26 C 144/2022-33 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] domáhá zaplacení částky 700 877, 90 Kč s 15% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že z důvodu vydání mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví [číslo] z [datum] s účinností od [datum], mimořádného opatření, které bylo zrušeno mimořádným opatřením MZDR [číslo] z [datum] s účinností od [datum], kterými byla omezena činnost provozovny stravovacích služeb tak, že se zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, a které bylo rozsudkem nejvyššího správního soudu č.j. 6 Ao 11/2021-48 z 22. 4. 2021 zrušeno, další vydané opatření MZDR [číslo] z [datum] účinné od 26. 4. 2021 bylo zrušeno mimořádným opatřením MZDR [číslo] z [datum] účinným od 3. 5. 2021 rozsudkem nejvyššího správního soudu č.j. 8 Ao 11/2021-24 z 1. 6. 2021 bylo konstatováno, že opatření obecné povahy ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021 č.j. MZDR 14601/2021-6/min/kam bylo v části článku I. bod 2 v rozporu se zákonem. Rozsudkem nejvyššího správního soudu č.j. 6 Ao 22/2021-44 z 21. 5. 2021 zrušil opatření obecné povahy mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 14. května 2021 č.j. MZDR-14601/2021-12/ a rozsudkem nejvyššího správního soudu č.j. 9 Ao 11/2021-31 z 16. 6. 2021 se konstatuje, že mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 5. 2021 č.j. MZDR 14601/2021-13/min/kam bylo v části I. bod 1 písmeno A v rozporu se zákonem. Tato výše citovaná nezákonná mimořádná opatření omezila činnost provozovny stravovacích služeb tak, že se zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb. Žalobkyni jako provozovateli stravovacích služeb vznikla tak v období [datum] až [datum] kdy platila nezákonná mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví škoda a to ve výši žalované částky, škoda představuje ztrátu na tržbách, kterou žalobkyně vyčíslila porovnáním tržeb realizovaných na provozovně v období 12. 4. až [datum], to je v době normálního provozu tržeb realizovaných na provozovně v období 12. 4. až [datum], tedy v rozhodném období provozu omezeného na„ výdejové okénkový.“ Tržby v provozovně za období [datum] do [datum] činily podle denních obratů 362 241 Kč a od [datum] do [datum] 507 339,40 Kč, celkem tedy za období [datum] do [datum] činily tržby v provozovně celkem 869 580 Kč. V období od [datum] do [datum] činily podle denních obratů tržby v součtu částku 57 891,10 Kč od [datum] do [datum] 110 810 Kč tedy celkem činily v provozovně 168 701,10 Kč za období [datum] do [datum]. Žalobkyně tedy požaduje rozdíl mezi těmito dvěma veličinami, které představují ušlý zisk, za období, kdy platila nezákonná opatření ministerstva zdravotnictví. Žalobkyně se obrátila na žalovanou s žádostí o náhradu škody dne [datum]. Žalovaná se do [datum], tedy do zákonné 6 měsíční lhůty k žádosti nevyjádřila, proto se žalobkyně obrátila na soud s žalobou. 2. Žalovaná nesouhlasila s žalobou, na svou obranu uvedla, že žalovaná k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID 19, způsobené novým koronavirem Sars-CoV-2 nařídila mimořádná opatření. Rozsudky nejvyššího správního soudu pak byly některá mimořádná opatření zrušena nebo bylo konstatováno, že byla vydána v rozporu se zákonem. Žalobkyně nebyla účastníkem dotčených řízení před nejvyšším správním soudem. Dále uvedla, že pandemie je vyšší mocí, u kterých z povahy věcí lze jen obtížně předvídat jejich vznik a zvyšují tak nárok na rychlou reakci státu, spočívající v přijímání ochranných opatření, jež se provádějí ve prospěch celé společnosti tj. v zájmu celku. Výše uvedená mimořádná opatření nejsou individuálními rozhodnutími, která předvídá ústava § 5 odškodňovacího zákona, podle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou skutečnostmi výslovně v zákoně uvedenými, tedy individuálním rozhodnutím ve věci nebo nesprávným úředním postupem (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020 č.j. 14A41/2020-111). U žalobkyně pak absentuje aktivní věcná legitimace, neboť možnost domáhat se náhrady škody ve smyslu odškodňovacího zákona je podmínkou účastenství dotčené osoby v řízení. Mimořádná opatření byla vydávána jako bez návrhová řízení bez účasti účastníků. Proto ani osobou, která s domáhala zrušení mimořádného opatření, nemůže být aktivně legitimována ve věci náhrady škody z tohoto nezákonného rozhodnutí. Dále nesouhlasila ani s žalobkyní tvrzenou příčinou souvislostí mezi tvrzeným nezákonným vydáním mimořádného opaření a vznikem škody na straně žalobkyně. Městský soud v Praze např. v rozsudku č.j. 69CO17/2022-165 ze dne 25. září 2022 uzavřel, že povaha mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví a postup při jejich vydávání již sami o sobě vylučují, aby tato opatření byla (mohla být) odpovědnostním titulem - nezákonným rozhodnutím podle zákona (§ 5 písmeno a) zákona). 3. Mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví je opatřením obecné povahy, které se vydává podle § 171 a následujících zákona č. 500/2004 sbírky (správní řád), není právním předpisem ani rozhodnutím, ale lze jej přezkoumat v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a a následujících s. ř. s . 4. I když lze mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví přezkoumat v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a a následujících s. ř. s , samotná účast účastníků v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části nenaplňuje (ani) podmínku pro aktivní věcnou legitimaci žadatelů, jeho nositelů hmotně právního oprávnění k náhradě újmy proti státu podle zákona. 5. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nemají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla újma. 6. Postup ministerstva zdravotnictví při vydávání mimořádného opatření podle § 69 odst. 1 písm. i) (ZoVZ a povahy tohoto opatření je (také) zřejmé, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení (postupu), ve kterém byla mimořádná opatření vydána, když nejde o akt individuální aplikace práva). Protože žalobkyně nebyla účastníkem řízení, v němž bylo mimořádné opatření vydáno, nesvědčí jí ani aktivní věcná legitimace k podání žaloby na náhradu újmy podle zákona. 7. S ohledem na z hora uvedené soud žalobu zamítl. 8. Vzhledem k tomu, že dle soudu není žalobkyně věcně legitimována k podání žaloby ani nebyla dána odpovědnost žalované za tvrzenou škodu v podobě ušlého zisku, soud se dále nezabýval otázkou vzniku škody a příčinné souvislosti, respektive výší ušlého zisku za tvrzenou škodu. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci zcela úspěšná. Přiznal žalované náhradu nákladů řízení tvořenou z paušálních náhrad hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 3 úkony (vyjádření k žalobě, přípravě k jednání a účast na ustním jednání) ve výši 900 Kč podle § 2 odst. 3 [číslo] sb.