stanovisko žalované ze dne [datum]). 4. Obsahem spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce [celé jméno žalobce] jako obviněného ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku a dále společnosti [právnická osoba], [IČO] jako obviněné ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. Obžaloba byla podána dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnuto proti obžalovanému [celé jméno žalobce] takto: Podle § 231 odst. 1 a § 223 odst. 1 z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) t.ř. se zastavuje trestní stíhání obžalovaného pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že poté, co [jméno] [příjmení] jako předsedkyně představenstva společnosti [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se subjektem [jméno] [příjmení] smlouvu o ekonomickém poradenství a vedení účetnictví, obžalovaný [celé jméno žalobce] jednající na základě plné moci udělené [jméno] [příjmení] v období od konce [anonymizováno] [rok] neprováděl jménem společnosti [právnická osoba] činnosti vyplývající z této smlouvy, zejména z bodu 2.2 předmětné smlouvy, tedy vedení účetnictví, na základě čehož byla [jméno] [příjmení] dne [datum] předmětná smlouva vypovězena ke dni [datum] a výpověď smlouvy byla dne [datum] osobně předána [celé jméno žalobce]. Dne [datum], byla společnost [právnická osoba] [jméno] [příjmení] písemně vyzvána k předložení účetnictví [právnická osoba] [příjmení] za období od [datum] do [datum] ve lhůtě do [datum], což do současné doby neučinila, přestože byl [celé jméno žalobce] s touto skutečností opakovaně srozuměn v průběhu r. [rok] v důsledku čehož [jméno] [příjmení] nemohl plnit své zákonné povinnosti vyplývající z podnikání a nemohl podávat daňová přiznání. Z odůvodnění vyplývá, že přes veškerou péči a snahu, kterou soud věci věnoval, došlo k řadě neočekávaných komplikací, které vedly k tomu, že během promlčecí doby 3 let se ve věci nepodařilo rozhodnout. Dalším úkonem, který by mohl vést k přerušení promlčecí doby podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, by bylo pouze vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Soud současně zjistil, že k přerušení promlčecí doby nedošlo ani ve smyslu § 34 odst. 4 písm. b) t.ř., tedy tím, že by obžalovaný spáchal v promlčecí době trestný čin nový, na který se staví stejný nebo přísnější. Dnem stanovící začátek promlčecí doby byl den doručení trestního příkazu obžalovanému, tedy [datum]. Promlčecí doba počala běžet dnem [datum] a uplynula po 3 letech, tedy [datum] trestní stíhání bylo promlčeno s tím. V odůvodnění je uvedeno, proč se nekonala hlavní líčení, kdy hlavní líčení stanovené dne [datum], dne na [datum] se nekonalo z důvodu kolize s jinou vazební trestní věcí, která měla být vyřízena přednostně, dne [datum] bylo provedeno pouze základní dokazování, konkrétní termín odročení nebyl stanoven, tomu bránil zdravotní stav obžalovaného, očekávané operace, další hlavní líčení se konalo dne [datum], kdy se ale nepodařilo provést všechny potřebné důkazy, další líčení dne [datum] bylo úspěšné pouze částečně, neboť se nepodařilo vyslechnout svědkyni [příjmení] z důvodu náhlého onemocnění jejího dítěte. Další termín hlavního líčení stanoven na den [datum], opět se nepodařilo vyslechnout svědkyni [příjmení] z důvodu její nemoci. Další hlavní líčení dne [datum] znovu z důvodu kolize s jinou přednostní vazební trestní věci muselo být přeloženo na den [datum], toto se však nekonalo z důvodu epidemie covid-19, další termín na den [datum] změněn na den [datum] z důvodu kolize s jinými dříve nařízenými hlavními líčeními na straně obhájce. Dne [datum] dokazování doplněno o výslech svědkyně [příjmení] a přeodročeno na den [datum], kdy opět proběhlo další dokazování. Stanoven další termín na den [datum], nekonalo se z důvodu druhé vlny pandemie covid-19, stanoven termín na den [datum], opět se svědkyně nedostavila z důvodu onemocnění dcery, další termín stanoven na den [datum], avšak obžalovaný cestou obhájce požádal o odročení hlavního líčení z důvodu nařízené karantény u obžalovaného. Následně požádala o změnu i svědkyně [příjmení] z důvodu nemoci covid-19 v rodině a naplánovaných testů na den [datum], přeloženo na den [datum], nemohlo se konat, neboť obžalovaný předložil neschopenku a svědkyně předložila doklad o ošetřování nemocné dcery. Lékařské kontroly byly naplánovány na den [datum]. Soud se pokusil realizovat dne 17. či [datum] hlavní líčení, obhájce nebyl schopen se dostavit v důsledku kolize s jinými jednáními u soudu. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce neprohlásil, že trvá na projednání věci, ačkoli byl o tomto poučen v odůvodnění usnesení o zastavení trestního stíhání. 5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle ust. § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu 6. Po právní stránce posoudil soud předmětnou věc podle ust. § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk, když po provedeném dokazování došel k závěru, že byly naplněny podmínky výluky nároku na odškodnění náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění, když nelze přehlédnout, že ačkoliv v průběhu trestního řízení byl žalobce uznán vinným, a to na základě trestního příkazu, došlo k zastavení trestního stíhání z důvodu. Žalobce, ač řádně poučen o možnosti žádat pokračování v trestním řízení s poukazem na ust. § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, v předmětné lhůtě neuvedl, že trvá na pokračování, této možnosti nevyužil, a nelze proto učinit jednoznačný závěr o jeho nevině. Jak vyplývá z obsahu odůvodnění rozhodnutí v předmětné projednávané věci, došlo k zániku trestní odpovědnosti žalobce z důvodu uplynutí promlčecí doby. Tomu odpovídá dikce ust. § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk, a taktéž relevantní judikatura, na kterou soud v této souvislosti poukazuje, především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]. Ze shora uvedených rozhodnutí potom vyplývá závěr, že promlčením zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu, neboť uplynutím času postupně slábne až zaniká